Pohoršuje vás reklama pivovaru Bernard s motivem ,,černé dvanáctky"?Anketa
Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová, nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… V čem byl podle vás rok 2015 především přelomový?
Rok 2015 byl pro Evropany budíčkem, aby si uvědomili, že jejich způsob života bez zuřivých, nenávistných válek mezi národy či náboženstvími, a také jejich forma řešení vzájemných konfliktů pomocí zdlouhavých jednání a hlasování místo střelby, jsou světovým i historickým unikátem. Ale na rozdíl od podobného unikátu za Atlantikem nemá náležitě střežené hranice ani připravené, ochotné ozbrojené síly k tomu, aby je chránily a v případě potřeby zasahovaly i mimo Evropu.
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?
Evropská unie – na rozdíl od mediálního obrazu vytvářeného někdy záměrně, jindy z neznalosti – není žádný (super)stát, nýbrž způsob soužití 28 zemí prostřednictvím vzájemných smluv a institucí, v nichž se snaží dospět k dohodě o společných pravidlech upravujících život svých obyvatel. Mluví-li se o evropských elitách, pak se tím nemůže označovat nic jiného než zvolení představitelé jednotlivých států, případně lidé zvolení z jednotlivých zemí do Evropského parlamentu. Z tohoto hlediska musím hodnotit jejich reakce na příliv imigrantů jako velmi rozdílné. Některé státy vskutku selhaly – jednaly bez ohledu na druhé jako za starých časů, jako by žádná Unie neexistovala!
V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Rozděluje skutečně prezident Zeman společnost, jak to tvrdí někteří jeho kritikové, anebo je to jinak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat? Za co zaslouží prezident chválu, zač naopak kritiku?
Odlišnost role prezidenta našeho státu od role ostatních politiků vyplývá z toho, že prezident je jen jeden, zatímco politiků může být libovolný počet. Jde proto o roli zásadně odlišné politické podstaty: prezident reprezentuje naši státnost, tj. vůli a ochotu obyvatel žít spolu v určitém řádu. Tím je v České republice demokratický systém spočívající ve svobodné debatě o společných záležitostech a rozhodování o nich hlasováním. To zcela samozřejmě znamená existenci rozdílných názorových skupin a jejich představitelů – běžných politiků. Nezastupitelnou úlohou prezidenta je pak podle potřeby moderovat veřejnou debatu mezi těmito skupinami, tak aby byla co nejvíce věcná a klidná a nakonec se rozhodlo v souladu se základními principy Ústavy ČR. V žádném případě by neměl prezident do debaty vstupovat jako jedna názorová strana. Tím okamžikem přestává konat to, kvůli čemu je prezidentem. V našem konkrétním případě by měl prezident v první řadě zabránit tomu, aby byli lidé vyjadřující obavy z imigrace nálepkováni jako fóbové, rasisté nebo fašisté na straně jedné a lidé obhajující vstřícnější přístup k imigraci jako zrádci národa, sluníčkáři a podobně. Bohužel prezident konal fakticky pravý opak.
Něco podobného jako v České republice se dalo pozorovat i v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů začala odklánět od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přibližovala se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou?
Nerozumím, proč označujete paní Merkelovou jako elitní političku. Je to demokraticky zvolená kancléřka SRN – nikoliv samozvaná diktátorka. Stále požívá velké důvěry Němců. Imigrace samozřejmě vyvolává v Evropě znepokojení u značné části obyvatel a ti se pak přiklánějí k jiným politikům, kteří jim vycházejí vstříc. Jde o reakci na konkrétní situaci.
Nevím, koho míníte termínem „představitelé EU“? Evropská komise má pouhou roli navrhovatele a nemůže ve věci imigrantů sama o ničem rozhodnout. Dovoluji si rovněž upozornit, že pokud by EU neexistovala, nic by nezabránilo jednotlivým státům přijímat imigranty podle svého vlastního rozhodnutí. Významné muslimské menšiny ve Francii, Velké Británii a Švédsku jsou přesně důsledkem rozhodnutí těchto států je přijmout, aniž se ptají kohokoliv jiného. Rozhodování ve společných orgánech EU s tím nemá nic společného. Pokud mají tyto státy s menšinami problémy, nadrobily si je samy a nemohou za to vinit nikoho jiného.
