Máme za sebou minulý týden dramatickou volba¨u ombudsmana. Proti jednomu z kandidátů, Stanislavu Křečkovi, se zvedla nevole od určité části společnosti a médií. Nebyl nakonec poslanci právě kvůli tomu zvolen?
Nevole je v pořádku, všichni máme své vlastní a různé preference. Ale špatné je, když někdo vyhrožuje, „...když zvolíte toho, anebo nezvolíte onoho, budeme proti vám demonstrovat!“ To psychologicky přiměje váhající poslance říct si: „...běžte k čertu, tak vám to naschvál uděláme, ať se zblázníte!“ Jinými slovy, symbolicky jim ukážou vztyčený prostředníček. To se stalo.
O něco dříve jsme sledovali volbu do Rad ČT a ČRo, kde se zase mimo jiné části senátorů nezamlouvala Hana Lipovská. Nešlo o podobný příběh? A o čem vypovídá?
Některým vadilo, že byla spojena s Institutem Václava Klause. Jiným, že ji nominoval kardinál Duka; a ona byla zástupným cílem. Útok na ni byl nepřímým útokem na kardinálu Duku, protože zastává ortodoxní postoje (v dnešní době je skutečným hrdinstvím ortodoxní katolické postoje zastávat). Dalším vadilo, že byla kritičkou České televize a kdysi ji navrhla zrušit. Tito lidé nechápou, že (a) ona nemá žádnou možnost, moc či šanci ČT zrušit a (b) svým kritickým postojem ji může přimět k větší efektivitě, tj. paradoxně jí pomoct.
Nechceme jít cestou Polska a Maďarska, tvrdí Milion chvilek při přípravě demonstrace na 1. března. Což kritizoval například Alexandr Vondra, ale i podle vás se Milion chvilek mění v kýč. Proč si to myslíte?
Když se Milion chvilek či kdokoli jiný vyjadřuje k problémům a nešvarům u nás, je to v pořádku, a dokonce záslužné. Proč však do toho zatahovat cizí země, navíc nám přátelské a spojenecké? Polsko je hrází proti hrozbě z východu – revizionistickému, expanzionistickému Rusku. Maďarsko je hrází proti hrozbě z jihu a jihovýchodu – masivní imigraci z cizí a nám částečně nepřátelské civilizace. Díky tomu, že Polsko je na východ od nás, a Maďarsko na jihovýchod od nás, my v ČR jsme v relativním závětří a bezpečí.
Mnohé z toho, co se děje v Polsku a Maďarsku, se mi nelíbí. Nelíbí se mi ale taky mnohé z toho, co se děje v západoevropských zemích, například omezování svobody projevu pod záminkou boje proti tzv. nenávistnému projevu. Co je nenávistný projev? Takto vágní formulace může znamenat cokoli, co se nelíbí těm u moci. Projev, který obhajuje vraždy či navádí k nim, má být zakázán, ale projev kritický ke komukoli, včetně menšin a jiných kolektivních entit, je legitimním politickým projevem.
Co dělá Kaczynski uvnitř Polska, vliv na naši svobodu a bezpečnost nemá, ale proruské kecy prezidenta Macrona naši svobodu a bezpečnost ohrožují. Co dělá Orbán uvnitř Maďarska, vliv na naši svobodu a bezpečnost nemá, ale požadavky některých západoevropských politiků na povinné přerozdělování imigrantů ano. Prostě v Evropě neexistuje režim, který bych já, stoupenec malého státu a konstitucionalismu, považoval za optimální (s možnou výjimkou Estonska, Lichtenštejnska). A vypíchnout dvě konkrétní země jako prý obzvláště zlé je primitivní. O to více, že jsou to země přátelské a spojenecké. Ve světě, v němž máme skutečné nepřátele, proč útočit na přátele?
Situace opozice je tristní, nikdo nedokáže prorazit strop patnácti procent, uvedl jste na Českém rozhlasu. Čím to je?
