Na Praze 4 se střetnete ve volebním klání s neúspěšným kandidátem na prezidenta Jiřím Drahošem. Jiří Drahoš podpořil „Výzvu vědců“, kde se například zmiňuje: „O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali. ... Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. ... Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy. ... V naší zemi je rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost – dopřáváním sluchu extremistickým hnutím.“ Je to pro vás výzva?
Nejde mně o žádný souboj s nikým konkrétním, nýbrž o to, probudit co nejvíc voličů, ale i politiků, k zjištění, že evropské politické elity už několik desítek let vedou katastrofální politiku, kterou celé Evropě hrozí civilizační zánik. Že k těmto destruktivním elitám přilnula i početná část českých politiků a intelektuálů, která si ráda říká liberální demokraté, ale podporuje dnes už nezastřenou a nestoudnou totalitní politiku EU, zavádění cenzury médií včetně dnes už i internetu, šikany podnikavých soukromníků, trestání odlišných názorů, nekonečné vymýšlení svobodu omezujících regulací, a civilizační devastaci pomocí neomezené migrace. A že tyto elity musíme vyměnit lidmi, kteří cítí k evropské civilizaci a jejím jednotlivým národním kulturám a tradicím nějakou odpovědnost. Začít tam, kde jsme doma a pomáhat tam, kam dosáhneme.
Bydlím v Braníku, takže hájím zájmy Prahy 4, Česka a Evropy – v tomto pořadí. Nápad, že „všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí“, je při mnohamilionovém počtu potenciálních migrantů absurdita, kterou dnes už nemůže brát vážně ani vědec. Ale za zvláštní všimnutí – které něco o těch vědcích vypovídá – stojí jejich použití slova „útočiště“. Nezanedbatelné procento migrantů sem přichází skutečně útočit, jak vidíme denně ve zprávách z evropských velkoměst a slyšíme od různých imámů na té či oné internetové stránce.
Kdyby je vědci alespoň dokázali odlišit od té menšiny, která před skutečnou perzekucí hledá záchranu, útulek a nový domov a je za to ochotná výměnou něčím přispět, bylo by to intelektuálně poctivější a morálně snesitelnější. Tím slovem „všem“se stávají tím nejextremističtějším hnutím, jaké dnes existuje. Chtít zničit vlast a celý kontinent neomezenou kolonizací nevraživých, kulturně nekompatibilních a ekonomicky nepoužitelných cizinců je přece extremismus nejhrubšího zrna. Každá civilizace má nějaký limit, kolik cizinců a jakým tempem stačí integrovat, aby stále zůstávala sama sebou a byla k užitku i těm příchozím. Západní Evropa už tento limit dávno překročila. Střední Evropa ji ještě může zachránit svou alergií na totalitní ideologie a praktiky, kterou získala ze dvou totalit zažitých na vlastní kůži ještě v živé paměti.
Takže, proč tedy do Senátu?
Dohnal mě pocit odpovědnosti. Přesněji řečeno, dohnalo mě k němu několik lidí, kteří mně tu odpovědnost skoro otloukli o hlavu. Jsou to lidé aktivní v Platfomě evropské civilizace, kterou jsem loni pomáhal zakládat. Je to taková neformální informační síť propojující několik skupin a osobností, které vnímají nebezpečí, jaká nám civilizačně hrozí a snaží se svým způsobem a ve svých oborech o nějakou aktivní obranu. Odpovědností myslím uvědomění, že nestačí jen mediálně remcat, že politici nedělají, co pokládám za správné, když jsem si nevyzkoušel, zda a jak to jde. Čili, jak pravil zakládající filozof konzervatismu Edmund Burke, „zlu k vítězství stačí, když slušní lidé nedělají nic“.
Snažím se už pár desítek let mediálně přispět k záchraně civilizace pro tuto zemi a tento kontinent, který miluju k zbláznění, mám křížem krážem proježděný, prokoukaný, prochutnaný a propitý. Probudil jsem tím za ta léta možná stovku autorů a pár set tisíc čtenářů. Teď to potřebuje ještě probudit pár stovek politiků, což by si ti probuzení čtenáři zasloužili. A to možná jde jen tváří v tvář. Když vidíme, jak se dnes chovají poslanci, je taky možná na čase začít českou politiku trochu civilizovat, a Senát je pro to vhodné místo.
Ta Platforma evropské civilizace je přesně o čem?
