Máme být zemí, která má na svém teritoriu americkou vojenskou základnu, jak by si to přála ODS, potažmo její europoslanec Saša Vondra? Nejde o rozhodnutí na pár let...

Rozhodně si nemyslím, že by na našem území měla vzniknout americká vojenská základna. Domnívám se, že tento okamžik byl promeškán už v květnu 1945, kdy se na pokyn generála Eisenhowera americké tanky zastavily v Rokycanech. Tehdy nás teoreticky Spojené státy americké mohly zaštítit před sovětskou hegemonií, případně nám pomoci dosáhnout alespoň neutrálního statusu, jak se to podařilo v případě Rakouska. Neučinily tak. V srpnu 1968 lhostejně přihlížely sovětské invazi do Československa, o níž byly pravděpodobně předem informovány.

Nejsme v tomto ohledu Spojeným státům americkým jakkoliv zavázáni. Americká vojenská základna se nachází na teritoriu Polska, které má k tomu specifické historické a vnitropolitické důvody. Prioritou a národním zájmem České republiky je však zajistit svrchovanost a bezpečnost na svém území vlastními silami a nespoléhat se nikdy na údajné zahraniční „spojence“. Události roku 1938 a 1968 jsou dostatečným varováním.
Úvaha o zřízení americké vojenské základny v České republice však postrádá i praktický význam. Žijeme v postamerickém světě, ve kterém Spojené státy americké přestávají být globálním hegemonem. Jejich obrovský vojenský rozpočet přepíná ekonomické možnosti země. Americké vojenské síly nejsou příliš efektivní. Dvacetileté angažmá na Blízkém východě a Afghánistánu, které stálo stovky miliard dolarů, skončilo morálním a politickým fiaskem, rozvráceným regionem, statisíci mrtvých a nenapravitelnou diskreditací Západu v očích místních obyvatel. Ve střetu civilizací prohráváme. Chceme se na této porážce přímo podílet?

Touha po americké vojenské základně je anachronická a nostalgická iluze připomínající rozhodnutí galské vesnice svěřit se pod ochranu římské legie v době, kdy germánské hordy pochodovaly na Řím.