Jak hodnotíte poslední summit EU týkající se migrace? Všichni tvrdí, že zvítězili. Vyřešil něco?
Nevyřešil. Řešit to za všechny bude Itálie, a to takovým způsobem, že se jí budou muset všichni přizpůsobit a budou civět překvapením. Itálie je rodiště západní civilizace a bez jejího starého Říma a její renesance by Evropa byla ušmudlanou provincií. V EU od samého jejího založení převládala tendence brát Itálii jako zaostalého poskoka, sluhu, číšníka, jakousi chudou spodinu.
Francie a Německo si s ní dělaly, co chtěly. To Salvinim skončilo a Itálie bude opět učit Evropu, co znamená být civilizovaný. Nějakou dobu ještě potrvá, než se k tomu sama rozcvičí, ale německo-francouzská hegemonie – přesněji řečeno hegemonie německá s francouzským přikyvováním – skončila. A to, že se na společné národní záchraně dokázaly dohodnout dvě „nesystémové“ strany takzvaně extrémní pravice a levice, je politická senzace hodná napodobování.
A jak obecně hodnotíte dosavadní kroky italské vlády? Není pro nás špatné, že aby se sami zbavili imigrantů, prosazovali jejich přerozdělování?
Dali dost tvrdé varování převozníkům, že do Itálie žádné další migrační lodě nepustí. Zakázali migrantům prodej na plážích a nelegálních stáncích, takže nebudou mít ani tu mrzkou obživu jako dosud a možná se zamyslí, zda jim nebude líp opět doma. Pokud jde o přerozdělování, tak myslím, že si Salvini s Orbánem vyříkali, že střední Evropa žádné nepřijme, a Salvini s tím ani nepočítá a spíš chystá deportace do Afriky, v nějaké koordinaci s Libyí. Hodně se ale naštval na Macrona, který začal moralizovat a nadávat mu do xenofobů, na což Salvini odpověděl „fajn, ty pokrytče, tak dalších deset lodí lifrujeme rovnou do Marseille“.
Fotogalerie: - Nový ministr spravedlnosti
Macronovi to možná vnuklo nápad popovídat si s africkými papaláši a vybídnout je, aby se snažili vytvářet pro své lidi lepší životní podmínky, aby nemuseli emigrovat. Co mu na to oni řekli, jsem zatím nikde nenašel, ale dovedu si představit, že to bylo „tak nám na to naval nějaký prachy“. A je to vlastně původně nápad Berlusconiho, který už ve volební kampani navrhoval nějakou obdobu Marshallova plánu pro Afriku.
Nedávno jste byl ve Francii. Jak hodnotíte tamní situaci, pokud jde o islamizaci?
Francie je v islamizaci ze všech zemí nejdál či nejhlouběji, de facto už rozdělená na civilizačně neslučitelné zóny. „Libanonizace“ se tomu politologicky říká. Takzvaných senzitivních zón, kde už francouzský stát ztratil kontrolu, je několik stovek, většinou ve velkoměstech. Ale můžete i projet velkými kusy Francie, aniž na ně narazíte.
Já jsem teď strávil několik dní v jedné z těch zón „nesenzitivních“ čili ryze francouzských a převážně venkovských, jíž je údolí Loiry s tou asi padesátkou majestátních renesančních a barokních zámků a několika impozantními gotickými katedrálami. Bohatý exponát vrcholu francouzské architektury, malířství, zahradnictví, imperiální pompy, vinařství a gastronomie, s nápadnou nepřítomností islámu a s jen sporadickými a nenápadnými a zjevně dobře integrovanými neevropskými tvářemi. Akorát že sotva stovku kilometrů od ní, ve městě Nantes, zrovna v tu dobu několik nocí za sebou řádily, ničily a pálily gangy „mládeže“, což je obvyklý eufemismus pro vzteklé mladé muslimy. Vztekali se proto, že jeden z muslimů byl policií zastřelen. Šlo o sebeobranu policistů, když onen muslim vzdoroval zatčení.
Byli byste ochotni bránit Českou republiku se zbraní v ruce?Anketa
A co Velká Británie, islamizace a Konzervativní strana? Mayová se snaží zalíbit muslimům a navštívila i mešitu, kritika islámu je trestána, ministrem vnitra je muslim, kandidáti Konzervativní strany, kteří kritizovali islám, byli vyloučeni z kandidátky. Další město tam má muslimského starostu…
Stav Británie, mého druhého domova a občanství, mě obzvlášť silně bolí, neboť v ní končí to, čím byla vždy tak proslulá: fair play, svoboda vyvážená odpovědností, práva zaručená povinnostmi, sebevědomí národa, který ví, čím je, a nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Jeho pocit viny za kapitalismus, kolonialismus a otrokářství se pod vedením levicové intelektuální smetánky proměnil v sebemrskačské důtky.
Konzervativní strana přestala být konzervativní, když se jejím šéfem stal Cameron, musel sestavit koalici s Liberální stranou a vyhlásil éru „liberálního konzervatismu“. Taky mimo jiné prohlásil islám za náboženství míru a velký přínos pro Británii a v televizních vystoupeních mu mazal med kolem huby.
Mayová to posunula ještě o stupínek výš – za její vlády začala perzekuce kritiků islámu. Paradoxně však dosáhla jen toho, že ač islámu zametá cestu jako žádný britský státník před ní, pořád se mezi britskými muslimy nacházejí fanatici, kteří na ni chtějí spáchat atentát.
