Politici a mainstreamová média nevycházejí z údivu ze silvestrovských sexuálních útoků v Kolíně nad Rýnem a dalších německých i jiných městech. Je to tak velké překvapení i pro vás coby znalce a lékaře lidských duší?
Předně se nepovažuji ani za znalce a už vůbec ne za lékaře lidských duší. Toto označení nemám příliš v lásce, byť vím, že se vůči psychologům používá. Nicméně k vaší otázce. Musím bohužel konstatovat, že to tak velké překvapení nebylo. Kolín je výjimečný pouze svým rozsahem a masovostí, nikoli povahou. Sexualizované násilí ze strany islámských imigrantů je problém, jenž trápí západní Evropu již řadu let a kdokoli chtěl o tom problému vědět, mohl na něj narazit i v našich médiích. Jako příklad si můžeme vzít Švédsko a řeč suchých čísel. V roce 1975 rozhodl tamní parlament, že Švédsko je multikulturní země. V té době byla populace Švédska 8 208 442. Do roku 2014 činil nárůst populace 18 procent, přičemž většinu těchto lidí tvořili imigranti a jejich děti, neboť porodnost švédských žen je v průměru 1,92 dítěte na matku.
V roce 2014 podle Úřadu pro drogy a kriminalitu při OSN (United Nations Office on Drugs and Crime) narostl počet znásilnění od roku 1975 o 1472 procent! Švédsko se tak ocitlo na druhém místě seznamu zemí, kde hrozí znásilnění, hned za jihoafrickým Lesotho. Na sto tisíc obyvatel připadá ve Švédsku více než 66 znásilnění. Pro srovnání – v České republice to bylo ve stejném roce, tedy 2014, pouhé 1,2 znásilnění. I ten, kdo není příliš kovaný ve statistice a sociologii, by musel být hodně rigidní, aby neviděl jasnou příčinnou souvislost. Suma sumárum, člověk nemusí být psycholog, aby nárůst sexualizovaného násilí ze strany islámských imigrantů, jichž je v Evropě den ode dne více, očekával.
Vzhledem k uvedeným číslům není divu, že těmi sexuálními útoky překvapen nejste. Jaké ale máte pro tu agresivitu migrantů vysvětlení?
Díky tomu, že jsem měl možnost vidět islámský svět na vlastní oči a čas od času se mi dostane do ruky i nějaká odborná studie, budu snad schopen pár námětů na přemýšlení přinést. Předně sexualita tak, jak je vnímána běžnými vyznavači především sunnitského typu islámu, jenž je doma zejména na Předním východě a v severní Africe, prakticky neumožňuje její přirozené vybití. Mladý muž či dívka nemají technicky vzato možnost běžného sexuálního života. Dívka, jež by souložila před svatbou, by byla zcela zavržena. Muž sice může mít předmanželský styk, otázka je však s kým? Může se oženit, ale to je věc nesmírně drahá a navíc ne každý muž se chce ženit jen pro to, aby mohl mít sexuální život. Jak říkal Felix Holzmann: Nemusím hned kupovat pivovar, když se chci občas napít piva. Podtrženo sečteno, výsledkem bude celá generace mladých sexuálně nikoli frustrovaných, ale doslova deprivovaných mužů.
Co se od nich dá kvůli tomu očekávat?
Pokud člověk nežije sexuálním životem, neznamená to samozřejmě konec světa. Sexuální pud je možné transformovat například do kreativity. Tak lidé, jimž je práce nade vše, i u nás někdy volí dobrovolný celibát a jsou tedy plodní v jiném ohledu. Tento proces však vyžaduje nemalou duševní zralost a často i pevné morální zásady. Pokud toto chybí, sexuální pud se transformuje zpravidla v podrážděnost, zvýšenou nervozitu a v krajním případě i v destrukci a agresivitu. Připočteme-li k tomu fakt, že mnoho muslimských mužů přistupuje k ženám bez respektu k jejich vůli a osobnosti a redukuje je na jakési chodící vagíny, tedy bytosti, jež jsou dobré pouze k souloži a rození dětí, máme tu opravdu nesmírně nebezpečný koktejl, jenž se projevil mimo jiné právě v Kolíně nad Rýnem.
Psali jsme:
Co ta davová sexuální agrese může udělat s psychikou napadených žen, jejichž počet alespoň podle trestních oznámení se blíží jen v Kolíně nad Rýnem šesti stovkám?
