Máme za sebou rok 2020; co podle vás prozradil o české politice?
Byl to úplně nejdivnější rok v mém životě, protože tak zvláštní stav, jakým je pandemie, jsme nikdy předtím nezažili. O české politice skutečně vypověděl, co v kom je, protože pandemie nutí lidi, aby ukázali právě to nejlepší, co v nich je. U někoho je to dobré, u někoho špatné…
Řekl jste, že pandemie ukázala, co v kom je. Co je tedy v Češích? Solidarita? Nebo neohleduplnost, kvůli číslům v posledních týdnech?
Myslím, že se ukázalo především obrovská schopnost improvizace a schopnost poradit si v podmínkách, které jsou zvláštní.
Ta schopnost je Čechům celkem vlastní, souhlasíte?
Je to tak. Myslím, že o tom svědčí improvizace v situaci, kdy česká vláda totálně selhala, nedokázala zajistit roušky a respirátory, a tak si je lidé šili na koleně. To je obdivuhodné a leckdo nám to může závidět.
Nekazí tento dojem statistika posledních měsíců a například fotky ze sjezdovek a lyžařských areálů, z akcí v zavřených restauracích i přes zákaz a podobně? Nebo to považujete za zoufalé činy zoufalých lidí?
Možná se v nějakém smyslu jedná o špatnou stránku české povahy, protože když se ukázalo, že vláda skutečně není schopna situaci řešit, lidé ji přestali brát vážně, podobně jako přestali brát vážně svého času rakousko-uherskou vládu, která nebyla schopna se o ně postarat. Podobně jako přestali brát vážně komunisty... Je to stejné jako mnohokrát předtím, prostě vláda nedokáže zařídit, co by zodpovědná vláda evropského státu zařídit měla, tak lidé berou věci do svých rukou a už ji prostě nerespektují.
I během roku 2020 jsem od vládních politiků slýchala, jak opozice pouze kritizuje, ale nenavrhuje žádná řešení. Co byste jim jako člen opoziční strany vzkázal?
Především, že to není pravda. V první řadě my jsme toho poměrně hodně navrhli, konkrétně například úplně první tzv. semafor, který se objevil, přinesli Piráti. Pochopitelně jsou v českém Parlamentu možnosti opozičních stran podstatně limitovanější.
A tak jsme byli úspěšnější v Evropském parlamentu, kde se podařilo odblokovat situaci ohledně nákupu zdravotnických pomůcek. Evropská unie konečně začala nakupovat zdravotnické pomůcky centrálně a distribuovat je do jednotlivých členských států. Na přání europarlamentu byly uvolněny peníze a vyvinuta vakcína, která je od prosince distribuována do členských států EU. Takže nám se toho povedlo poměrně hodně.
A chápu, že vláda ČR, která se nemůže pochlubit moc dobrými výsledky, nám to v podstatě závidí a snaží se to shodit.
Jak si v roce 2020 z vašeho pohledu europoslance tedy vedla Evropská unie?
Obecný problém je v tom, že Evropská unie až do roku 2020 neměla v popisu práce řešit zdravotnické krize, jakou je ta koronavirová. Jednotlivé členské státy, které sepisovaly zakládající smlouvy Evropské unie, to nedovolily. To byl samozřejmě důvod počáteční krize a my jsme udělali hodně pro to, aby došlo ke změně a aby Evropská unie začala problémy řešit. Je pravda, že jsme vše řešili v podstatě za pochodu, protože k tomu nebyla vybudována lepší infrastruktura a nese to všechny známky, že je to trochu stlučené narychlo, ale nakonec se to docela dobře osvědčilo.
Psali jsme:
Má smysl tento problém řešit centrálně přes Evropskou unii, když koronavirus na jaře ukázal, že jakmile přijde závažnější problém, stejně si státy budou řešit vše po svém a hájit především svoje zájmy?