My jsme současným vládnoucím elitám dovolili ukrást si pojmy „Evropa“ a „evropské hodnoty“ a necháváme je mávat jimi jako rákoskou na zhypnotizované evropské občany. Přitom ty „hodnoty“, které prosazují, jsou viditelně antievropské. Je na čase právo na vlastnictví těchto pojmů vrátit těm Evropanům, kteří ty evropské hodnoty hmatatelně tvoří. Se všemi těmi inspirativními a zábavnými rozdíly jednotlivých národů, i těch nejmenších. Dnešní utopickou dekonstrukci západní kultury a tradic potřebujeme opět nahradit realismem, racionalitou a kreativitou. Obnovit „kontinuitu přítomnosti s minulostí a budoucností“, opět slovy Edmunda Burkea. Tedy vědomí, že co máme teď, je výsledek činů našich předků, a co děláme teď, to ovlivní životy našich potomků. Umět si představit, jaké myšlení našim předkům pomohlo vytvořit, co nám zanechali, a co si naši potomci budou myslet o světě, který jim předáme, a o nás jako jeho tvůrcích – nebo ničitelích.
Vrátit si přirozené povědomí anticko-biblických kořenů, z nichž naše civilizace vyrostla a jejichž hnací energií je neustálá snaha o tvoření fair-play společnosti, v níž se dobro odměňuje a zlo se trestá, zákony platí pro všechny stejně, práva jsou vyvážena povinnostmi, svoboda odpovědností. Roubovat proveditelné ideje na realitu jaká je, ne překrucovat realitu podle utopických ideologií. A být v těchto principech dlouhodobě konzistentní, i kdyby to nebylo krátkodobě vítězné. Já tu konzistenci držím několik desítek let a je snadno dohledatelná v mých knížkách a článcích. Nemám co předstírat ani čím se voličům podbízet. Co se u mě dočtou, to budou mít. To, co nabízím do voleb, jsem také zveřejnil ve svém prohlášení, které si mohou voliči přečíst ZDE.
Co si myslíte o nové Babišově vládě ANO a ČSSD, která bude vládnout s podporou KSČM?
Myslím si o ní spoustu nevlídností. Jenže ANO vyhrálo demokratické volby s velkým náskokem a my si o něm můžeme myslet co chceme, ale v demokracii sestavuje vládu vítězná strana. Větší absurditou je odevzdání disproporčního podílu moci stranám, které spadly na nejnižší volební výsledky za celou dobu své existence a tomuto národu hodně uškodily. Nejabsurdnější je, že ještě vůbec někdo jedná se stranou, která podle legální smlouvy někomu dluží stamiliony a odmítá je platit. Ta přece už dávno měla být v právním státě postavena do bankrotu nebo posazena do vězení pro dlužníky.
Bylo snad nějaké jiné řešení?
Jediné možné řešení vlády bez komunistické podpory měla v rukou ODS, která kdyby měla jen trochu státnické odpovědnosti a troufalosti vyjednat si tolik co ČSSD, mohla politicky plastické ANO alespoň trochu převážit směrem mírně pravicovým, snesitelnějším pro malou a střední podnikatelskou třídu, která byla vždycky páteří demokracie a která na tuto vládu ze všech nejvíc doplatí. Vyčíst této vládě mocenskou účast komunistů je tedy pokrytecké, když ji de facto do tohoto kouta sama zahnala. A o co horších je pár komunistů v zákulisí vlády v Praze než ctitelé Marxe, Castra a Che Guevary na špici EU v Bruselu?
Psali jsme:
Ochrání nás Babiš před imigrací?
Zatím se zdá, že táhne za stejný provaz s Visegrádskou čtyřkou a odporuje těm nejdestruktivnějším eurounijním nesmyslům. Možná je to i díky tomu, že si před pár lety přečetl moje knížky Jak zabít civilizaci a Poslední naděje civilizace a napsal mně e-mail, že se z nich něco poučil. Tak možná ví, co dělá. A namítá-li někdo, že on vše dělá jen pro svůj byznys, tak zase připomenu starou moudrost, že je lépe konat dobro ze zlých úmyslů, než zlo z dobrých. Toho zla z dobrých úmyslů máme plné dějiny.
ČSSD nominuje na ministra zahraničí Miroslava Pocheho, který minimálně verbálně podpořil přerozdělování imigrantů v Evropské unii…
A místopředsedkyně ODS doporučuje cenzuru internetu. Tak si mezi nimi vyberte. Ono je jedno, jestli se vzdáváme svobody levicově nebo pravicově.
