Mnohokrát jsme s vámi, coby s prezidentem lidskoprávní platformy LIGA LIBE, mluvili o zbraních, o jejich přicházejících zákazech a o budoucí bezpečnostní situaci, co toto vše může taktéž zásadně ovlivnit. Doba se mezitím v čase koronavirové pandemie zásadně změnila. Může se – a měl by se se – dle vás na podobné časy občan nějak připravovat, a lze to vůbec? Protože mnozí podobná opatření v době, když se tzv. nic neděje, vydávají jen za zbytečné strašení a panikaření...
Existují lidé, co jsou jen naivní, či sami se definují jako pacifisté. A ti se obvykle to, s čím nesouhlasí a co případně hrozí, velmi často snaží bagatelizovat nebo prostě úplně vytěsnit, ať je to terorismus, kriminalita či jiné zlé věci, co se nám mohou dít. Víte, trochu realisticky předvídat a snažit se být alespoň základně na nějaké věci připravený, to ještě neznamená být ustrašeným, paranoickým. Či dokonce snad nějakým poblázněným militantním prepperem.
Je to spíše o určité odpovědnosti – jak vůči sobě, tak i svým blízkým. A také o tom, trochu o věci a eventuálních rizicích dopředu přemýšlet a nevytěsňovat je ze své mysli. Je to zkrátka o tom, že příroda může být krutá – nebo lidé na sebe v určitých chvílích hodně zlí a mající úmysly druhým prostě ublížit.
U nás je pro mnohé lidi to pochopit o to těžší, když nejenže žijeme desetiletí v naprostém klidu a pohodě v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, ale dá se říci, i ve srovnání s jinými částmi světa, i v poměrném blahobytu. Navíc nezažíváme to, co je někde naprosto běžné a nutí tamní lidi uvažovat úplně jinak.
Češi prostě nejsou zvyklí připravovat se běžně na hurikány jako v Texasu či před tajfuny na Floridě. Nezažívají několikrát v životě obrovské povodně jako v Indii nebo v Číně či častá silná zemětřesení jako v Mexiku. Ani nezažívají dennodenní riziko teroristických útoků či bombardování raketami jako v Izraeli – a neuvažují tudíž o tom, jak nejlépe zneškodnit chlapa, co je chce právě vyvraždit v autobusu, anebo rychle muset za ječení sirén běžet do krytu.
Znamená to, že naše bezpečí nemusí zajišťovat stát? Někdo pak řekne, od čeho jej přeci máme, ne?
Stát, jak se ukazuje, může poměrně rychle v podobných případech ztratit svoji schopnost alespoň základně zajišťovat bezpečí svých občanů. Jak nyní vidíme, vyčerpání policie a bezpečnostních složek může nastat snadno. Už nyní vlivem situace kolem koronaviru to asi mnozí vidí jinak, neb policie je sotva schopná provádět běžně svoji standardní činnost, nejen kvůli omezeným početním stavům – a zajišťuje např. nutnou současnou izolací vesnic zasažených nákazou, ale i už karanténu stovek lidí v nich, apod.
Byl zrušen i výcvik policie, není čas řešit dopravní či jiné přestupky, policie takříkajíc jede na doraz. Ale raz dva se může stát, že při dalším případném zhoršením situace se prostě – aniž to nějak oficiálně zaznělo – bude muset i samotný občan o sebe a o nejbližší lidi kolem postarat sám. Nejen, aby měli nakonec co jíst, ale i o jejich bezpečí v situaci, kdy by třeba, nedejbože, kolem v ulicích skutečně propuklo bezvládí, tak jak se to prostě v takových momentech stává. To je pak dost pozdě na to uvažovat, jak a čím je budu chránit.
Fotogalerie: - Hladová okna
Čili dle vás by se měli pro takové případy lidé ozbrojovat preventivně? A co když někdo zbraním neholduje, či je dokonce nemá rád?
Říká se – doufej v nejlepší, ale připravuj se na nejhorší. Aneb, je lépe mít zbraň a nepotřebovat ji, než potřebovat a nemít.
