Co to bylo za podivný izraelský/neizraelský nálet na Sýrii? Proč Izrael nálet vlastně nepotvrdil? Jakýsi arabský analytik poznamenal, že Izrael si může do Sýrie pálit, jak chce, a nic se mu nestane. Je tomu tak? A co spekulace, že akce byla předem konzultována s Moskvou?
Hodně otázek najednou, vezmu to na přeskáčku: Izrael své nálety potvrzuje jen zcela výjimečně, takže mlčení k tomu poslednímu není ani v nejmenším divné nebo vybočující z „tradice“. Tím spíš, že není ani příliš jasné, co by měl v nynějším případě asi Izrael říkat k těm mrtvým civilistům včetně dětí. „Sorry, mířili jsme na íránskou základnu, ale netrefili, a tak roníme slzy“? Zabíjení neozbrojených civilistů je obecně vzato válečný zločin, tak co k tomu asi tak říkat?
Nicméně, civilisté umírají i při amerických náletech po skoro celém světě, při ruských v Sýrii, při saúdských v Jemenu, při spojeneckých (tedy neamerických) náletech v Afghánistánu nebo v Sýrii, při haftárovských i vládních náletech v Libyi... Chci říci, že takových válečných zločinů se dnes a denně odehrává po celém světě spousta a už se nad tím skoro nikdo ani nepozastavuje.
A je pravda, že Izrael útočí na Sýrii pravidelně a pravidelně beztrestně, ale totéž platí pro dříve četné izraelské útoky proti Libanonu, pro izraelské nálety na zablokované pásmo Gazy, vlastně pro cokoli, co kde Izrael vojensky nebo zpravodajsky podniká, přičemž k tomu lze přidat třeba vraždění íránských jaderných expertů… Ale stejná beztrestnost se přece vztahuje také na veškeré podobné americké a obecně západní nálety, zatímco v případě Ruska pak Západ aspoň občas pokrytecky sáhne po nějakých těch „kárných“ sankcích.
To s tou „koordinací s Ruskem“ bude nejspíš pravda, protože se na takovém postupu obě strany dohodly už dávno a Izrael „koordinační“ avíza znovu slíbil poté, co jeho stíhačka loni v září pálila na Sýrii zpoza ruského průzkumného letounu, který pak syrská protivzdušná obrana sestřelila… Nicméně, drtivá většina předchozích izraelských „koordinovaných“ náletů proti Sýrii mířila na „íránské cíle“ a přitom vlastně nikdy nezpůsobila žádné větší škody. Nejspíš právě i kvůli té „koordinaci“. Byly spíš symbolické, určené pro domácí, izraelské publikum, než že by měnily situaci v syrském „terénu“. Nyní ale izraelská raketa zabila snad 16 civilistů, což asi v „koordinaci“ domluvené nebylo, takže si umím představit, že se nyní někde v zákulisí „myjí hlavy“…
Nicméně, jedna ze stařičkých sovětských raket ještě z 60. let minulého století, kterou Sýrie odpálila proti izraelským raketám, minula cíl a dopadla na turecký sever Kypru. Nikomu naštěstí neublížila, ale i tak – před dvěma dny jsme měli přímo „na talíři“ živoucí příklad toho, jak snadno by mohla vypuknout světová válka. Stačilo, aby si NATO vzpomnělo, že Turecko je jeho členem, a syrskou raketu aby pojalo coby útok na svou členskou zemi…
Izraeli dlouhodobě vadí, že Sýrie je v zásadě nejvěrnější spojenec Íránu. Lze vlastně říci, že bez Íránu by se Asad v podstatě neobešel? Jakou roli vlastně v americkém tlaku na Írán hraje ponoukání Izraele? A může Izrael nakonec USA přesvědčit k tomu, že „by se mělo něco dělat s Asadem, protože to naštve Írán“?