„Vrátili jsme se na západ geografický, který však přestává být Západem ideovým, mění se v další totalitní systém a tlačí nás do další nebezpečné historické krize ohrožující samotné základy civilizace. Budeme v ní muset na sebezáchranu rychle improvizovat,“ uvedl jste. I řada dalších pravicových publicistů a autorů včetně Václava Klause upozorňuje, že nynější Západ již není tím, který zvítězil ve studené válce. Není pro nás současný Západ, který v mnoha věcech je spíše anti-Západem, více hrozbou než spojencem? Ať už jde o islamizaci, kvóty, destabiliazcí Blízkého východu či neomarxistickou revoluci a gender?
Ocitli jsme se opravdu v krutém dilematu a mnozí ti naši liberálové zamrzli v 90. letech, kdy se nám podařilo se na Západ vrátit. Jako by od té doby spali jako Šípková Růženka, nečetli jedinou zahraniční zprávu a nesledovali události, třebaže už na ně mají i české varianty jako Neviditelný pes, Parlamentní listy, Euportál, Eurabia, Security Magazin – a procitli do úplně jiného světa, který se jim ale pořád zdá být stejný jako tehdy.
Zde máte citát z nedávného internetového článku jednoho bývalého politika jedné z těch stran zkrachovalé pseudodemokracie, kterého jinak znám jako člověka laskavého a vzdělaného:
„Stále před námi leží ty naprosto zlomové otázky – Západ, nebo Východ? Plnohodnotná demokracie, nebo autoritářský režim silné ruky, která si stát přivlastní jako svou firmu? Otevřená volná soutěž a právní stát, nebo omezená selektivní hra pro vyvolené? Svoboda médií, nebo jeden obraz povinného optimismu, oslavující a adorující vůdce a jeho úspěchy ve prospěch tzv. všeho lidu a nemilosrdně likvidující oponenty?“
„Plnohodnotná demokracie“, „právní stát“ a „svoboda médií“? Jak je možné, že tento člověk neví, že nejtvrdší útoky na svobodu slova a právní stát dnes provádí Německo, kde je Facebook nucen vymazávat přes 200.000 vstupů měsíčně z obav, aby nedostal půlmilionovou pokutu za „nenávistný projev“, kde na cenzuru dohlíží batalion internetových expertů pod vedením bývalé agentky Stasi? Že každou chvíli tam nebo v Británii a Francii někomu vymažou internetovou stránku, jejíchž pár slovíček se znelíbí nějakým algoritmům nastaveným na automatické vypínání nekorektních výrazů? Že zrovna před několika týdny celý západní internet vypnul všechny stránky celoevropského hnutí Generace Identity?
Že porůznu v západní Evropě jsou soudně stíháni lidé za sdělování či dokonce přijímání „nesprávných“ faktů – od Brigitte Bardotové a Marine Le Penové přes Geerta Wilderse a Tommyho Robinsona, po francouzské konzervativní spisovatele. Že britská policie vytvořila speciální jednotku školenou bizarní Sorosovou neziskovkou a loví na internetu takzvané „nenávistné projevy“ – a že počet zatčení těchto „zločinců“ se za pár let téměř zdesetinásobil?
Kam se poděla soudnost našich liberáních demokratů, že nedovedou porovnat, oč větší svobodu médií dnes Česko má než prakticky kterákoli země západní Evropy? Tohle neumím nazvat jinak než sveřepá ignorance. Já nechci tyto lidi porážet v nějakých soubojích, já je chci probudit ke zjištění, že bojují na straně nové totality proti svobodě. To taky vidím jako svou hlavní roli v Senátu.
Psali jsme:
Takže ty „zlomové otázky“: Západ, nebo Východ?
Přes to všechno patříme jednoznačně na Západ a musíme přijmout odpovědnost za jeho přežití, protože on už se bez nás sám neubrání. Nás – tím myslím střední Evropu. Takhle to jasně už před dvěma roky nastínil Orbán. Já jsem ho taky tak několikrát jasně citoval a žádal českou politiku, aby to s ním vydržela. Ona zatím drží a patří jí za to uznání. Rok na to se k V4 přidalo Rakousko a letos Itálie. Návrat Evropy ke skutečným evropským hodnotám je na dobré cestě, ale ještě je daleko. Čert nejvíc řádí, když ho vyháníme zpátky do pekla, praví jakési přísloví.
