Válka v Sýrii se nebezpečně vyhrotila jako v dobách studené války, když na jedné straně, jako například v minulosti ve Vietnamu, bojují Rusové a na té druhé Američané. Neobáváte se, že by se v tomto konfliktu, ve kterém jde o získání vlivu na Středním východě, mohly do sebe nakonec pustit i USA s Ruskem, a to třeba i díky banální chybě vojenských pohlavárů, kteří ovládají chod různých systémů zbraní, jak se toho bojí někteří bezpečnostní experti?
V každém válečném konfliktu je vysoká míra rizika jeho rozšíření. Pokud jsou přítomny vojenské složky dalších zemí, existuje i určité riziko, že dojde k nechtěné konfrontaci. Něco takového, i když nejsem v tomto směru expertem, se asi může stát. Na druhou stranu věřím, že obě strany jsou si vědomy uvedeného rizika a učiní maximum pro to, že se vyvarují nechtěného. A pokud by i došlo k nešťastné události, že by ihned vstoupily obě strany v jednání s cílem zabránit eskalaci. Podotýkám však, že je to Rusko, které v místě disponuje početnými vojenskými silami a pouští do éteru výhrůžný jazyk.
Rusko-americká zářijová dohoda o příměří v Sýrii předpokládala, že umírněná opozice se od teroristů, jako je Fronta dobytí Levanty, oddělí, což se nestalo, a Rusko z toho viní USA, které měly tento bod dohody zajistit. Teď Rusko schytává kritiku za intenzivní bombardování Aleppa. Byla tohle strategická chyba Ruska, nebo prostě lze postupovat jen silou? A co si myslíte o úvahách zavést kvůli tomu další sankce proti Rusku?
Bohužel Rusko si počíná velmi nevybíravě a podle řady zdrojů zasahuje společně se syrskými jednotkami civilní cíle v rozsahu téměř bezprecedentním. Nejde jen o Aleppo, ale o humanitární konvoj a další. Když už povětšinou zdrženlivá Organizace spojených národů používá takto silná slova, tak už musel přetéct pohár tolerance. Vím však, že ani to mnohým nestačí k otevření očí, přitom kdyby sami byli v takto svízelné situaci, volali by po pomoci a sankcích. Co se týká sankcí, nejde o sankce proti Rusku, ale o sankce cílené vůči subjektům, které jsou za akty spojené se sankcemi zodpovědné. Vím, že sankce mají u nás své odpůrce, ale mezinárodní zločin nelze tolerovat. Měl jsem jednání s několika ruskými opozičními politiky a ti sami říkají, že ustoupit od sankcí by bylo trestuhodné a Putina by to jen pobídlo k dalším válečnickým choutkám. V tuto chvíli nejsem zastáncem posílení sankcí vůči ruským subjektům, dávám přednost politickým jednáním vedoucím k novému příměří. Ale vidím důvod k vyhodnocení zodpovědnosti za porušování příslušné rezoluce OSN a případnému následnému jednání o příslušných sankcích, primárně vůči zodpovědným syrským místům, ale možná nejen vůči nim. Zejména pokud zmíněné aktivity budou pokračovat.
Rusové v odvetě za zrušená jednání v Sýrii pozastavili platnost dohody o jaderném odzbrojování z roku 2000. Putin to vysvětlil důvodem, že USA vyvíjejí proti Rusku nepřátelské akce. Zmíněnou dohodu tehdy kvitovaly s povděkem všechny demokratické vlády světa a považovaly ji za potvrzení definitivního ukončení studené války. Co to tedy může znamenat? Je to jen další silácké Putinovo gesto, anebo se znovu blížíme mílovými kroky ke studené válce číslo dvě?
Spíše si myslím, že je to to první, co uvádíte ve své otázce, ale další silácká gesta a výhrůžky nás mohou posouvat dále k výraznému ochlazení.