Vy jste vtipný! Jak „něco by se mělo udělat s Asadem“? Vždyť USA a spol. Asada svrhávají devátým rokem, rozpoutaly kvůli tomu rovnou válku a vypustily džina Islámského státu a dalších teroristických skupin, pamatujete, ne? Co víc byste ještě chtěl?
Ne, vážně, obecně sice opravdu platí, že Sýrie je dnes spojencem Íránu, ale není od věci připomenout, že třeba při bushovské agresi proti Iráku pro změnu Sýrie jako jedna z mála arabských zemí nabídla Američanům přímou podporu a pomoc. Otázka aliancí na Blízkém východě prostě není jednoduchá a byla by to diskuse na hodně dlouho. A spadal by do ní, mimochodem, také otazník, proč Izrael během války pomáhal Daeši a dalším sunnitským teroristickým organizacím, když by si podporou sekulárního Asadova režimu mohl získat v Damašku nějaké body a celý jeho problém s „Íránem v Sýrii“ by dnes nejspíš nenabíral takových obrátek. Koneckonců, Bašár Asad, na rozdíl od svého otce, razil po nástupu do čela státu spíš prozápadní postoje, býval miláčkem Světové banky, John Kerry mu říkal „drahý příteli“ a tak podobně. Pak se Západ zničehonic – z nějakého svého chorého plezíru „vládce světa“ – rozhodl Bašára Asada potopit, a tak ho nakonec donutil hledat pomoc u Ruska a Íránu, tedy tam, kde ji před válkou rozhodně nevyhledával…
Psali jsme:
Nicméně, v aktuální situaci – tedy při pokračujících amerických a evropských sankcích, které Sýrii škrtí ve všech směrech, od bankovnictví přes nákup léků v zahraničí až po dovoz energií – je Írán (spolu s Ruskem a v menší míře s Čínou) opravdu z hlediska Sýrie naprosto nezbytný. A nejen v ekonomickém ohledu, ale samozřejmě i v ohledu vojenském – bez pozemních sil íránských Revolučních gard a nejrůznějších šíitských milicí, které přišly z Libanonu, z Iráku, ale třebas dokonce i z Afghánistánu, by „funkční“ – a znovu připomínám, že většinově v zásadě sekulární – Sýrie byla dnes už zcela zničená a pod černými prapory džihádu.
Tak jsme si oddychli, že předsedou Evropské komise nebude Timmermans, až se jí stala pomocnice Merkelové, ministryně obrany von der Leyenová. Má z toho našinec mít radost? Je tím splněn Babišův požadavek, aby „to byl někdo, kdo má rád region V4“? Jak to ten Brusel bude chtít dál „koulet“ s ní v čele Komise a s belgickým premiérem „v demisi“ Michelem jako „prezidentem EU“?
Snažím se sledovat především Blízký východ, a tak po EU spíš jen tak „pokukuju“, což je málo na to, abych tušila, jestli z toho má mít našinec radost. Někdo ji asi mít bude, jiný ne, většině to bude úplně šumák. Očividné je přitom jen to, že východní a střední Evropa při rozdělování vedoucích funkcí zase ostrouhala. A upřímně ani netuším, jak přesně se bývalá německá ministryně obrany staví k Visegrádu. Nicméně, mám neodbytný pocit, že se do nejvyšších funkcí v EU dostaly svým způsobem „vejškrabky“, neboť obrovské vnitřní pnutí uvnitř Unie nutně vedlo k těžkým až ochromujícím kompromisům a k volbě lidí, kteří svou nevýrazností nikomu nevadí. V době, kdy Unie potřebuje rozhodného lídra a nové ideje o svém dalším směřování, je jakákoli taková paralýza jasnou prohrou. Čeká nás podle všeho jen pokračování a možná i eskalace toho, co už známe z posledních let. Nejspíš v bláhové naději, že když se něco nepovedlo napoprvé, ba ani napodruhé, tvrdošíjným opakováním se kýženého úspěchu dosáhnout už přece musí!