CELÝ SERIÁL PL.CZ „ROK 2015 – A CO DÁL?“
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr (už třetí balíček), zůstává v měnové unii a prý zavádí reformy. Evropská unie také nastartovala v souvislosti s tím řadu nových kontrolních mechanismů, které už ale řada zemí kritizuje. Prý ještě více zasahují do suverenity jednotlivých členských států a nerespektují určitá národní specifika. Jak hodnotit tento stav? Podaří se zabránit dalším krizím? Nehrozí rozpad EU, když například Velká Británie a také Dánsko přehodnocují své členství v Unii?
Řecký stát si půjčoval velké peníze, aby řečtí politici mohli splnit svoje štědré sliby voličům. To je věčné pokušení demokracie – žít si nad poměry. Zároveň různými triky skrýval skutečnou výši svého zadlužení. V celé vzrušené debatě o řeckých dluzích ale nepadla téměř žádná zmínka o odpovědnosti těch bankéřů, kteří řecké státní dluhopisy nakupovali – za peníze občanů a podniků, jež je měli v těch bankách uloženy. Zato se pořád zdůrazňoval faktor společné měny. Přitom oni bankéři měli stejnou vinu na celé krizi jako řečtí politici. Je to zcela analogické situaci v ČR v devadesátých letech, kdy státem vlastněné banky půjčovaly ostošest podnikům bez ohledu na to, jaká byla šance, že to ty firmy splatí. Nikoho však u nás nenapadlo za nesplacené úvěry vinit fakt, že ČR měla jednu měnu pro celé své území.
Případné vystoupení Velké Británie neznamená rozpad EU. Přesto by to ale bylo smutné vítězství dezinformační kampaně vedené proti EU částí britských médií a politiků. Znalost průměrného Brita ohledně skutečného fungování EU je snad ještě horší, než je tomu v případě České republiky. Navíc po vystoupení z EU by se začala rozpadat samotná Velká Británie, což by byla událost ještě smutnější než její odchod z Evropské unie.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?
Chování Ruska je vskutku dalším budíčkem pro ostatní svět. Na straně jedné je Rusko rozhořčeno, že sousední stát – Ukrajina – se chce institucionálně blížit k EU a v odvetu za tyto snahy zabírá jeho území a podporuje separatisty. Na straně druhé si vyhrazuje právo bombardovat území v bezprostřední blízkosti Turecka, bývalou součást Osmanské říše, a je tentokrát rozhořčeno tím, že se to Turecku nelíbí. Co by asi Rusko dělalo, kdyby Ukrajina požádala nějaký spřátelený stát, aby bombardoval separatisty na jejím východě.
Rusko přitom dělá obě věci současně! Těžko nalézt větší příklad imperiální arogance. Opakované připomínání vlastního jaderného arzenálu pak svědčí o silném komplexu méněcennosti.
Psali jsme:
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „... je střídání hegemona nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států mohou projevit na mezinárodních vztazích?
Síla Číny vyplývá z jejího počtu obyvatel. V minulých desetiletích se množství obyvatel všeobecně považovalo naopak za přítěž a příčinu chudoby. Čína dokazuje, že díky svobodě podnikání se naopak obyvatelé stávají zdrojem bohatství. Při srovnávání bohatství se ale nesmí zapomínat na rozdíl v postavení člověka, který měl padesát let příjem sto tisíc měsíčně, a někoho, kdo měl čtyřicet let příjem pět tisíc a během posledních deseti let jeho příjem vzrostl na sto deset tisíc. Sice předstihl toho druhého v příjmu, ale vybavení jeho domácnosti je stále propastně horší než u toho prvního. Čína rovněž zatím není velmoc, co se týče vynálezů, ani co se týče vojenské síly. Do značné míry parazituje na tvůrčí síle jiných a její růst je závislý na mezinárodním obchodu v mnohem větší míře, než je tomu u USA. A je velikou otázkou, co se stane s Čínou, až jejím čerstvě blahobytným obyvatelům přestane samotný blahobyt stačit a začnou požadovat skutečný vliv na směřování své země. Rovněž postoj sousedů – Korea, Japonsko, Vietnam, Filipíny a Indonésie – které mají dohromady celkem 600 milionů obyvatel, bude mít určitě podstatný vliv. A pokud k tomu započítáme i Indii s jejími 1 300 miliony, pak tito sousedé Čínu přečíslí. A klidně se může stát, že všechny tyto státy se mohou v případě výbojnosti Číny postavit proti ní v jednom šiku – se Spojenými státy a EU za zády.