Myslím, že to je právě selhání členských států, protože v okamžiku, kdy tohle udělají, například zavřou hranice, zhroutí se vnitřní trh se zdravotnickými pomůckami. Vy se například můžete rozhodnout, že budete vyrábět plicní ventilátory v České republice, ale už si k tomu potřebujete koupit ventily, respektive tlakoměry v Německu, protože na trhu tyto konkrétní produkty, které potřebujete, nejsou, ale v okamžiku, kdy vám Česká republika zavře hranice, se zhroutí výroba plicních ventilátorů nebo něčeho jiného.
Tohle je velké selhání členských států a my budeme muset upravit pravidla uvnitř, aby v případě, že nastane taková krize a jednotliví premiéři se začnou chovat bez rozmyslu, panikářsky, aby nemohli ten systém jednoduše zhroutit svými neuváženými rozhodnutími.
Chcete říci, že by se státům mělo zakázat uzavřít vlastní hranice?
Jednoznačně musí být umožněn vnitřní pohyb uvnitř Evropské unie, pokud nastane takováto krize, protože státy nesmějí omezovat pohyb zdravotníků, zdravotnického materiálu, to prostě nejde. Pokud se nám to stane, celá naše infrastruktura se zhroutí a bude problém.
Vzít pravomoc státu uzavřít vlastní hranice, když úkolem státu je chránit především své občany a sám sebe… není to kontraproduktivní?
Kontraproduktivní v takové situace je hranice uzavřít, jak se ostatně ukázalo, a omezit pohyb zdravotnického materiálu, přestože i Evropská komise vyzývala, aby se tak nestalo. My jsme na přelomu března a dubna skutečně čelili poměrně vážné krizi, kterou vyvolalo právě neuvážené rozhodování premiérů členských států, respektive ministrů vnitra. To je věc, kterou budeme muset nějak řešit.
Nebyly to ale jen státy Evropské unie, které uzavřely hranice v této krizi...
Je třeba zdůraznit, že Evropská unie má svůj vnitřní trh, to znamená, že jednotlivé státy uvnitř Evropské unie jsou na sobě velmi silně závislé. Typicky se dějí takové věci, kdy například řada českých zdravotníků pracuje v rakouských nemocnicích, takže jim v okamžiku uzavření hranic znemožníte dojíždět do práce a v podstatě jste odsoudila nějaké rakouské pacienty k smrti, což je případ, který postihuje Rakušany. Ale analogická situace může nastat i v případě, že půjde o české pacienty. A my nemůžeme tímto způsobem hazardovat s lidskými životy, to není možné.
Často se hovoří o reformě Evropské unie. Nakolik po roce 2020 považujete její reformu za nutnou, a je vůbec možná? Odpůrci Evropské unie tvrdí, že reforma už možná není. Jak to vnímáte vy?
Já to vnímám tak, že kdo chce, hledá způsoby, jak problém vyřešit; kdo nechce, hledá důvody, proč to řešit nejde. Vždy jsem se snažil věci zlepšovat a být konstruktivní. Pochopitelně chápu, že někteří lidé si zakládají na čisté nekonstruktivní kritice, a tak k tomu přistupuji. Evropská unie momentálně připravuje konferenci o budoucnosti Evropy, kde bude mít každý příležitost vyjádřit svoji pozici a názor, co je konkrétně třeba zlepšit, a mluvit konkrétně o jednotlivých pravomocech. Nemíchal bych to s ideologickými prohlášeními, že svět je dobrý nebo že svět je špatný.
Vidíte kolem sebe nějakou změnu v myšlení české společnosti? Až už v přístupu k práci, ke vztahům či jinde poté, co prožíváme koronavirovou krizi?
Koronavirus nás donutil digitalizovat naši ekonomiku tak, jak jsme to prosazovali a požadovali řadu let předtím. V situaci, kdy řada profesí přestala mít možnost docházet do práce, tak samotný režim se musel chtě nechtě přizpůsobit. Pro nás Piráty to není problém, protože jsme v podstatě byli připraveni už dávno předtím.
Jeden příklad za všechny. Všechny sněmovní strany se snaží uspořádat nějaký kongres a všechny ho musely slavně odtroubit, byť v případě komunistů nejsou schopni po dvakráte vyměnit předsedu, který rezignoval, nejsou schopni svolat sjezd a volit nového. Pouze Piráti jsou jediní, kdo takovou akci pořádají bez ohledu na epidemii, protože naše setkání probíhají on-line, naše hlasování probíhají on-line a tím pádem nejsou koronavirem žádným způsobem narušena.
