Státní fond kinematografie finančně podpořil vznik filmu o bratrech Mašínech, režisér Tomáš Mašín obdrží 15 milionů korun. Zaslouží si příběh bratrů Mašínových zfilmování? Jde o dobré využití veřejných peněz?
Financování filmů z veřejných peněz je kapitola sama pro sebe. Zejména z pohledu tragické úrovně soudobé kinematografie. Zjevná neschopnosti tvůrců si na svou „srandu“ a často bezcenné snímky vydělat vlastními silami a častý nezájem diváků o jejich tvorbu by měl být signálem k diskusi o podpoře filmu z veřejných prostředků. Také prakticky neustálé rozdělování prostředků mezi pořád ty stejné tvůrce je na pováženou – v tom je možná letošek světlou výjimkou. Nerad soudím dílo dopředu.
Látka o Mašínech je určitě zajímavá a šlo by na ní krásně rozpracovat téma pohledu na dobro a zlo a jejich tenkou hranici. Jenže za současného žádoucího uvažování a nastoleného ideologického směru mám opodstatněné obavy, že půjde o nalejvárnu adorující Mašíny coby hrdiny, co se postavili totalitnímu režimu – a nikoliv jako vrahy a loupežníky, čímž byli také. Více mě zaujalo, že druhý největší příspěvek deset milionů korun dostala slovenská režisérka a herečka Tereza Nvotová na film odehrávající se ve slovenské vesničce. To se mi zdá býti dosti podivné. Jakkoliv můžu mít Slováky rád, tak snad Státní fond kinematografie měl, když už tedy, peníze z peněz českých daňových poplatníků poskytovat na díla českým tvůrcům. Nebo mi něco uniká?
O víkendu se v Praze konal závěrečný pochod Prague Pride, ve stejnou dobu proběhlo také „Vlastenecké setkání“ na zámku v Příčovech u Sedlčan. Jak obě akce hodnotíte? Je manželství institutem, který v budoucnu bude potřebovat ze strany politiků silnější ochranu?
Ani jednu z akcí jsem podrobněji nesledoval, takže nemůžu úplně hodnotit. Nicméně vzhledem k zájmu médií a politiků si troufám tvrdit, že v Příčovech se asi nepromenádovali polonazí nebo v nevkusných kostýmech. Co mě negativně překvapilo, je čím dál vyšší počet firem, často logicky nadnárodních, ale i českých, které aktivistickou „Pražskou pýchu“ podporují. Když jsem sdílel jeden příspěvek k LGBT, známý se mě ptal, zda mám něco proti gayům a lesbám. Odpověděl jsem, že proti gayům a lesbám nic. Proti stu a jednomu pohlaví, případně proti zamilování se do lustru, panenky či sochy Svobody a provdání za ně pak už „trochu“ něco mám, trochu víc. Nicméně je rozdíl mezi homosexualitou jako takovou, která, dle mého, vadí zanedbatelnému počtu lidí, a mezi aktivismem, exhibicionismem za hranicí vkusu, protežováním LGBTQ agendy a jejím „stavěním na piedestal“. Á la právě třeba Prague Pride v čele se závěrečným průvodem plným kostýmků, kterým si určitá část lidí zřejmě nárokuje „respekt“ a pozornost jen na základě své minoritní a nepřirozené sexuální orientace.
Prezident Miloš Zeman definitivně odmítl jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury, od Jana Hamáčka chce slyšet jméno nového kandidáta. Jde o ránu jak Andreji Babišovi, tak Janu Hamáčkovi. Posledně jmenovaný se nechal slyšet, že takové soudy Zemanovi nepřísluší. Kam podle vás celá věc dojde? Chystá se demontáž vlády? Třeba i v souvislosti s výrokem Jaroslava Foldyny o případné podpoře nové vlády?
Nevidím za oponu tohoto divadla. A nemyslím to divadlo pejorativně. Protože to, co většinou vidíme a co je nám prezentováno, je svým způsobem zrežírované divadlo a podstata a skutečný zájem leží někde hlouběji nebo dokonce i stranou. Po pravdě, sám se v této podivné letní hříčce začínám ztrácet. Nemyslím si, že by došlo k demontáži vlády, navzdory předchozím prohlášením politiků ČSSD. Strana v této kauze, kterou mnozí politici i média buď záměrně, nebo lehkovážně nazývají snad ústavní krizí nebo co, může vybírat jen ze špatných a ještě horších možností. Nicméně, myslím si, že odstup ČSSD z vlády by za současné konstelace být ještě likvidačnější než je jejich současná viditelná liberálně progresivistická garnitura zahrnující Hamáčka, Petříčka, Maláčovou nebo Pocheho.
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová převzala ve švýcarské Asconě Evropskou cenu za politickou kulturu. Nechala se rovněž slyšet, že má mnohem větší plány – a to v oblasti společenské změny. Jak si tento výrok máme vysvětlit?
Teprve teď? Já myslel, že paní Čaputová si to pro své správně uvědomělé názory se současným eunijním režimem zasloužila už před zvolením do prezidentské funkce. Že má mnohem větší plány je na jednu stranu logické, protože zatím nevím krom vzletných a žádoucích slov o ničem, co by reálně udělala. Na druhou stranu z toho, vzhledem k jejím slovům a pohledu na V4, LGBT, migraci, EU a další témata, dost mrazí.
Jinak, co se týká jakéhokoliv ocenění, bianco šek, zejména v souvislosti s politikou a nevyjímaje Nobelovu cenu, tak to smrdí. Velice smrdí a je třeba zbystřit, protože od takové osoby lze čekat všechno, jenom ne, že bude na straně běžného člověka a jeho zájmu. Nabízí se srovnání třeba s Nobelovkou za mír Baracka Husseina Obamy. Nebo Nobelovkou, kterou má letos prakticky jasnou postižená švédská záškolačka a docela slušný marketingový produkt elit Greta Thunberg.