Co se týče situace na Blízkém východě, v současné době nabrala kvalitativně novou dynamiku, která už není v režii USA. To si myslí bezpečnostní expert Jaroslav Štefec. „Nic na tom nemůže změnit ani rétorika některých amerických generálů, myšlením zamrzlých v letech studené války, ani Kerryho prohlášení, že Rusko se v Sýrii dopouští válečných zločinů.“ Navíc ruský prezident odložil plánovanou cestu do Paříže poté, co mu jeho francouzský protějšek François Hollande nabídl jednání jen o Sýrii. Co si o tom myslíte?
Vygoogloval jsem si dotyčného pána, kterého považujete za bezpečnostního experta. Jeho názory jsou takového zrna, že ho prostě komentovat nebudu. Nesmíte se na mě zlobit, ale někde jsou určité hranice, alespoň já je mám. Děkuji za pochopení.
V Istanbulu podepsali zástupci Ruska a Turecka dohodu o vybudování plynovodu TurkStream, který má vést plyn z Ruska do Turecka a odtud dál do Evropy. Ruský prezident řekl, že Rusko poskytne Turecku slevu na nákup plynu v rámci širších dohod, které zahrnují vybudování plynovodu. Moskva také zruší embargo na dovoz tureckého zboží. Tiskové agentury hovoří o tom, že se Rusko s Tureckem dohodlo na posílení kontaktů i ve vojenské oblasti, na intenzivnějších kontaktech svých ministerstev obrany a tajných služeb. Co tyto dohody znamenají pro Evropu?
Obě země mají právo uzavírat mezi sebou obchodní a ekonomické dohody. Co mohou znamenat pro Evropu, pokud vůbec něco, to teprve ukáže čas. Zejména když budou vůbec realizovány. U obou zemí vidíme v současné době hodně taktizování a silového předvádění. Nepředpokládám, že by Turecko přistoupilo k takovým krokům v oblasti vojenské, kterými by zpochybnilo své spojenecké závazky členského státu NATO. Není to v jeho zájmu. Budu věřit, že prezident Erdogan ví, kde jsou limity. Spolupráce služeb, pokud má bilaterální rozměr, nedotkne se negativně spojenců a je například vedena k potírání terorismu, je v pořádku.
Psali jsme:
Někteří politologové už dříve v souvislosti s utužováním vztahů nejen s Tureckem hovoří o pozoruhodné diplomatické ofenzivě Ruska a vytvoření eurasijského spojení. Svědčí aktuální dění právě o tomto trendu, nebo si lze vysvětlit situaci jinak?
Na taková hodnocení je příliš brzy. Že Putin do zahraniční politiky promítá své užší vnitropolitické a mocenské záměry, je zjevné. Že vyznává kult moci, je taktéž zřejmé stejně tak, jako že dusí demokracii v Rusku a k tomu umně využívá i své zahraničněpolitické a vojenské kroky.
Domníváte se, že po prezidentských volbách v USA se tato příznivá situace pro Rusko může zcela změnit? Budou se Spojené státy například snažit rozšířit hospodářské sankce proti Rusku? Změní svoji bezpečnostní strategii vůči ostatnímu světu? Mohou být Donald Trump nebo Hillary Clintonová razantnější v této oblasti než Barack Obama?
Nemyslím, že potřebujeme v první řadě razantnost nového amerického prezidenta. Potřebujeme prezidenta či prezidentku, který nebo která se bude zahraniční politice věnovat, uvidí partnera v EU a společnými silami bude usilovat o řešení řady konfliktních situací. Také doufám, že nový prezident bude usilovat o nezbytná politická jednání s Ruskem, ve kterých bude prosazovat vládu práva, demokratické principy, mírové uspořádání a podobně. Razance má nastoupit až tehdy, kdy u partnera není respekt k výše uvedenému. Clintonová může být důraznější než Obama.
Na nejvyšších místech ruské politiky se schyluje k dalším změnám, které političtí experti připisují snahám ruského prezidenta pozměnit sestavu jeho nejbližšího týmu před prezidentskými volbami v roce 2018. Objevují se informace o tom, že prezident Vladimir Putin vytváří dvě nové organizace velmi podobné KGB. Je to jen potvrzení o posilování moci Putina takto před volbami? A je jasným vítězem?
Ano, máte naprostou pravdu, tento technolog moci udělá vše pro to, aby dál tančil po zádech ruských občanů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
