Tomáš Halík na serveru Deník Referendum zveřejnil své kázání z neděle 29. 7., které způsobilo bouřku na sociálních sítích. Uniklo, či neuniklo, toto kázání vaší pozornosti?
Neuniklo, a to právě díky zmiňovaným sociálním sítím. Ani mi neunikl obrázek, který jako ilustrační zřejmě dodalo samo Referendum; a tímto mu děkuji, neboť tento obrázek je opravdu ilustrační a již před věnováním se písmenkům dává jasně čtenáři na srozuměnou, jaké že to bude čtení…
Obrázek?
Tento obrázek, zřejmě z dílny nějakého propalestinského umělce, je značně zavádějící a míchá, jak říkají Moraváci, „koše s baňama“. Můžeme ho, myslím, s klidným svědomím považovat za obraz demagogický, který nás navádí k vidění reality pod tlakem citů, a tedy i mylně.
Autor výtvarného díla nás nutí vidět Josefa s Marií jako ty, kterým je bráněno ve volném pohybu, což, jak víme z evangelií, nebylo. Také je tu badatelná snaha o ztotožnění tohoto páru s palestinským etnikem, tedy etnikem arabským. Ale oni oba byli přeci Židé. To by dle mého mohlo urazit nejen Araby, ale i Židy, vezmeme-li v potaz jejich vzájemné „sympatie“.
A i když se můžeme shodnout, že toho Josef s Marií a následně i s Ježíškem nacestovali, vzhledem k tehdejším transportním možnostem, více než mnohý řadový a tak často „opovrženíhodný Čecháček“ trávící každoroční dovolenou na Mácháči či na Lipně, přesto s tímto typem „turisty“ měli jedno společné; za celý svůj život nevystrčili nos za hranice jednoho státu, ve kterém se narodili, žili i umřeli. Nebo snad opustili během svých životů Imperium Romanum?
Tomáš Halík ve svém kázání-článku říká, že „odmítnutí ujmout se byť sebemenšího množství uprchlíků je symbol, který představuje mnohem horší urážku Krista než jakkoli kontroverzní divadelní představení“... Souhlasíte s ním?
Ježíš ráčil potvrdit již dřívější shrnutí Desatero do dvou přikázání lásky; lásky k Bohu a lásky k bližnímu. Už z pořadí oněch přikázání je snadno patrné, a každému to zřejmě dochází, že Bůh je v pořadí před bližním. Z tohoto úhlu pohledu je patrné, že urážka Boha je poněkud z jiné kategorie než přijetí uprchlíka. Zase tady máme „koše s baňama“ a jen bych rád připomněl, že náš stát se již určitého množství uprchlíků ujal, a ne zrovna malého.
Dle Halíka by přijetí nejen několika desítek, ale i několika tisíc migrantů naši zemi nepoškodilo...
Z hlediska finančního by možná přijetí nějakého množství uprchlíků bylo méně nákladné než „budování“ všelijakých tunelů. O tom asi není pochyb. Ale je třeba mít na mysli, že by asi bylo poněkud zhoubné, a tady vidím finanční otázku až někde na chvostu.
Proč až na chvostu?
Přijmout někoho, kdo by měl zájem naši domovinu převzít a z nás, kteří jsme tu zatím stále ještě doma, vyrobit podřízenou „dhimmi“ skupinu obyvatel, která, ač zatím ještě většina, by byla obyvatelstvem druhé kategorie na základě svého vyznání. Ti bez vyznání by šanci ani neměli, tedy za předpokladu, že by byl dostatek „pracovních sil“ z řad „lidu knihy“. Osud značné části (skoro celé) bývalé Byzantské říše by nám mohl napovědět, ovšem některé by asi musel ukopat téměř k smrti a stejně by to bylo marné.
Psali jsme:
Máme prý podle Halíka uprchlíkům pomoci „především proto, že jsme lidské bytosti, nikoliv sobecké bestie s kamenným srdcem. Jsme lidmi natolik, nakolik vidíme v lidech v nouzi lidi, ne přítěž“. Jedná se ale o skutečné uprchlíky? Nejsou to nelegální imigranti, kteří sem jdou z bezpečných zemí za sociálními dávkami, sexuálním povyražením či džihádem?
