Podle Bloombergu se nejbohatším Čechem stal zbrojařský magnát Michal Strnad. 32letý majitel Czechoslovak Group překonal i Renatu Kellnerovou, dědičku PPF. Vypovídá tento posun něco o dnešku?

Vypovídá to jen o tom, že Evropa se rozhodla zbrojit. A tím se současně rozhodla jako vedlejší efekt přihrát peníze zbrojařským firmám. To jsou neskutečné paradoxy – ještě tak rok nazpátek jsem upozorňovala na to, že banky házejí klacky pod nohy firmám z obranného průmyslu, protože nesplňují evropskou taxonomii. A stačilo jen pár měsíců, aby se situace otočila a aby vlády naopak začaly zbrojařské korporace podporovat. Přitom předtím v tom byla ideologie, a dnes je v tom taky ideologie. Bezpečnostní situace v Evropě byla před rokem skoro úplně stejná jako dneska. Jenom veřejné peníze si našly skulinu. Ach, jak to připomíná Orwellův román 1984! Kdo byl včera nepřítelem, je dnes přítelem, a zítra zase bude nepřítelem, jenom stačí na ministerstvu pravdy přepsat pár článků…

Volba ředitele ČT přilákala 21 zájemců. Kdo je podle vás jejím favoritem, a kdo by naopak ČT vést určitě neměl? A kam by ČT měla směřovat?

Upřímně, nemám svého favorita, ani nevím, kdo je oficiálním favoritem. Domnívám se, že je dokonce velmi vysoká pravděpodobnost, že nikdo nezíská potřebný počet hlasů, protože aktuální rada ČT je značně nesourodá. A pokud jde o otázku, kam by ČT měla směřovat, odpověď zní, že ke svému zmenšení. Ale to je přesně to, co se nestane.

Stát prostřednictvím ministerstva spravedlnosti přijal bitcoiny za skoro miliardu korun od odsouzeného obchodníka s drogami Tomáše Jiřikovského. (Ex)ministr Pavel Blažek to obhajuje tím, že se neprokázalo, že by peníze v podobě bitcoinů pocházely z trestné činnosti. Je to v pořádku?

Anketa

Otakar Foltýn stále tvrdí, že použitím slova „svině“ nepochybil. Měl by se za to nakonec omluvit?

Měl

95%

Neměl

2%

Nevím / Je mi to jedno

3%

hlasovalo: 8780 lidí

Bitcoiny nejsou něco „špinavého“. Bitcoiny jsou naprosto legitimní, a dokonce legální prostředek směny. I kdyby v určité fázi tyto bitcoiny platily trestnou činnost, neznamená to, že jako trestná činnost vznikly. Bankovka banky za svou životnost projde tisícovkami transakcí. Někdo si za bankovku koupí cigarety, někdo stejnou bankovku věnuje na charitu, potom tato bankovka zaplatí kojenecké mléko, a ještě později si za ni někdo objedná smrt politického odpůrce. Je proto ta bankovka špatná? Není. Je to jen nástroj. Špatné jsou skutky lidí, nikoliv nástroje, které k vykonání skutků slouží. Nůž může ukrojit krajíc chleba a stejný nůž  může terorista vrazit oběti do srdce. Ale nůž proto nebude špatný, či dobrý, to jsou jen lidé. Pistole může život vzít, ale také může život zachránit; záleží jen na tom, kdo a s jakým úmyslem ji v ruce drží. A zrovna tak bitcoiny nejsou dobré, či špatné; jsou nástrojem a prostředkem směny. Na používání bitcoinů coby peněz není nic zlého ani dobrého. Nemá to žádný etický rozměr. A pokud vám někdo tvrdí opak, vězte, že jeho úmysly jsou nečestné.