Režisérka Irena Žantovská, manželka publicisty Petra Žantovského, vyhrála otevřené výběrové řízení na post ředitele divadla v Kladně. Následně se strhla mela – Deník N přinesl informaci o tom, že její jmenování odmítají herci v divadle. Informaci deník doplnil slovy: „Manželka Petra Žantovského, který publikuje na dezinformačních webech.?“ Je to rána pod pás?
Zcela evidentní. Je nádherné, jak se novodobí eurosoudruzi čím dál více odkopávají. Zde jmenovitě tuším Jan Moláček z prý nezávislého, dovolte, abych se zasmál ze srdce až do Bruselu, Deníku N. Když k sobě dáte články a zejména komentáře z tohoto média, Bakalovin typu Respekt nebo Aktuálně nebo z webu veřejnoprávního Českého rozhlasu, prakticky nepoznáte rozdíl. Ženu pana Žantovského neznám, ale lepší novináři se zřejmě řídí heslem: kdo nejde s námi, též jeho rodina jde proti nám!
Ostatně obdobný případ jsme zažili nedávno. Když se zase jiní adepti na Sorosovu novinářskou cenu, z níž je paf většina mainstreamové novinářské obce, Sabina Slonková a Jiří Kubík vyšlápli na syna Andreje Babiše. Nedivil bych se, kdyby při vzpomínce na svůj hyenismus, který zvou investigativou, vždy úpěli blahem nad dokonalostí a neochvějností sebe sama.
Švédská aktivistka Greta Thunbergová míří na jachtě do USA, kde se bude účastnit zářijového klimatického summitu. Může společně s celebritami, které se nedávno sletěly do italského Palerma, aby diskutovaly o záchraně planety, opravdu klimatu pomoci?
O klima a záchranu planety tady vůbec nejde, a pokud vůbec, tak až ve třetím, čtvrtém plánu. Možná nastrčené figurce Gretě a bláhovým, leč nepříliš důvtipným celebritám ano. Dokud však nezačnou u sebe a budou kázat vodu a pít víno, půjde jen o pokryteckou pózu. Cimrmanovská PR akce s jachtou do USA je jen trapnou estrádou. Ve skutečnosti čelíme nové formě náboženství nebo totality. Předesílám, že mezi náboženství a totalitu nedávám ani náhodou rovnítko, aby mě někdo nechytal za slovo.
Ale dříve byly masy v Evropě ovládány náboženstvím, později nejrůznějšími totalitami – ať už nacistickými nebo komunistickými… V současnosti plíživě přichází totalita nadnárodních korporací s bankami v čele, jejímž prostředníkem nebo zplnomocněncem je politbyro v EU. A čím ovládat masy nyní? Globální oteplování! Bingo. Mimochodem všimli jste si, jak se zprofanovaný a degradovaný pojem „globální oteplování“ nahradil důvěryhodnější „klimatickou změnou“? Podobně jako se „uprchlíci“ postupně transformovali v „migranty“. A pak se někdo diví, že mediím, politikům nebo srdceryvné kulturní frontě věří čím dál méně lidí?
Do popředí se v létě opět dere kauza migrantů – nejprve svět obletělo video, v němž hollywoodská hvězda Richard Gere apeloval na italskou vládu, aby nedémonizovala žadatele o azyl, italský ministr vnitra Matteo Salvini následně kontroval vzkazem Geremu, že si migranty může odvézt do Hollywoodu. Zároveň se opět u pobřeží italské Lampedusy nachází loď neziskovky Proactiva Open Arms plná uprchlíků. Ti jsou na moři již 13 dnů, na palubě se zhoršují podmínky a uprchlíci jsou prý nevraživí. Jak by se tedy Evropa měla s lodí, potažmo s celou krizí vyrovnat?
Především zabavit lodě a pokutovat Pašeráky bez hranic a všechny další neziskovky, které brouzdají vody u pobřeží Libye a pašují Afričany do Evropy. Tudíž nejezdit k břehům Libye. Pokud nejde tohle, pak zcela zavřít přístavy těmto lodím a navzdory všem totalitním blábolům o lidských právech na všechno lodě těchto neziskovek vracet zpět, případně je ponechat svému osudu – jejich volba, oni se stávají vrahy stovek utonulých, kteří se pak snaží na gumových člunech dostat přes Středozemní moře. Zaznamenal jsem, že výše zmíněná loď již byla vpuštěna do Itálie a řízená migrační invaze tak pokračuje. Richard Gere se stal jen další figurkou z řad kulturní fronty, která je za každého režimu v přední linii propagandy.
Na 21. srpen se chystá další akce iniciativy Milion chvilek pro demokracii. Dav chce tentokrát dojít před Pražský hrad. Mikuláš Minář uvedl, že cílem je nejen připomenout násilné potlačení demonstrací ze srpna 1969, ale také poukázat na dnešní politické problémy. Jak to celé podle vás proběhne? Bude mít akce nějaký zásadní dopad? Dočkáme se opět nějakých zásadních vystoupení?
Další tajtrlíkování samozvaných spasitelů pravdy a lásky a mesiášů dobra, ve skutečnosti však úderníkům s totalitním myšlením, kteří demokracii ve skutečnosti podrývají a opovrhují jinými názory. Bohužel jim stafáž dělají lidé, kteří to nejspíš z velké většiny myslí dobře. Jenže jak víme, cesta do pekla je často dlážděna dobrými úmysly. Jen čekám, zda to teda na Hradě převezme rovnou Minář, nebo si to nějak rozdělí s Hutkou, Haškem, případně Kovym.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