Například v Kalifornii, kde navíc lidé nesmí dle tamního zákona zbraně ani nosit, dokonce otevřeli kriminály a ze zoufalství vypustili část trestanců. Navíc, dle zpráv, v této vypjaté době nebudou ani řešit „méně závažnou kriminalitu“. No, a diví se někdo, že před krámy se zbraněmi tam pak stojí lidé předlouhé fronty? A to dokonce paradoxně i ti, kteří donedávna byli naprostými odpůrci a kritiky soukromých zbraní ve společnosti.
Kterou písničku by měl hrát rozhlas pro zlepšení nálady?Anketa
Ale i v Česku lidé, co kdysi ani na vlastnění soukromé legální zbraně nepomysleli, či se těm, co je mají, jen vždy posmívali, ale nyní se často mě či mých kolegů a kamarádů znepokojeně ptají – „jak bych si teď mohl rychle udělat zbroják?“ Odpověď zní – no, nijak. Neb zbrojní oddělení nefungují, zkoušky tzv. odborné způsobilosti jsou pozastaveny. Prostě cesta k legální soukromé zbrani, pokud tu možnost před tím prošvihli, pro takové zájemce v současné situaci neexistuje.
Dokonce ani, paradoxně, nemůže si pořídit „ofiko“ zbraň ani vlastník zbrojního průkazu, protože nemůže nyní získat ani nákupní povolení. Navíc, obchody jsou zavřené, a toto se neposílá eshopem – to nejsou rohlíky, co vám firma Rohlík prostě přiveze. A navíc, i kdyby to šlo – na co by jim zbraně vlastně byly, když s nimi předtím dostatečně netrénovali? Učili se to doma rychle z filmů?
Prostě – i zde platí to známé „štěstí přeje připraveným“. Prostě, zbraň je něco jako hasičák či lékárnička. Využívat je, tuto příležitost mít pochopitelně nechceme. Avšak, i když existují hasiči či sanitka, může se stát, že na ně budeme čekat příliš dlouho – a až přijedou, už to může být i na nic.
A co asi dělají lidé ve státech, kde jsou skutečné zbraně, míněno ty palné legální soukromé, zakázány a občan na jejich vlastnění či dokonce nošení tak může zapomenout?
Státy na západ od nás, tam většinou nemůžete jen tak nosit nejen pepřový obranný sprej a nůž v kapse... Ale i plynovku, tedy jak se lidově říká „poplašňák“, tedy jedinou palnou zbraň co například v Německu můžete mít a nosit k obraně, avšak i tuto s patřičným povolením, tzv. malým zbrojním průkazem. Ti, co ani toto nemají, nyní ve velkém objednávají alespoň elektrické paralyzéry – například od české firmy ESP, která je jejich velkým výrobcem a vývozcem.
Prostě, nejen v případě hrozícího kolapsu státu, ale za zhoršující se bezpečnostní situace je v tomto ohledu velkým neštěstím už jen bydlet a žít v zemích na západ od nás. Tedy tam, kde politici postupně přihlouplými zákony připravili tamní občany o možnost efektivní obrany – a pak navíc svou neuváženou migrační politikou importovali v rámci přijímání naprosto neprověřovaných milionů lidí obrovskou spoustu kriminálníků či dokonce teroristů.
Jsme proto rádi, že v ČR je situace diametrálně jiná.
Fotogalerie: - Zavřené krámy
V čem je, pro shrnutí, situace v ČR tak odlišná?
Nejenže patříme – a to i díky postoji našich politických představitelů k nelegální migraci a k tzv. povinným kvótám na jejich rozdělování – dosud k nejbezpečnějším zemím světa. Navíc, u nás nečiní pražádný problém, aby si občan dle libosti obstaral i nějaký ten sebeobranný prostředek, které jsou – pro nás nepochopitelně – v západních zemích zakazovány. A dokonce více než 300 tisíc našich spoluobčanů, těch nejprověřovanějších, co navíc splnili poměrně náročné zákonné podmínky, smí vlastnit, užívat a nosit soukromé legální zbraně, tedy pistole, revolvery, pušky, brokovnice.