Pan profesor píše, že směřujeme k soumračnému času ve světě i v naší zemi. Tento soumrak by nám však neměl bránit v jasném rozlišování lidí a jejich motivace, s kterou k nám přicházejí. A sobeckou bytostí bych s klidným svědomím nazval člověka, který by s otevřenou náručí přijal ty, kteří tak násilně překročili nedávno hranici mezi Marokem a Španělskem v Ceutě. Takové by snad přijal jen člověk zcela sobecky zahleděný do své přijímací ušlechtilosti, aniž by pomyslel, kolik svých spoluobčanů může vystavit násilí a potížím. A že takových „vítačů“ máme v Evropě pořád nezdravě mnoho. Takových, jejichž srdce se přímo roztéká při pohledu na jakéhokoli migranta, leč k lidem vlastním zůstávají tato srdce tvrdá jak čedičová skála.
Halík ale uvedl, že „Západ po roce 1968 velkoryse přijal desetitisíce uprchlíků z naší země – a to nebyli lidé, kteří by utíkali jako dnes před válkou, bombardováním, žízní či hladem. V naprosté většině to byli lidé, kteří prostě chtěli žít v politicky a ekonomicky příjemnějších podmínkách“ a dle něj také přicházeli ze zcela jiné kultury. Takže Češi jsou od Západu tak kulturně vzdálení jako muslimové od Evropy?
Tuto větu snad ani není třeba komentovat. Rozumný čtenář si na autora této věty jistě udělá názor sám. Snad jen bych se autora zeptal, kdybych tedy mohl, zda potomci českých emigrantů z let šedesátých chtějí vybudovat v Německu „Nové Česko“, žijí ve svých enklávách, neučí se němčinu, plní kriminály a obchodují s bílým masem a drogami tak, jak to dělají mnozí jiní přišedší též ze zcela jiné kultury. Asi bych jen dodal, že tato věta obsahově zcela koresponduje s ilustračním výtvarným dílem k tomuto dílu psanému přidaným, tedy opět tady máme koše, baně a demagogii.
Halík tvrdí, že celým „Starým zákonem zní výzva: pamatuji, že náš otec byl chudým přistěhovalcem. Výzva k pohostinnosti k cizinci je tam častější než výzva k podpoře vlastních“. Tak nevím, já mám přečtený téměř celý Starý zákon přeložený Janem Hejčlem a nějak si nepamatuji, že by tomu tak bylo…
Hejčlův překlad znám také, ale pomozme si tím, co máme přímo po ruce, přesvědčit se pak může každý, kdo by si to chtěl zkontrolovat. Česká biblická společnost má web biblenet.cz, na kterém najdeme i konkordanci k ekumenickému překladu, který je dnes asi nejrozšířenější, neboli vyhledávač biblických frází. Po zadání slova cizinec nám tento vyhledávač vyhledá celých 14 veršů z celé Bible. Zadáme-li slovo přistěhovalec vyskočí na nás hnedle celé čtyři verše.
Pokud však zadáme slovo Izraelci, konkordance nám nabídne veršů 262, z toho ze Starého zákona 258. Je třeba ještě něco dodat? Vlastně ano, je třeba vzít v potaz, že starozákonní společnost „synů Izraele“ byla společností teokratickou a do takové se mohl přistěhovalec a cizinec plně začlenit až tehdy, když se nechal obřezat, tedy přijal židovskou víru. Takže z dnešního „jedině správného“ multi-kulti hlediska je možné onu starozákonní společnost i s její určitou dávkou laskavosti vůči cizincům vidět jako nábožensky fanatickou, xenofobní a nacionalistickou.
„Nepřijmeme ani jednoho uprchlíka – ano, i toto je symbol. I tím o sobě něco velmi podstatného říkáme. Říkáme tím, že se zříkáme Krista a evangelia, že se vyřazujeme z Evropy a evropské kultury humanismu, že dáváme přednost jedovatému nacionalismu, národnímu sobectví, že chceme nadále z evropského společenství pouze oběma rukama brát a nejsme ochotni nic dávat. Nechceme se o nic dělit. Svůj chléb a své rybičky máme jen pro sebe, ty sluníčkáři z Nazareta!“ říká Halík...
Pokud pan profesor umí nasytit tisíce z pár chlebů a rybiček a pak posbírat ještě koše zbylé menáže, prosím, jak je ctěná libost. Vzhledem k tomu, že žije sám a jeho plat bude jistě odpovídající jeho postavení, může nám dát příklad – Ježíš to také tak dělal – a ukázat nám, jak na to. Co by asi tak řekl pan profesor drzounovi, který by si dovolil ho oslovit: „Rybiček a chleba máš dost, tak se předveď, ty sluníčkáři od Salvátora!“? Neříká snad sám Ježíš o duchovních elitách své doby v Matoušově evangeliu (Mt 23,4): „Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.“?