Jednak tím, že premiér ve svých vyjádřeních kopíruje průzkumy veřejného mínění, takže neříká nic příliš nepopulárního. A jednak tím, že opozice nemá nějaké nové, doposud nezvednuté téma, s nímž by mohla prorazit. Saša Vondra se například snaží zvednout téma ochrany životního prostředí a udržování vody v krajině jiným způsobem, než je zelené šílenství, jež hrozí položit na lopatky evropskou a českou ekonomiku. To může být takové téma.
Psali jsme:
Mrzí vás, že po volbě nového předsedy lidovců Mariana Jurečky nejspíš nevznikne nějaké bližší spojení ODS a KDU-ČSL?
Ano.
Také jste ve výše zmíněném pořadu hodně rozebírali Petru Fialu, předsedu ODS, a jeho umírněný styl. V dnešní politice body u voličů získávají lídři dryáčnického typu, ale ti zase mají problémy sestavit po volbách koalici, protože všechny ostatní naštvou. Není nakonec tedy lepší ten suchopárnější styl Petra Fialy, kdy skončí třeba ve volbách druhý, ale bude mít potenciál po volbách dohodnout se s ostatními na koalici?
Budoucnost ukáže.
Opozice je roztříštěná a řada stran ze středopravicového spektra se pohybuje kolem pěti procent. A v této situaci oznámil známý pražský politik Jan Čižinský (bylo to na demonstraci Milionu chvilek), že spouští nový politický projekt. Chce sehnat tři tisíce dobrovolníků, kteří by získávali zklamané nebo nerozhodnuté voliče, kteří třeba jako takzvané menší zlo doposud volí ANO. Má potenciál tím oslabit ANO, nebo naopak tím ještě více tříští opozici?
Více tříští opozici. Voliči ANO jsou s ANO spokojeni, nemají důvod přecházet k panu Čižinskému. Má on snad dojem, že v Parlamentu je příliš málo opozičních stran? Já mám dojem přesně opačný.
Čižinský také řekl, že pro něj je stupnice pravice–levice trochu přežitek. „Společnost se změnila a platí věta, ‚všichni jsme sociální demokraté‘,“ uvedl Čižinský. Co si myslíte vy, patrně jako konzervativec s tím souhlasit nebudete?
Každý, kdo tvrdí, že stupnice pravice-levice je přežitek, sám je levicí. Vůbec nepochybuji o tom, že pan Čižinský je sociální demokrat, ba více socialista než sociální demokrat. Ale když on vyznává tuto naivní, dětinskou a škodlivou ideologii, to ještě neznamená, že ji vyznáváme i všichni ostatní. Neměl by tolik používat pluralis majestatis.
„Nikdo už určitě nechce návrat divokých devadesátek, kdy jsme si mysleli, že nás všechny zachrání opačný extrém proti socialismu, systém divokého západu – urvi, co můžeš, a kašli na ostatní. Ten nás dovedl, kde jsme, a nesmíme v tom pokračovat,“ vymezil se Čižinský proti devadesátým letům. Jak se na ně díváte vy?
Pan Čižinský neví, o čem mluví. „Divoký západ“ – současná západní společnost není regulovaná a zdaňovaná příliš málo, nýbrž příliš hodně. 90. léta u nás nebyla opakem socialismu, nýbrž pomalým přechodem od socialismu ke svobodné společnosti. Premiér Klaus byl například za vysoké daně z přijmu, za regulaci nájemného, proti privatizaci komerčních bank (tj. za „bankovní socialismus“, jak to tehdy trefně pojmenoval vicepremiér Kalvoda) – a tyto banky pak paradoxně privatizovala až socialistická vláda Miloše Zemana. Když si pan Čižinský stěžuje na 90. léta, je to stejný nevděk, jako kdyby si někdo v roce 1938 stěžoval na 20. léta, první dekádu svobodné republiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