Podniky a další organizace, které byly progresivní a které se na tu situaci předem připravily a používaly moderní technologie, ty zaskočené nejsou. Ale pochopitelně ty, které se nepřipravily, jsou ve vážných potížích.
Jakou změnu v tomto smyslu pozorujete sám u sebe? Jak to změnilo váš život?
Já se přiznám, že jsem na to byl velmi dobře připraven, protože moje předchozí činnost spočívala v programování, respektive ve správě serverů, takže jsem byl tomuto pracovnímu režimu naučen z dřívějška. Když se tak přiznám, asi mě to příliš nezaskočilo.
Jak, podle vás, začal rok 2021, když Česká republika obsadila první světovou příčku v počtu nově pozitivně testovaných na covid-19 za týden?
Domnívám se, že to probíhalo velice nedobře vzhledem k tomu, že vláda podcenila protiepidemická opatření, nedokázala dostatečně rychle vyvinout chytrou karanténu, ta se v podstatě zhroutila. Zároveň je zjevné, že lidé v lockdownu nemohou fungovat dlouho. V důsledku tohoto selhání jsme se dostali na nejhorší čísla na světě, což je skutečně problém, ale může za to současné vedení státu, které nedokázalo ani zopakovat to, co v sousedních zemích dělali jiní, a fungovalo to, tedy omezilo ztráty na životech a škody na ekonomice.
Když jsme spolu hovořili minule, zmínil jste obavu ze zdravotnické totality, kdy bude stát o každém člověku vědět všechno, ať už kvůli centralizaci krajských hygien nebo kvůli nápadu členských států EU o zpřístupnění šifrované komunikace. Neobáváte se něčeho podobného u českého systému očkování, tedy registru, v němž se bude nacházet zdravotní stav všech obyvatel, kteří o očkování požádají, a z nich se pak bude vybírat, kdo by měl jít na očkování dříve?
Digitalizace velice závisí na tom, jakým způsobem architekturu digitálního systému budujete. Piráti už v dobách vzniku strany zveřejňovali programové dokumenty, jakým způsobem by mělo být zdravotnictví digitalizováno. Vždy jde o to, že údaje pacientů by se měly sdílet napříč celým systémem jen v minimální možné míře. Měl by k nim přístup váš lékař, váš lékař by měl mít přístup k nástrojům, jak je zpracovávat – nicméně by to nemělo fungovat tak, že lékař z druhého konce kontinentu se v nich bude přehrabovat. Tam se otevírá daleko větší prostor pro útočníky, aby ten systém zneužili a aby data pacientů ukradli.
Velice bych sledoval, když tu digitalizaci provádíme, abychom to udělali rozumným způsobem – ale nikoliv tak, jak si to přestavují některé tradiční strany, že postaví velký server, do něj nahrají všechna data a budou čekat, až jim je někdo ukradne.
Ale tak to z dosavadních informací vypadá…
Já bohužel nemohu úplně říci v případě České republiky něco jiného, protože jak je jistě známo, premiér České republiky digitálním systémům příliš nerozumí. Znalost IT demonstruje tím, že mává papírovým sešitem a tvrdí, že to je jeho notebook... a pochopitelně se nekompetence pomítá do konkrétních návrhů jednotlivých systémů, do konkrétních řešení a je to potenciálně nebezpečné.
Podobný přístup jsme viděli v rámci Evropské unie, pokud se pamatuji, ze strany Francouzů, ale každopádně se nám podařilo je přehlasovat minimálně v případě takzvaných e-roušek – tedy evropského řešení, které je nastaveno rozumně navzdory zpátečnickým přístupům.
Co byste vzkázal českým politikům to roku 2021?
Především bych jim vzkázal hodně klidu, míru, pohody, a aby řešili věci konstruktivně s ohledem na věcnou stránku věci, nikoliv na emoce, nikoliv na ideologii. A s ohledem na konkrétní opatření, která dopadnou na jednotlivé občany
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
