Zúčastnil jste se recepce u příležitosti státního svátku Rakouské republiky a zmínil jste, že Česko nebylo dostatečně zastoupeno. O co šlo?

O výročí takzvané státní smlouvy v Rakousku, kdy si země připomíná odchod sovětských vojsk a znovu osvobození Rakouska jako svobodného státu a státu neutrálního. Překvapilo mne, že až na, tuším, jednoho náměstka ministra zahraničí nebyl přítomen vůbec nikdo z české politické scény, a to není dobře. Pravidlem je, že je nepochybně potřebná účast u sousedů a velmocí, a to účast buď ministerská či předseda dolní či horní komory Parlamentu. A také je třeba, aby u této příležitosti Česká republika vystoupila a někdo promluvil. To se nestalo a myslím, že jde o otázku komunikace ministerstev zahraničí, popřípadě ministrů mezi sebou, a nemělo by se to opakovat.

Jak to tedy, podle vás, vypadá v tomto ohledu s českou zahraniční politikou? Jak plní svoji reprezentační roli?

Otázka obsahová funguje – to znamená: co sledujeme. K tomu je ještě stránka instrumentální, totiž: jak to děláme. To je úkol diplomacie a k tomu patří některá pravidla, například, že neopomeneme účast na akci tohoto typu. Veďme debatu, o čem chceme vést rozhovor dál z obsahové i instrumentální stránky věci, která je politická a tu definuje vláda.