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb v USA? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?
Bernie Sanders nemá šanci. Je tam pouze do počtu. Masovou podporu má paní Clintonová. Rovněž Donald Trump není reálným kandidátem. Jeho popularita mezi těmi příznivci republikánů, kteří se chtějí účastnit primárních voleb, je dočasná a navíc pro vítězství v primárkách nedostatečná. Vliv globálních událostí na výsledek voleb lze těžko odhadnout, protože se liší podle charakteru změn. Zhoršení mezinárodní situace by na jedné straně nahrávalo Clintonové coby zkušené v mezinárodní politice, na druhé straně by ji zatěžovalo spojení s Obamou, který není co do výsledků zahraniční politiky hodnocen kladně. Naproti tomu zklidnění situace by zase mohlo přesunout pozornost voličů na vnitřní politiku, kde by ekonomický růst nahrával demokratům.
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si konečně s migrační krizí, nebo se nakonec všichni tak trochu staneme obětí novodobého džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému úpadku, jak varují někteří analytici?
Nemám křišťálovou kouli. Uprchlíci navíc sami o sobě nejsou žádný novodobý džihád. Co se týče úpadku Evropy, jeden velmi dramatický již proběhl a byl překonán. V roce 1914 byla Evropa nepochybným suverénem světa – hospodářsky, vojensky, i co se týká rozsahu lidských svobod a vlády zákona. Až na jednu drobnost – byla rozdrobena do několika států, které na sebe hleděly s rostoucí zavilostí. Takže namísto toho, aby tyto státy spojily svoje síly a výsledný svůj vliv uplatnily v ostatním světě, nevěděly nic lepšího, než se jeden na druhého vrhnout a – doslova – trhat svoje občany na kusy. K úžasu ostatního světa Evropa páchala harakiri a vršila hory mrtvol. Pokus Spojených států přemluvit po válce bývalé nepřátele ke zřízení funkční Společnosti národů, která by tomuto šílenství příště zabránila, se rozbil na vzájemné nenávisti válčících stran. Jak tehdy poznamenal jeden (elitní?) politik po mírových jednáních ve Versailles v roce 1919, nedosáhlo se žádného skutečného míru, ale jen příměří na 20 let. Teprve lekce ze druhé světové konečně přiměla – ale zase jen díky nátlaku Spojených států – evropské státy k vytvoření institucí zabraňujících přirozeným a nevyhnutelným střetům zájmů eskalovat do válečných zákopů.
Samozřejmě instituce samy o sobě úpadku Evropy nezabrání. Dnes jsme vskutku na rozcestí, kdy již nemůžeme žít pouze z minulých zisků. Je třeba vzkřísit toho ducha Evropy, který ji formoval. A tím bylo křesťanství. V roce 2016 se sice definitivně nerozhodne, ale rozhodně lze s jeho vzkříšením začít. Měla by konečně proběhnout veřejná debata o tom, co je v základu naší civilizace. Politici by se neměli bát o tom mluvit – pokud ovšem nemají vážné nedostatky ve znalostech v tomto směru. Hlavní břemeno však spočívá na křesťanských církvích. Doufejme, že nezklamou.
Kdo se stal v letošním roce z vašeho pohledu nejvýraznější postavou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek?
Bohužel slovo „výrazný“ má v mediálním obraze politiky zcela nesmyslně kladný význam. Rád bych registroval svůj protest proti tomuto chápání tohoto slova. Různí historičtí hrdlořezové a maniaci byli vskutku velmi výrazní. Dávám přednost dobrým lidem v politice, byť měli – řečeno slovy jednoho „výrazného“ demagoga – charisma mokrého hadru. Pokud chcete hodnocení uvedených čtyř politiků, pak je následující:
Miloš Zeman je, co se týče „výraznosti“, na prvním místě, v tom mě nezklamal.
Bohuslav Sobotka mě v lecčems příjemně překvapil. Miroslav Kalousek by se mohl zlepšit v přiměřenosti svých projevů. Andrej Babiš jako by neměl kolem sebe nikoho, kdo by mu nastavoval zrcadlo.
Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám nebo případným otřesům ve vládní koalici či vývoji ve světě? Hnutí ANO, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (konkrétně která?), proevropská pravice, někdo jiný…?
Tak to si opravdu netroufám předpovídat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