Vy kritizujete současný liberalismus a „liberální demokracii“? Proč?
Já je nekritizuji, jen sleduji a podávám zprávy, jak se proměňují v novou totalitní ideologii, na jedné straně propagující všemožné ideové, společenské, sexuální a kdovíjaké patologie, narušení fair-play a útoky na racionalitu, na druhé potlačující a perzekvující i jen obyčejná upozornění, že se cosi takového děje.
Věříte, že lze EU reformovat ke spolupráci suverénních států? Není to jen sen?
Reformovat by znamenalo demontovat ty monstrózní byrokratické struktury a ponechat nakonec jen tu základní kostru společného trhu, jaká tu byla, se suverenitou každého státního parlamentu, když se to ještě jmenovalo Evropské hospodářské společenství, než se z něho stal politický kolos nemající s hospodářstvím nic společného. Po zkušenostech brexitu, který možná ještě ani nebude brexitem, debatovat o jakékoli formě czexitu je plýtvání časem. To bruselské monstrum se prostě musí zbourat a postavit znovu, jednodušeji, praktičtěji a lidštěji.
Jak?
Neposlušností vůči nařízením, která vnímáme jako škodlivá a destruktivní. Navrácením svrchovanosti národním parlamentům a jejich nadřazenosti regulacím eurounijním. Vypovězením Lisabonské smlouvy, která se svou škodlivostí stává neplatná. Není přece možné trvat na platnosti smlouvy, která likviduje své signatáře. Už se nám ta neposlušnost daří s kvótami, podaří se to i s jinými nesmysly. Teď když máme na palubě Rakousko a Itálii, bude to o fous proveditelnější.
Vydělala Česká republika na členství v Evropské unii?Anketa
Máme obnovit kontroly na hranicích České republiky?
Na to bychom asi museli obnovit povinnou vojenskou službu a všechny brance verbovat k pohraničníkům. Ale proveditelnými namátkovými kontrolami zatýkat a zavírat nebo deportovat každého chyceného ilegála, to se myslím dělá už teď. A možná změnit schengenská pravidla tak, aby se migranti nemohli nekontrolovaně mezi členskými zeměmi pohybovat. Za mých emigračních dob koncem 60. let jsme dostávali nejprve dočasné povolení k pobytu v nové domovské zemi, podmíněné pracovním uplatněním. Proto jsme mnozí začínali jako myči nádobí, zametači ulic, nebo uklízečky v kancelářích, nebo odlétali do Austrálie a Jižní Afriky. Nikdo z nás si nepředstavoval, že by dlouhodobě žil na sociální podpoře.
Jak se díváte na NATO? Je funkční?
Ne úplně, protože všechny evropské členské státy svoje členství flákají, rozpustily nebo zredukovaly armády, zrušily vojenský výcvik a to, co jim zbývá, věnují víc misím v dalekých konfliktech než obraně svého území. A navíc podrážejí Ameriku v globálně bezpečnostních věcech, jako je smlouva s Iránem. Trump má pravdu – proč by Američané ze svých daní měli bránit lemply, kteří si užívají bezpečí, ale sami si je bránit nechtějí a ještě Americe nadávají.
Ta smluvní 2 procenta HDP by se na obranu měla okamžitě převést, ať už se ty peníze najdou kdekoli. Ve vládním programu se o obraně nemluví, alespoň tak jak byl přednesen v Poslanecké sněmovně. A přitom prezident vyčetl hezkou řadu proveditelných úspor, včetně snížení počtu státních úředníků, který se od dob jeho vlády zdvojnásobil.
Problémem samozřejmě je Turecko, které se stále zřetelněji projevuje víc jako nepřítel než spojenec a dokonce už připomíná, že mu kdysi patřily řecké ostrovy a že by si je chtělo vzít zpátky. A vytváří si v západní Evropě početné páté kolony, neloajální k zemím, v nichž žijí. Jak tohle bude NATO řešit, nemám tušení.
Jaký je váš postoj k Rusku?
