Státní fond kinematografie finančně podpořil vznik filmu o bratrech Mašínech, režisér Tomáš Mašín obdrží 15 milionů korun. Zaslouží si příběh bratrů Mašínových zfilmování? Jde o dobré využití veřejných peněz?

Financování filmů z veřejných peněz je kapitola sama pro sebe. Zejména z pohledu tragické úrovně soudobé kinematografie. Zjevná neschopnosti tvůrců si na svou „srandu“ a často bezcenné snímky vydělat vlastními silami a častý nezájem diváků o jejich tvorbu by měl být signálem k diskusi o podpoře filmu z veřejných prostředků. Také prakticky neustálé rozdělování prostředků mezi pořád ty stejné tvůrce je na pováženou – v tom je možná letošek světlou výjimkou. Nerad soudím dílo dopředu.

Látka o Mašínech je určitě zajímavá a šlo by na ní krásně rozpracovat téma pohledu na dobro a zlo a jejich tenkou hranici. Jenže za současného žádoucího uvažování a nastoleného ideologického směru mám opodstatněné obavy, že půjde o nalejvárnu adorující Mašíny coby hrdiny, co se postavili totalitnímu režimu – a nikoliv jako vrahy a loupežníky, čímž byli také. Více mě zaujalo, že druhý největší příspěvek deset milionů korun dostala slovenská režisérka a herečka Tereza Nvotová na film odehrávající se ve slovenské vesničce. To se mi zdá býti dosti podivné. Jakkoliv můžu mít Slováky rád, tak snad Státní fond kinematografie měl, když už tedy, peníze z peněz českých daňových poplatníků poskytovat na díla českým tvůrcům. Nebo mi něco uniká?