Máme za sebou minulý týden dramatickou volba¨u ombudsmana. Proti jednomu z kandidátů, Stanislavu Křečkovi, se zvedla nevole od určité části společnosti a médií. Nebyl nakonec poslanci právě kvůli tomu zvolen?

Nevole je v pořádku, všichni máme své vlastní a různé preference. Ale špatné je, když někdo vyhrožuje, „...když zvolíte toho, anebo nezvolíte onoho, budeme proti vám demonstrovat!“ To psychologicky přiměje váhající poslance říct si: „...běžte k čertu, tak vám to naschvál uděláme, ať se zblázníte!“ Jinými slovy, symbolicky jim ukážou vztyčený prostředníček. To se stalo.

O něco dříve jsme sledovali volbu do Rad ČT a ČRo, kde se zase mimo jiné části senátorů nezamlouvala Hana Lipovská. Nešlo o podobný příběh? A o čem vypovídá?

Některým vadilo, že byla spojena s Institutem Václava Klause. Jiným, že ji nominoval kardinál Duka; a ona byla zástupným cílem. Útok na ni byl nepřímým útokem na kardinálu Duku, protože zastává ortodoxní postoje (v dnešní době je skutečným hrdinstvím ortodoxní katolické postoje zastávat). Dalším vadilo, že byla kritičkou České televize a kdysi ji navrhla zrušit. Tito lidé nechápou, že (a) ona nemá žádnou možnost, moc či šanci ČT zrušit a (b) svým kritickým postojem ji může přimět k větší efektivitě, tj. paradoxně jí pomoct.