Jeden můj kamarád, který se léta pohyboval v nejvyšších patrech zdejší politické scény, mi včera k Ursule von der Leyen vysvětlil něco jako, že „budeme ještě prstíčkem hrabat po Junckerovi“. Vojáci bundeswehru jí prý říkají „FlintenUschi“ a je to všehoschopná paní, která úspěšně dokázala zlikvidovat už tři ministerstva. Kamarád prý nikdy nezapomene, jak po Trumpově vítězství pobíhala a hystericky vykřikovala: „Co budeme dělat? Kdo nám teď řekne, co máme dělat?“ Ještě před nedávnem navíc burcovala, že je třeba se připravit na Rusko, ale jestli ta příprava má vypadat tak, jak po jejím působení v čele ministerstva obrany dnes vypadá takřka nebojeschopný bundeswehr, tak fakt v Moskvě asi strachy nespí a „Putin v Kremlu s nervy v tahu ohryzává futra od dveří“. Ale čím je prý hloupější, tím je zavilejší, takže bude dál ještě víc tlačit na pilu a bude tomu říkat reforma. Hlavně, když bude mít někoho, kdo jí poví, co má dělat... Nemám důvod svému kamarádovi nevěřit. Mívá pravdu až moc často.
Italské úřady zadržely a pak propustily kapitánku lodi, která zachraňovala migranty ve Středomoří. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že přímo v Libyi. Měla dle vás právo nabourat se do lodi italských orgánů, aby si probila cestu do přístavu? Je Matteo Salvini v právu, když ji nazývá kriminálnicí? A co říci na slova německého prezidenta Steinmeiera, že od Itálie jako zakládajícího člena EU „očekává, že bude ctít evropské hodnoty“?
Na jednu stranu chápu italskou vládu, jejíž stát se pod přívalem migrantů hroutí a jemuž zeměpisná poloha zaručuje, že pokud vláda něco nepodnikne, tak se pod tou tíhou fakt může „utopit“. Na stranu druhou je pochopitelné i to, že někdo zachrání lidi, jimž by jinak nejspíš hrozila smrt utonutím, nebo v případě navrácení do Libye třebas i zotročení v kleci. Jsem upřímně ráda, že není na mně, abych rozhodovala o životě a smrti lidí...
Přitom je ale jasné, že situace se bude v zásadě už jen zhoršovat, takže otázka přístupu k migrantům – tedy akceptovat je, nebo zabíjet (či „jen“ nechat zemřít „někde jinde“) – jednou před námi vyvstane bez jakýchkoli příkras a obezliček. A budeme na ni jako „osvícení“ a humánní“ Evropané, kteří ale také chtějí přežít, muset najít komplexní odpověď... Vynechávám rovnou variantu třebas i násilného navracení do zemí původu, protože teploty jsou stále extrémnější a takové navracení by se v zásadě už zanedlouho (pokud už ne dnes) mohlo rovnat rozsudku smrti.
Ani jeden nejsme neurolog, samozřejmě. Ale co se píše relevantního o tom podivném třesu Angely Merkelové? Ona se na veřejnosti prostě dost divně klepe...
Máte pravdu, k záplavě věcí, kterým nerozumím, patří i neurologie, a tak netuším, co je s kancléřkou Merkelovou. A vzhledem k tomu, že ani neznám autory té aktuální záplavy mediálního diagnostikování, tak netuším, proč píšou zrovna to, a ne něco jiného. Píšou pravdu? Chtějí jí politicky ublížit? Nebo si jen tak honí triko? A tak to prostě nečtu...
CELÝ SERIÁL: OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ
Jak se drží nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj? Od Porošenka jsme občas slyšeli nějaká bombastická prohlášení typu „vybojuji Donbas zpět“ nebo „Krym bude znovu ukrajinský“. Tady nic. Je to tím, že jako herec je paradoxně mediálně skromnější, nebo tím, že už Ukrajina nikoho ani nezajímá?