A ohánění se humanismem není příliš vhodné. Kdejaký, i méně vzdělaný a historie znalý katolík ví, že jedním z mnoha plodů humanismu byla i Francouzská revoluce. A vzhledem k oněm potokům krve tekoucím nejen z popravišť po celé Francii nevypadá humanismus jako stromek, který by měl člověk chtíti míti ve své zahrádce, zvláště pak je-li knězem katolickým.
„Nebojme se mediálního lynče populistů, bojme se spíše toho, že nám Kristus při posledním soudu řekne: byl jsem na cestě a neujali jste se mě, měl jsem hlad, a nenasytili jste mne,“ píše Halík. Kristus vyhazoval lidi do vzduchu a znásilňoval ženy ?
O hrátkách Pána Ježíše s nožíky, třaskavými látkami a o jím znásilněných ženách nám Bible zprávu nepodává. Naopak se ale můžeme četbou přesvědčit o jeho lásce k vlastnímu národu a o jeho přednosti ve frontě na evangelium. I když samozřejmě neodmítá ani pohany a příslušníky jiných etnik, pozorný čtenář evangelií jistě zaznamená, že Židé jsou poněkud, možná dle některých dnešních krasoduchů až příliš, Ježíšem upřednostňováni.
O ujímání se pocestných by se dalo dlouze psát, ale myslím, že ani Ježíš po nás nechce, abychom za pocestné považovali všechny, kteří se přesunují sem a tam, aniž bychom zkoumali důvody a cíle jejich cesty. Poctivý pocestný přeci nemusí odhazovat cestovní doklady, snažit se žít pod několika identitami, zamlčovat svůj věk a přitom nás přesvědčovat, že Evropa bude za pár let jeho a že tady nastolí režim a náboženství, které bude popírat božství Ježíšovo.
U Matouše v 10 kapitole, verši 16 můžeme číst Ježíšův výrok: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ Myslím, že tuto jeho radu můžeme použít i v případě, že „vlci“ táhnou k nám, zatímco my jsme na místě. Tento Ježíšův výrok bychom měli mít stále na paměti, neboť nás chrání před přílišnou obezřetností, která snadno sklouzne do strachu a nenávisti, i před přílišnou prostotou, která může skončit jako naivita až sebevražedná blbost. Jde totiž o jakousi rovnováhu a spravedlivé zkoumání a rozlišování.
„Nepřijmeme ani jednoho uprchlíka, uděláme z naší země ghetto etnické čistoty, obrněný skanzen vybájené minulosti uprostřed Evropy – to není jen nemravné, to je také pošetilé a hloupé,“ tvrdí též Halík. „Naše země není naše, Hospodinova je země a vše, co je na ní, my všichni jsme zde jen cizinci a přistěhovalci, říká jasně Písmo. Evropa vždy byla, je a ještě více bude kulturně, etnicky a nábožensky pluralitní, tento vývoj nezastaví žádné zdi a ostnaté dráty. Musíme se naučit žít spolu,“ říká otec Halík. Co vy na to?
Kdybychom hodlali být nemravní, pošetilí a hloupí, jak nás poněkud zjednodušeně obviňuje padre Halík, museli bychom začít s likvidací těch, kteří k nám dorazili třeba z Vietnamu, Ukrajiny a Balkánu. Zatím jsem takové nálady, až na nějaké opravdu fanatické jedince, nezaznamenal. Sám pan profesor se jasně vyjadřuje, že nemůže být pomoženo všem. Tvrdit však, že nehodláme pomáhat, je lež a urážka našich lidí, kteří jsou ochotni pomáhat a také to již v minulosti dokázali. I v té nepříliš vzdálené, kdy jsme již byli součástí Eurosojuzu a někteří naši „bratři“ měli problém zaměstnávat české Evropany, kteří tam chtěli poctivě pracovat, a nyní ti samí naši „bratři“ neustále hovoří o jakési evropské solidaritě.
Ještě mne tak napadá, že to, co nyní nazýváme Blízkým východem, byla v minulosti oblast pyšnící se též kulturním, etnickým a náboženským pluralismem, z kterého nám do dnešních dnů zbyly pouze trosky. Snad jen Sýrie a zčásti i Libanon byly donedávna (a snad v budoucnu opět budou) jakési zachovalé ostrůvky bývalé pestrosti a bohatství v šedi islámského moře.