Problém s tím, že ministerstvo přijalo platbu, je v něčem úplně jiném. Nejde o to, zda platba proběhla v bitcoinech, nebo v jiném platidle, ale v tom, že vůbec proběhla. Pokud odsouzený člověk daruje zhruba miliardu ministerstvu spravedlnosti, je to silně podezřelé a zdá se to být úplatkem. Jaký jiný motiv by takový člověk měl? Neznám nikoho, kdo by jen tak z „dobrého srdce“ daroval státu miliardu. A když je navíc odsouzený a obdaruje ministerstvo spravedlnosti? Takové náhody se nedějí! Tohle vypadá na korupci jako z praku.

Premiér Fiala vytáhl před volbami tabulku, kde srovnává svou vládu s tou Babišovou. Nepřekvapí, že v tabulce vychází dobře. Je taková i skutečnost?

Není. Ale statistiku je velmi snadné ohnout, když víte, jak na to. Třeba zrovna dneska, když odpovídám na vaše otázky, jsem se setkala s takovým krásným příkladem, jak lze statistiky ohýbat:

Představte si, že statistici přinesli údaj, že česká ekonomika se probouzí. Hrubý domácí produkt (HDP) vzrostl v meziročním pohledu o solidních 2,2 %. Čísla vypadají povzbudivě – domácnosti více utrácely, firmy doplňovaly zásoby a vývoz se zvedl. Jenže logicky se nabízí otázka: Průmysl v červených číslech, ale HDP roste – jak je to možné? Ve skutečnosti se jedná o klasickou ekonomickou „fintu“, kterou běžná čísla na první dobrou neprozradí. Nejde o to, kolik se vyrobí, ale co z toho zůstane. Pokud firmy vyrábějí víc, než kolik prodají, a skladují zboží na „horší časy“, z ekonomického pohledu to znamená růst. Ale firmy vyrábějí na sklad a po jejich zboží není poptávka. Údaje o HDP to oslavují, údaje o průmyslu to ale líčí jako dezindustrializaci země.

A analogicky, když ekonomické statistice rozumíte, můžete si vždy vybrat, jak ji interpretujete – vždy to jde falešně dobře, nebo falešně negativně. A vláda si vybrala onu falešně pozitivní interpretaci.

Piráti v rámci předvolební kampaně slibují stavbu 50 tisíc bytů ročně. Chtějí k tomu použít peníze z evropských fondů. Může to prosadit strana, která je podepsána pod neúspěchem digitálního stavebního řízení?

Doufejme, že to neprosadí. Jakýkoli přerozdělovací mechanismus je morálně špatný. Použití evropských fondů, tedy daní od občanů členských států, znamená násilné odebrání prostředků jedněm za účelem „pomoci“ druhým. Peníze nikomu nepatří, dokud je nevydělá. Potřebnost není nárok. Takové byty z lidí nedělají soběstačné jedince, ale závislé „spotřebitele milosrdenství“, kteří postrádají motivaci čelit realitě samostatně. Státní výstavba 50 tisíc bytů za cizí peníze narušuje trh, pokřivuje ceny, vytlačuje soukromé investory a vytváří neefektivní, korupcí prolezlé projekty, které nikdy nedosáhnou kvality či udržitelnosti svobodného podnikání.

Jediné řešení nedostatkových a drahých bytů je zrušit regulaci stavebního řízení, požadavky na ekologické standardy bytů a zastavit emisi nekrytých peněz. Všechny tyto tři věci současně.

Řetězec Lidl se dostal do médií díky slevové akci, kterou podmínil tím, že si zákazník stáhne firemní aplikaci do mobilu a v ní zaznačí prodejnu, kde nakupuje, jako svou oblíbenou. Tím znevýhodnil třeba lidi, kteří nemají chytrý mobilní telefon. Je to v pořádku, protože „volný trh“?

Tohle není volný trh, ale parodie na volný trh. Musíme totiž vidět do zákulisí. Přesně takhle začínal v Číně systém sociálních kreditů. Nenápadné začátky vypadaly zcela identicky jako tato akce. A jak se to zvrhlo, všichni víme.