Též se nyní ukazuje skvělým krokem to, že asi před třemi roky byl ze zákona vypuštěn problematický a velmi snadno zneužitelný odstavec. Ten pojednával zhruba o tom, že „vláda může v mimořádných situacích nařídit vlastníkům soukromých zbraní, aby je odevzdali“. No, představme si například, že by to bylo třeba nyní za současného mimořádného stavu – a měli bychom třeba (což naštěstí nemáme) vládu a politiky, kteří by se pojednou z jakéhokoliv důvodu rozhodli českou veřejnost odzbrojit. To nyní nelze. A to je do budoucna jen a jen dobře...
Jaká je v této problematice, dle vás, úloha EU? Není o ní popravdě poslední dobou jaksi „méně slyšet“?
Jak v čem. Neštěstím totiž je, že i v této patové situaci, která nemá od druhé světové války obdobu, řeší EU v čele se „slavnou“ Evropskou komisí neuvěřitelné a nepotřebné hovadiny.
Věřili byste kupříkladu tomu, že tam jsou dokonce stále na pořadu dne zákazy olova? Tedy má se nyní v druhém kole v Bruselu zas jednat o jeho nesmyslných zákazech ve střelách a rybářských závažích? Míněno, že asi nyní je největším nebezpečím a ohrožením této planety výstřel myslivce či utržené olůvko na vlasci v rybníku? Neberme ani, že je to pseudoproblém, který je spíše jen dalším zákazem zbraní, maskovaným tentokrát mazaně za ekologii.
Je to navíc o to tristnější, že je to řešeno teď – v době koronavirové, kdy v Itálii umírá denně lidí jak během válečných ofenziv a namísto těch donekonečna kdysi omílaných „evropských hodnot“ musí zmíněné Itálii, namísto té námi všemi bezpochyby očekávané evropské solidarity, nakonec pomoci materiálně i formou lékařů nejen Číňané, ale Rusové a dokonce i Kubánci... Fakt hanba, kterou ta stále více skomírající „společná evropská myšlenka“ dostala už jen jakousi ránu z milosti...
Myslíte tedy, že by se měla konečně věnovat EU, potažmo Evropská komise, zásadnějším věcem?
Samozřejmě. Je tomu asi něco přes měsíc, co eurokomisařka pro zdravotnictví Stella Kyriakideová tvrdila, že se koronavir ani náhodou nemá šanci do Evropy dostat. (Komisařka v únoru tvrdila, že není důvod k panice, situaci ovšem označila za znepokojivou, pozn. red.) A Brusel tak v té době raději řeší taková témata, jako s Gretou jakési nové klimatické evropské zákony či „ne dost rychlý gender“ ve společnosti. Vybavilo se mi v tu chvíli, co jsem kdysi četl o tom, jak se rozpadal starověký Řím. Když už barbarští dobyvatelé běželi jeho ulicemi, v té chvíli se prý právě zasedající senátoři této kdysi mocné říše přeli o to, komu z nich se postaví socha. Představitelé dnešní EU, která je nyní zjevně před podobným rozpadem, jsou na tom dle mého dost podobně.
Nyní, ve skutečné krizi, se jak vidno musí každý členský stát EU najednou starat jen vysloveně o sebe. Vedení Unie jako by bylo paralyzované, zmatené. Napřed nás s Merkelovou a Macronem hubují za uzavřené hranice, což pak rádi udělají s notným zpožděním taktéž i sami. Pak už jen z Bruselu vzkazují, že na řešení koronaviru jaksi „nemají kompetence“.
Fotogalerie: - Staň se dobrovolníkem!
Evropská komise ale hovořila nedávno o tom, že prý boj proti koronaviru patří do oblasti zdravotnictví a vnitřní bezpečnosti států. A to údajně mají v gesci samy státy EU... Jak to tedy vidíte?
Pěkný od nich alibismus. Hlavně, že do té doby měli kompetence buzerovat nás ve všech odvětvích života a bombardovat nás nekonečnými omezeními či zákazy. A vměšovat se tak i do něčeho, co rozhodně do oblasti bezpečnosti spadá a zasahovat do toho zcela nepatřičně. Míním třeba zakazovat legální soukromé zbraně jejich slušných bezúhonných vlastníkům ve jménu „boje proti terorismu“ na evropské úrovni – či nyní řešit omezení zmíněného olova. No, je to prosté, legální zbraně a olovo ve střelách do nich se jim zakazují lépe než koronavir.