Psali jsme:
„Současná migrace je pouze předehrou toho, co přijde, až v důsledku globálního oteplování zmizí z velké části světa zásoby vody. K spoluviníkům toho, že se lidstvo nesnažilo této katastrofě předejít, patří i ti, kteří falešně uklidňovali svědomí viníků popíráním faktu klimatických změn a lidské spoluzodpovědnosti za tento stav. I tito lidé zaujímali u nás donedávna přední místa na státně-náboženských slavnostech! Jdeme vstříc soumračnému času ve světě i v naší zemi. Kdyby nebylo papeže Františka, měl bych podobnou úzkost i o církev. Jedna stará česká náboženská píseň říká: Pravda malé místo má, všude ve všem světě. Rodina Kristových učedníků musí usilovat o to, aby byla místem pravdy, byť je to pravda nepopulární, aby byla místem nesobecké solidární lásky, byť to mnoho stojí. Ano, nemějme iluze – budeme-li se této cesty držet, budou nás mnozí chtít – jak to Kristus svým učedníkům předpověděl – ‚vylučovat ze synagog‘, dnes vylučovat z národa a církve. Jdeme vstříc těžkým dobám, v nichž už dnes mnozí přední lidé ve státě i církvi selhávají a mnozí jistě ještě selžou. Tak tomu bylo vždycky v těžkých dobách. ‚Kdo stojí, hleď, abys nepadl.‘ ‚Nepřidáš se k většině, koná-li nepravost‘.“ Řekl na závěr kázání Halík…
Současnou migraci vidím především jako velmi úspěšně se rozvíjející obor byznysu, který lze nazvat nejinak než obchod s lidmi. Žasnu, že i tak vzdělaný muž, jakým je profesor Halík, uvěřil oné bájné teorii o globálním oteplování, která vznikla, aby někteří neúspěšní politici měli alespoň nějakou trafiku a mohli si vydělat na prodeji emisních povolenek a aby firma takzvaného vizionáře, která je již několik let v červených číslech, mohla prodávat své akcie za „ranec“.
O „vylučování ze synagog“ ví jistě pan profesor své. Nebyl to snad právě on, který měl onehdy problém s podáváním svatého přijímání oplackovanému jedinci?
A pokud jde o nesobeckou a solidární lásku, tak ta se nesmí proměnit v sebevražednou naivitu, kterou jsem zmínil již výše. Nepřipadá mi totiž vůbec láskyplné a solidární někomu za jásotu z instalace demokracie rozvrátit rodnou zemi a pak fotkami a záběry ubohých bezdomovců útočit na city těch, kteří jsou pouze opatrní a dělat z nich nácky a sobecké láskyprázdné a nesolidární jedince, kteří zasluhují pouze opovržení „lepšolidí“.
Nakonec i pan profesor sám loni vyslovil na Smetanově Litomyšli tato slova: „Ano, i my víme, že je třeba střízlivě rozlišovat mezi lidmi, kteří jsou skutečně obětí násilí, a lidmi, kteří jsou obětí planých slibů těch, kteří kupčí s lidskou nadějí, že se někde budou mít lépe, budou žít důstojný život. Ale i tito lidé mají právo na naše porozumění.“
Tudíž migranti, kteří k nám chtějí přijít, aby jen vysávali společnost a nic do ní nevložili, si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek našeho porozumění a že je nechápeme, pokud je nehodláme přijmout.
Ještě na závěr si, pane redaktore, dovolím jednu otázku: Nezdá se vám, že pan profesor ve svém humanistickém nasazení pro uprchlíky někoho zanedbává?
Jak to myslíte, otče? Koho?
Vzpomeňme na tu slávu, kdy za svou činnost, teď již ani nevím na jakém poli, obdržel Templetonovu cenu. Nevyjádřil se snad, že toto využije k „objímání ateistů“? Aby se na něj ateisté nezačali zlobit, že místo nich nyní „objímá“ migranty. Ale doufejme, že ateisté nejsou žárlivci a jistě si dokáží uvědomit, že až se migrační vlna přežene, aniž by nás spláchla, že pak opět nastane čas a „něžnůstek“ od držitele „Templtóna“ si ještě užijí až, až. Nebo že by jim bylo objímání Halíkem šumák?
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