Žádný. Nikdy jsem je nenavštívil a navštívit netoužím. Školskou ruštinu jsem nikdy pořádně nezvládl a od té doby zapomněl. Číst azbuku mně dělá potíže, mluvené ruštině jakž takž rozumím, ale souvislou větu dohromady nedám. Mám rád ruskou muziku od Glinky přes Prokofjeva po Rachmaninova a dojímá mě Čajkovského balet, ale nervově bych se nehroutil, kdyby neexistovaly. Ruská literatura mě vždycky děsivě nudila a nikdy jsem žádný její román nedokázal dočíst. Asi bych se za to měl stydět, ale v tom už se nepolepším.
Jestli to ale myslíte politicky, či dokonce jako otázku, zda bychom měli vyměnit Západ za Rusko, tak to v žádném případě, i kdybychom se měli se Západem potopit. Život bez západní civilizace nestojí za žití. Přitom bychom se ale měli vyhýbat konfliktu s Ruskem, obchodovat s ním jako s kýmkoli jiným – jak ostatně vesele dělá Německo. A brát na vědomí, že i Rusko má své specifické zájmy a sféry a nevrtat do nich jako do vosího hnízda. Ale dbát, aby vědělo, že my do těchto zájmů a sfér už nepatříme.
Ze současných politiků uvádíte za své vzory Nigela Farage, Geerta Wilderse, Viktora Orbána či Mattea Salviniho. Vládnou Orbán a Salvini. V čem bychom se měli u nich inspirovat?
V jejich jasném a nesmlouvavém hájení svých národních zájmů, které však zároveň vnímají jako zájmy Evropy celé. Čili – pro Evropu je dobré to, co je dobré pro každého z jejích národů. Gloriolu evropské civilizace vytvářela vždy zdravá soutěživost mezi jejími jednotlivými státy. Itálie a Německo byly na vrcholu své kultury, když byly politicky rozděleny mezi jednotlivé státečky, které spolu soutěžily, kdo postaví lepší architekturu, zaměstná lepší malíře, složí lepší muziku a vymyslí lepší vynálezy.
Co byste jako senátor prosazoval v ekonomice a ve školství?
Všechno, co napomáhá rozvoji drobného svobodného podnikání, řemesel a živností, a nic, co je podráží. Svobodný živnostník, nezávislý na státě a neovlivnitelný ničím jiným než zákaznickou poptávkou, je páteří zdravé demokracie. Ve školství bych rušil inkluzi, která méně nadané žáky vrhá do celoživotního pocitu méněcennosti, třebaže by z nich jednou mohli být dobří a hrdí truhláři, tesaři nebo farmáři, i když neumějí pravopis a odmocniny. Vytvořil bych různé varianty vzdělávání – podle nadání akademického nebo k manuální zručnosti. Zrušil bych všechny regulace, které pedagogům přidávají neplacenou úřednickou práci.
Posílil bych výuku technických oborů a řemesel – a úctu k řemeslům a k zemědělství – a zintenzivnil výuku jazyků. Omezil bych obory, z nichž lidé vycházejí jako ekonomicky nepoužitelní „intošové“. Politologie, sociologie, mediální studia, genderová studia, podobné nepraktičnosti. Před několika lety jsem měl přednášku na olomoucké univerzitě pro studenty politologie. Bylo jich několik stovek, jen na jedné univerzitě – a těch univerzit máme už kolik?. „Co budete děcka všichni dělat, až vyštudujete? zeptal jsem se jich. „No, třeba asistenty politikům,“ odpověděla jedna dívenka. „A kolik že těch politiků máme?“ zeptal jsem se jí oplátkou.
Takže absolventa politologie za asistenta brát nebudete?
To si pište.
Psali jsme:
Benjamin Kuras. Narozen 4.4.1944 Zlín. Od roku 1947 Olomoučák. Absolvent olomoucké anglistiky. Od podzimu 1968 Londýňan. Řadu let v české redakci BBC. Autor 19 rozhlasových a divadelních her. Řadový člen britské Konzervativní strany do zvolení Camerona předsedou (kdy strana přestala být konzervativní), od té doby volič UKIP. Spoluzakladatel Strany svobodných občanů. Od roku 1990 pravidelný přispěvatel do českých médií, autor 37 knih (z nichž téměř polovina se stále dotiskuje) a přes 2500 článků. Evropan jako poleno, s plynnou angličtinou, francouzštinou a italštinou, chatrnou němčinou a španělštinou. Bydlí částečně v Praze, částečně v Londýně. Politické vzory: Churchill, Thatcherová, Reagan, Farage, Wilders, Orbán, Salvini.
autor: Lukáš Petřík