Velký problém Británie je, že na rozdíl od většiny evropských zemí nemá žádnou vlivnou stranu, která by její obranu brala vážně. Chvilku se zdálo, že by jí mohla být Farageova UKIP, ale ta se po brexitovém referendu úplně rozsypala v domnění, že splnila své poslání. Ale jak vidíme z komplikovaných brexitových jednání a z neochabující neevropské imigrace, rozklad demokracie a ztráta svobod akceleruje. V tomto smyslu Británii odevzdávám pánu Bohu a věnuji se víc Česku, kde se ještě dá něco zachraňovat jinak než občanskou válkou, kterou už někteří britští analytici předvídají.
Nyní rezignoval ministr zahraničí Boris Johnson i ministr pro Brexit David Davis. Co se to děje? Dojde tedy vůbec k Brexitu?
Obrazně řečeno, kdybychom opravdický Brexit přirovnali k odchodu do nebe, tak Brexit podle Mayové se rovná trvalému pobytu v očistci. A dalo se vlastně tušit, že to tak nějak dopadne, když vládu převzala, původně z řad antibrexitářů. Jsem hrdý na to, že David Davis nezklamal a byl prvním, kdo se od této formy Brexitu distancoval a nazval ji „Damoklovým mečem trvale nad Británií visícím“. Já jsem Davise totiž volil proti Cameronovi před těmi devíti lety, kdy jsem ještě byl platícím členem Konzervativní strany.
Fotogalerie: - Dopis Angele Merkelové
Tragické je, že Mayová to ani nevnímá jako podraz na voliče Brexitu, ona si vážně myslí, že vyjednala to nejlepší, co se dalo, jak se snaží vysvětlit Davisovi v odpovědi na jeho rezignaci. Boris Johnson nejprve naznačil, že možná Mayovou podpoří, ale se svým pověstným drsným humorem dodal, že hájit tuto formu Brexitu je jako snažit se vyleštit lejno. Pak mu serióznější brexiťáci pohrozili, že podporou Mayové zahodí šance na budoucí vedoucí postavení ve straně, dal se do přemýšlení a rezignoval se slovy, že nemůže podpořit plán, který Británii dává status kolonie. Zda se strana udrží pohromadě, nebo se rozpadne a zda Brexit bude, nebo nebude, se v této chvíli dá těžko předpovědět.
Psali jsme:
Co čekat od nového ministra pro Brexit Dominika Raaba?
Nic o něm nevím, ale předpokládám, že bude zpívat písničku Mayové.
Zdá se, že rakouská vláda chce bojovat s „politickým islámem“ a zavřela některé mešity. Pomůže to?
Jde o nějakých sedm mešit z asi pěti set, takže je to možná zatím jen gesto nebo varování, že ta nejagresivnější forma islámu se už nebude tolerovat. Jenže to rozlišení mezi islámem náboženským a politickým je tak vágní, že to samo o sobě zatím velký dopad mít nebude. K tomu by bylo zapotřebí jasně zákonem zakázat propagaci těch dvou hlavních politických prvků islámu – džihádu a zákonů šaría, které Evropský soud v roce 2003 prohlásil za neslučitelné s demokracií. A nejenom zakázat, ale pak i právně stíhat. Na což asi nikdo v západní Evropě nemá ani politickou vůli, ani prostředky. V Británii teď třeba z lékařských záznamů vyšlo najevo, že ořezávání ženských pohlavních orgánů se provádí v průměru každé dvě hodiny. A ač je zákonem zakázáno, nikdo ještě za ně souzen nebyl.
Fotogalerie: - Zkouška sirén
Je podle vás Turecko pro Evropany hrozbou? Mělo by zůstat nadále v NATO?
Turecko se stále zřetelněji projevuje víc jako nepřítel než spojenec. Od něho zažijeme ještě nepříjemná překvapení. S 800 000 chlapy ve zbrani a výzbrojí technicky na úrovni Izraele – tedy vojensky mocnější než celá Evropa dohromady – by ji jednoho dne dokázalo okupovat za pár týdnů. A mají k tomu už i početnou pátou kolonu téměř ve všech západoevropských zemích. Zda by mělo zůstat nadále v NATO? Teoreticky nemělo. Jenže kdo si troufne je vyloučit? A samo nevystoupí, dokud je pro ně členství výhodné.
Myslíte si, že po Rakousku, Itálii, Slovinsku protimigrační či euroskeptické síly uspějí i v dalších zemích EU?
Posilují Švédští demokraté, jenže na vládu asi nedosáhnou, bude to podobné jako AfD v Německu nebo Wildersova strana v Nizozemsku. Vypadá to prozatím, jako že středem Evropy od Baltiku po Jadran spadla jakási nová opona, zatím ještě ne železná. Na jedné straně stará střední Evropa s Itálií, na druhé všichni ostatní. Ale buďme rádi. Ještě před rokem jsme na to my, visegraďáci, byli sami a před dvěma roky na to byl sám Orbán. Ta příslovečná sněhová kulička se začala po svahu kutálet a nabírá další.
Benjamin Kuras. Narozen 4. 4.1944 ve Zlíně. Od roku 1947 Olomoučan. Absolvent olomoucké anglistiky. Od podzimu 1968 Londýňan. Řadu let v české redakci BBC. Autor 19 rozhlasových a divadelních her. Řadový člen britské Konzervativní strany do zvolení Camerona předsedou (kdy strana přestala být konzervativní), od té doby volič UKIP. Spoluzakladatel Strany svobodných občanů. Od roku 1990 pravidelný přispěvatel do českých médií, autor 37 knih (z nichž téměř polovina se stále dotiskuje) a přes 2 500 článků. Evropan jako poleno, s plynnou angličtinou, francouzštinou a italštinou, chatrnou němčinou a španělštinou. Bydlí částečně v Praze, částečně v Londýně. Politické vzory: Churchill, Thatcherová, Reagan, Farage, Wilders, Orbán, Salvini.
Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.
Psali jsme:
autor: Lukáš Petřík