Každé sexualizované násilí znamená pro oběť obrovský zásah do její osobní integrity. Jde o jedno z vůbec nejhorších psychických zranění, jaké může člověk člověku udělat. Oběti mají zpravidla dlouhodobé pocity pošpinění, zneuctění a nezřídka se objevují prožitky studu a viny. I proto mnoho sexuálně orientovaných trestných činů zůstává nenahlášeno. Další rozměr je pak ztráta bezpečí, jež vede k úzkostným až fobickým stavům, kdy oběť je mnohdy na mnoho týdnů či měsíců doslova vyřazena z běžného života, neboť se nesmírně bojí. Konečně v neposlední řadě má sexuální atak dopad i na sexualitu oběti. Ženám často trvá velmi dlouho, než se mohou vrátit k dřívějšímu sexuálnímu životu, neboť jednak po útoku v každém muži cítí potenciálního agresora a dále mají pocit, že to byla právě jejich sexualita, jež způsobila, že se na ně útočník vrhl. Proto mají sklon se jí zbavit, či ji potlačit.
Jaká je přirozená reakce muže z většinové komunity, jenž se dozví, že na jeho přítelkyni, manželku či dceru se sápaly podle obětí a svědků mužové arabského a severoafrického původu?
Nejdříve nesmírná bezmoc. Jen málokterý pocit – a u mužů to platí dvojnásob – je pro člověka tak devastující jako bezmoc v situaci, kdy je mému blízkému ubližováno. Tato bezmoc se však záhy přetaví v obrovský vztek a touhu tuto hanbu nějak odčinit, smýt. Výsledkem pak může být třeba i iracionální útok na jinak nevinného prodavače kebabu jen proto, abych přestal být bezmocnou obětí.
Vy jste jezdil zkoumat psychiku veteránů do muslimských zemí – Afghánistánu, Iráku a Kosova – a v jednom z rozhovorů jste uvedl, že vám vojáci, pokud o tom vůbec dokázali hovořit, přiznali, že usmrcení člověka pro ně byl neuvěřitelný a v první fázi pozitivní zážitek a velký adrenalin. Myslíte si, že pro útočníky může být „lov žen“ na ulicích adrenalinovým zážitkem, který si budou chtít co nejčastěji zopakovat?
Předně musím uvést na pravou míru to, že se zabíjení může stát záležitostí, při níž jedinec prožívá slastné pocity. Neplatí to pro všechny, kdo tuto zkušenost prodělali, ale pravdou je, že se to objevilo, a to i u těch, které rozhodně nelze považovat za psychopaty. To jen pro přesnost; a nyní k vašemu dotazu. V sexualizovaném násilí zpravidla platí, že slast nepřichází ze styku s partnerem, ale z moci, kterou nad ním mám.
Koneckonců pokud se násilí v evropských městech na silvestra omezilo na osahávání, jen těžko mohlo dojít u pachatelů k ejakulaci, i když ani to nelze vyloučit. Dokonce na počátku ani nemusel být záměr spáchat sexuální zločin, ale prostě jen oběť okrást a vyděsit. Bezmoc ženy však mohla u sexuálně deprivovaných útočníků vyvolat vzrušení. To primární, co útočníci sledovali, bylo opojení mocí a pocitem toho, že někdo je mi zcela vydán na milost. To je stav, který zažívají čistí sadisté, kteří mnohdy ani neprovedou koitus a slast prožívají jen z toho, že někoho ovládají, mají.
Islámská kultura je machistická kultura utužená čtrnácti sty lety indoktrinace. Považujete za reálné, že by se migranti vzdali svého nadřazeného postoje k ženám, nebo byste spíš souhlasil s názorem, že cizinci, kteří už léta žijí v Německu, se stejně za celou dobu ani o píď neposunuli blíže k civilizaci?
V tomto bodě je chyba jednoznačně na naší straně. Otázka zní, proč by se muslimská komunita kdekoli v Evropě měla přizpůsobit našim hodnotám, když evropští politici, a nejen oni, dělají vše pro to, abychom se my přizpůsobili jim. Zde bychom mohli dát dlouhý seznam tzv. politicky korektních opatření za posledních třicet let, kterými jsme si na tento problém zadělali. Přestavte si, že jste muslim, žijící někde v Německu nebo třeba Belgii. Jakou budete mít motivaci přijmout evropské hodnoty? Motivace je energie, kterou využiji k dosažení svých potřeb a překonání překážek na cestě k nim. Jak motivujeme imigranty, aby přijali naše vzorce chování? Posledním výstřelkem tohoto druhu byl pak tzv. „Etický kodex pro ženy“, který vydala primátorka Kolína a který de facto udělal z žen nikoli oběti, ale pachatele. Tento kodex implicitně říká, že nikoli imigranti, ale my, respektive naše ženy musí změnit své chování. To je přímá cesta do pekel. Myslím, že integrace je možná, a sám za sebe nemám vůbec nic proti různým kulturám na jednom místě. Osobně mi například v Česku velmi chybí židovská a německá populace, které jsme si nechali druhou světovou válkou vzít. Soužití více kultur je však možné pouze za předpokladu, že většina přesvědčí menšinu k respektu k tradičním zvykům a hodnotám, jež mnohdy v krvi a potu vybojovaly generace našich předků. Politická korektnost je největší ohrožení demokracie od konce studené války.