Znovu máte pravdu. Západ je očividně z té Ukrajiny už notně unavený až uondaný, a tak už i západní mainstream tamní události tolik nesleduje. Rozumím tomu: Podpořili jsme převrat, halasně troubili cosi o „demokratické“ Ukrajině, která je ale ve skutečnosti prolezlá korupcí a náckovstvím, namísto triumfu přišla o Krym a kus Donbasu, válka s Ruskem se taky nekoná, obraz ruského nepřítele se sice vytvořit podařilo, ale sankce nezabraly, tak proč se tou Ukrajinou o pět let později ještě pořád „unavovat“... Na tom je vlastně nejsmutnější, že Ukrajina byla použita k eskalování konfliktu Západu s Ruskem a nyní už, jako „použitá“, ekonomicky i sociálně na dně, končí v koši. Nezájem.
Ale jinak, Zelenskyj se samozřejmě taky snaží pronášet podobně „velká slova“, jako Porošenko, jen jsou formulována přece jen měkčeji, jakoby s otevřenými zadními vrátky možného vyjednávání, což za Porošenka nebylo. A Zelenského lidé snad obden vypouštějí „pokusné balonky“ typu uznání ruštiny coby regionálního jazyka na Donbasu, a druhý den ráno je znovu berou zpět, jako by fakt jen zkoušeli, co především zradikalizovaná nacionalistická část společnosti, která se v posledních pěti letech „dostala na kůň“, ještě unese, a z čeho by naopak už mohl být další „majdan“... Zelenskyj se přitom v plné „síle“ ukáže až po parlamentních volbách, v nichž by příští měsíc jeho strana – skládaná narychlo dohromady podle receptu „pejsek a kočička vařili dort“ – měla získat snad polovinu křesel, a možná i víc. Nyní je to jen prezident bez podpory, tak se v tom všem jen tak nějak „plácá“. Uvidíme, co bude dál...
Donald Trump osobně překročil hranice Severní Koreje a bavil se s Kim Čong-unem jako s největším kamarádem. Je to skutečná diplomacie, nebo divadlo kvůli tomu, aby byl znovuzvolen? Jaké další divalelní triky byste mu doporučila? Obejmout se s Putinem, či co třeba?
Mě na celé té akci nejvíc zaujala skutečnost, že ji Trump připravil jakoby „pod lavicí“. Sám jel narychlo, „ze dne na den“, za Kimem, zatímco svého hlavního jestřába a „kazisvěta prvního“ Boltona poslal „do kina“, aby nepřekážel a nemohl nic sabotovat, tedy na oficiální návštěvu Mongolska. Je jasné, že akce typu „setkání s Kimem“ se fakt neorganizují tak, že Trump jeden den na twitteru vzkáže „zejtra v sedm pod ocasem“ a Kim tam poctivě nakluše. Ne, muselo se to připravovat déle, ale hlavně se to očividně podařilo bez Boltona a dalších. Pak je vcelku jedno, jestli se na něčem konkrétním domluvili nebo ne.
Mně z toho vychází hlavně Trumpova rozhodná snaha o emancipaci, což samozřejmě logicky podporuje spekulace o tom, že by Bolton měl v Bílém domě skončit. Už opravdu. Aby Trumpovi už nekazil jeho zahraniční politiku. Nicméně, i kdyby Bolton padl, podobných tam dál zůstane spousta... Jestli to vše nějak souvisí s volbami? Jistě. Trump přece musí mít volné ruce, aby voličům ukázal, že splnil alespoň zbla z toho, co napoprvé nasliboval...
Co bychom měli v příštích dnech sledovat?
Určitě bude zajímavé sledovat „var“ v EU poté, co se vedení nahradilo sérií kompromisů...
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jaroslav Polanský