Prostě, vyrobíte nesmyslně hloupou směrnici, necháte ji schválit hlasováním europarlamentu, které je doslovnou fraškou – a následně pošlete státům EU s povinností ji zapracovat do národních legislativ pod hrozbou peněžních sankcí. Což tamní politici raději udělají, než by nechali ožebračovat bruselskými pokutami své občany. Toto ale na něco, jako koronavir prostě nestačí a neplatí. Proto se pružně a šalamounsky Evropská komise rozhoduje, cituji „na co má a nemá pravomoce“. Prostě přesně na to, na co se jí zrovna hodí – a co bude přitom pro ni pohodlně a jednoduše dosažitelné. EU komise s celou armádou úředníků nebude proto řešit ani pandemii, ani začínající válku na řecko-tureckých hranicích...
Když jste to zmínil, nepřekryla trochu ta koronavirové krize otázku obrany řecké hranice? Řecku jsme na pomoc vyslali osm policistů. Je to podle vás dostatečná pomoc?
Pokud by to bylo jen trochu možné, bylo by samozřejmě dobré a i vhodné pomoci Řecku více. Jako v minulosti se sami chystají před nájezdníky chránit Evropu za svými zády. Aniž by ta je v tomto nějak moc podporovala a byla snad i za to vděčná. Navíc, těch zmíněných 8 policistů jsme neposlali na pomoc přímo Řekům, ale Frontexu. Tedy oné evropské organizaci, která se vyznačuje naopak dopravou nelegálních migrantů do EU, než funkční ochranou jejích hranic.
Turecký prezident Recep Erdogan nedávno přirovnal příslušníky řeckých bezpečnostních složek k nacistům. Co na to říci?
Kdo je podobný nacistům, tedy míním. Hitlerovi, je spíše s prominutím Erdogan. Ten stupňuje své požadavky stejně tak, jak kdysi vůdce třetí říše. A expanzi do Sýrie, sousedního suverénního státu, odůvodní „záchranou turecké menšiny“, tedy úplně stejně jak kdysi Adolf pomocí „utlačovaným“ henleinovcům. A pokud prý dostane co chce, dá už klid. Stále stejný model. A státy Evropy tomu, stejně jak kdysi po Mnichovské dohodě, jen přihlížejí či dokonce kývají. Dokonce mají dojem, stejně jak tehdy ve 30. letech, že zabránily válce. Naopak, jen ji tím přivolávají...
Chová se takto spojenec?
Spojenec? Myslíte Turecko? Čí proboha snad Evropské unie, kterou nestydatě vydírá? Anebo snad NATO, jehož jednoho z členů za trapného mlčení zbytku celé aliance už vlastně otevřeně napadl a další válečný konflikt vedený tímto stále větším agresorem je tam doslova na spadnutí?
Turecko na počátku roku 2020 na svém území drží 3,6 milionu uprchlíků. To je jistě velmi nákladné a problematické. Není tedy tak trochu pravda, že EU nechala Turecko „ve štychu“?
Dle mého, rozhodně ne. Neboť EU právě na toto platí Turecku miliardy eur. A pokud je Erdogan bere jako jakési výpalné, dosažené vydíráním Evropy, které navíc namísto investování do oblasti migrace nalije do své skomírající ekonomiky a bojových expanzí v Sýrii, kterou za tichého souhlasu NATO i EU napadl coby suverénní stát, je to chybou.
Ale chybou především naší, že se od něj tím vším necháme jaksi držet pod krkem. Nikdy se totiž nevyplácí vyděrači platit, neb ten bude dělat jen větší problémy a pouze své požadavky stupňovat. Což se zde žel děje a nic to na expanzivnosti Erdogana a jeho zjevné imperiální ambice nebude mít vliv. Kdyby se včas a dostatečně tvrdě Evropa před válkou postavila Hitlerovi, nemuselo k ní ani dojít. A Řekové o právu bránit svou hranici zjevně jednat nechtějí “ a dobře dělají. Jak řekl kdysi náš prezident Masaryk: „O hranice se nejedná, o hranice se střílí...“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