Mají se v souvislosti s obrovskou migrační vlnou začít ženy v Evropě učit žít se strachem z neustále hrozícího napadení a existují pro ně lepší rady než si cizince držet ve vzdálenosti natažené paže, jak jim doporučila primátorka Kolína nad Rýnem?
Přesvědčit sebe a své muže, aby takto iracionální a od reality zcela odtržené politiky nevolili a přitom nesklouzli k extremismu. Pokud hovoříme o strachu, tak osobně se nejvíce bojím, že zcela impotentní politici současné garnitury napříč Evropou, a to včetně naší země, nás přivedou do náruče nových Hitlerů, Putinů, či pivních demagogů.
Kde a u koho vidíte chybu, že se v atmosféře přebujelé politické korektnosti zatajovaly násilnické činy migrantů v Německu, Švédsku i jinde, u politiků, novinářů, někde jinde?
Přiznám se, že nevím. V Německu jde o jejich dnes už bezpochyby neurotický, tedy patologický, pocit viny za druhou světovou válku. U Švédů to pak vychází z jejich hrdosti na sociální stát. Jak je tomu v jiných zemích, opravdu nevím.
Jaké máte vysvětlení pro zaryté zastánce přijímání migrantů z jiných kultur, že ani ve světle nových informací své postoje nepřehodnotí a dál si vedou svou, že je potřebujeme, jak se nechávají slyšet u nás politici typu Karla Schwarzenberga, Jiřího Dienstbiera, teologa Tomáše Halíka a další?
Každý má pro své postoje jiné důvody. Jediný, koho sleduji trochu systematicky, je Tomáš Halík. Rád čtu jeho práce, je velice inspirativní. V otázce migrantů s ním však nesouhlasím. Myslím, že se mýlí, neboť ve svých úvahách vychází ze zkreslených skutečností. Na rozdíl od jiných on sám islámský svět zná a s muslimy se setkává, proto mají jeho argumenty váhu a nelze je odbýt mávnutím ruky. Otázka však zní, zda jeho muslimští přátelé, od nichž odvíjí svůj názor na islám, reprezentují tento kulturní okruh, nebo tvoří spíše ostrůvky pozitivní deviace. To je totiž sám o sobě problém i Tomáše Halíka. Lze o něm říci, že je typickým reprezentantem katolického duchovního? I já jsem konkrétně v Iráku poznal nesmírně vzdělaného imáma, který mimo jiné neměl nejmenší problém s Izraelem a s nímž jsem strávil velmi příjemné odpoledne, na něž dodnes vzpomínám. Nedělám si však iluze o tom, že on byl typickým muslimem a že lidé takto smýšlející, k nám nyní proudí. Přesto jsem rád, že Tomáš Halík říká to, co říká, neboť vytváří kultivovanou protiváhu na strachu z imigrantů se vezoucím populistům a demagogům. Ať je to jakkoli, pokud bychom se zcela uzavřeli před lidským utrpením, jaký pak bude rozdíl mezi námi a Islámským státem? Problém, jemuž čelíme, nemá jednoduché řešení a kdokoli ho nabízí, tak lže a chce jen získat moc.
Daniel Štrobl je psycholog a psychoterapeut orientován na klasickou psychoanalytickou psychoterapii. Je externím lektorem Institutu aplikované psychoanalýzy, předsedou etické komise Asociace vojenských psychologů a spolupracovníkem řady tuzemských i zahraničních institucí. Působí též jako supervizor pracovních týmů a pedagog. Je autorem řady odborných článků a publikací. Pravidelně přispívá do celoplošných médií, zejména MF Dnes a Lidových novin a dále na server Aktualne.cz. Pro média se vyjadřuje z pozice experta na problematiku mezilidských vztahů, stresu a lidského chování v zátěži.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
