Měla Vaše víra vliv na Vaše postoje a jednání v politice?

Má to dvě roviny. Ta první je, že víra, ať je jakákoli, pokud to není víra fanatická nebo víra ve zlo, by měla člověka zušlechtit a měla by mu pomoci při politickém rozhodování. Myslím, že je dobře, když v politice jsou morálně kvalitní, integrovaní lidé, kteří každou chvíli neříkají něco jiného nebo nepřevlékají kabáty, jak je bohužel u nás zvykem, proto je politika příliš pragmatická, cynická a v podstatě účelová. Druhou rovinou, a to je nepříjemné pro křesťansky věřícího člověka, je to, že politika přece jen nejsou nedělní bohoslužby. V politice musíte dělat přijatelné kompromisy, jinak to nejde, musíte často volit mezi dvěma zly, málokdy se stane, že pravda je čistá, jako na papíře, a pro věřícího člověka je někdy složité a pracné najít patřičnou míru kompromisu, která je pro svědomí člověka únosná. A přitom jsou kompromisy nutné, aby se lidé vůbec domluvili. V jakémkoli společenství si lidé nevystačí s tím, že má každý svou správnou, jedinou, svatou pravdu a tou ostatní mlátí po hlavě. O to víc to platí v politice.

Vzpomínáte si někdy v době, kdy jste byl poslancem nebo senátorem, na takovou situaci, že jste musel opravdu řešit nějaké vážné dilema?