Jako vysokoškolský profesor jste působil ve vysoké politice v letech 2010 až 2013, když jste byl jako nestraník zvolen za TOP 09 do Poslanecké sněmovny. Nedávno podrobila politiku tvrdé kritice dokumentaristka a režisérka Olga Sommerová. Tvrdí, že demokracie chátrá a ohrožují ji vůdcovské typy. Vůbec nejhorší je prý Andrej Babiš. „Těch jeho zlých činů už je tolik,“ prohlásila. Jistá verze útlaku podle ní začala právě v roce 2013, kdy se dostal k moci. Vy jste ve stejném roce skončil jako poslanec, pozorujete od té doby, že by demokracie v naší zemi chátrala a ohrožovaly ji vůdcovské typy?
S tímto tvrzením se dá obtížně souhlasit, protože podle obecné definice je „demokracie“ forma vlády, ve které mají všichni občané rovné příležitosti, v našem případě nepřímo, prostřednictvím volených zástupců na navrhování a přijímání zákonů, kterými se řídí naše společnost. Je nutné rovněž podotknout, že neexistuje konsensus, jak definovat demokracii, přičemž rovnost před zákonem, politická práva a právní stát jsou uváděny jako důležité znaky už od antiky. Je na každém, jak vnímá dodržování těchto základních atributů demokracie v našich podmínkách. Proto je také velmi důležitá účast ve volbách a seznámení se s volenými zástupci a těm nejlepším dát hlas. Jsem přesvědčen, že každá politická strana nebo politické hnutí musí být vedeny výraznou osobností, kterou možná lze i označit jako vůdcovský typ. Vzpomeňme si na Václava Klause, Josefa Luxe, Miloše Zemana, Jiřího Paroubka, Miroslava Kalouska, a další, když odešli, jejich strany se dostaly do úpadku. Nemyslím si, že by v České republice byla ohrožena demokracie, a že by Andrej Babiš vedl Českou republiku nesprávným směrem. Je pro mě však nepřijatelné rozhodnutí o elektronické evidenci tržeb prosazené vládou Andreje Babiše, které zbytečně ztěžuje podnikání a stojí vysoké náklady. Pokud platí zákon o účetnictví, který nařizuje průkazné vedení účetnictví a pravidelné provádění účetních závěrek, pak je to dostatečný nástroj pro boj proti poctivému podnikání, jako je tomu i v jiných zemích západní Evropy. Pravdou je, že za banální pochybení padla vláda Petra Nečase. Od roku 2013 se odehrály pod vedením Andreje Babiše závažnější kauzy, ale jeho kabinetem to nijak neotřáslo.
Demokracie podle vás tedy u nás nechátrá, ale jak je to s volbami? Režisérce Sommerové na nich vadí, že čím víc lidí k volbám přijde, tím je to horší, protože většina není vzdělaná a své činy nedomýšlí. Demokracie je v tomhle podle ní tak trochu problém, ale bohužel s tím nejde nic dělat. Kdo jsou podle vás ti vzdělaní? Ti, kterým ve škole nešla matematika, fyzika a další přírodní vědy, a proto se vrhli na herectví a s ním spojené profese či na mnohdy bizarní humanitní obory, nebo fyzici, chemici a jiní vědci? A je vadou demokracie, že v ní mohou rozhodovat i „nevzdělaní“, jak lituje Olga Sommerová?
Pokud chceme žít v moderní společnosti, která se chová ke všem společenským vrstvám korektně a odpovědně, pak bude jedno, kdo k volbám chodí s ohledem na dosažené vzdělání. Všichni dobře víme, jak se volilo a kdo chodil k volbám do roku 2010 a kdo chodí k volbám nyní a proč. Pravice ztratila své voliče, protože živnostníky a střední vrstvou opovrhovala. Pokud Andrej Babiš vsadil na prosazování i požadavků sociální demokracie, pak si na svou stranu získal jednak pracující, tedy zaměstnance, a sociálně slabší obyvatele. Nemohu souhlasit s tím, že by tyto skupiny lidí nedomýšlely následky voleb. Nechci zde uvádět laciná přísloví, ale sociální napětí ve společnosti vyplývá z nesprávného přerozdělování dosažených výsledků. Při rozhodování o jejich použití musí být zachovány etické a dobré mravy. Zákonná nařízení musí mít jednoznačný výklad a nelze s nimi nakládat podle prospěšnosti pro určité vrstvy. Parlament musí přijímat takové zákony, které ochrání spoluobčany s nižším vzděláním. Musí je ochránit před tzv. šmejdy, například s nabídkou rychlých půjček s vysokým úrokovým zatížením. Uvítal bych větší osvětu mediálních prostředků na taková témata.
Ti vzdělaní jsou unaveni arogancí moci, žijí si svůj život a je jim jedno, kdo vládne. Nejsou za to perzekuováni a to je taky jistý způsob demokracie.
Psali jsme:
Proč jsou v naší zemi s politickými názory mnohem více slyšet umělci než vědci? Ať už Olga Sommerová, Fero Fenič, který uráží náš národ, Jan Hřebejk, jenž svého času prohlásil, že rudá a hnědá prasata táhnou populistu Zemana na Hrad. Neselhávají tady veřejnoprávní média – Česká televize a Český rozhlas – v tom, že vědce ochotné vyjádřit se k dění ve společnosti nevyhledávají a nedávají jim prostor, kterého má naopak kdejaký „umělec“ habaděj?
Nechci se k jejich výrokům vyjadřovat, protože jsou za hranou inteligentního nebo slušného člověka. Projevy nenávisti jsou tím nejprimitivnějším projevem kohokoliv. Je pravda, že umělci mají větší prostor k prezentování politických názorů než odborná a vědecká veřejnost, což je určitě škoda. Mnohdy jejich názory ovlivnily významné projekty, jako byla například změna projektové dokumentace pro přestavbu železniční stanice Ústí nad Orlicí na koridorové trati. Zchátralá staniční budova byla na základě intervencí umělců prohlášena za kulturní památku a dodnes o ni nemá nikdo zájem, a tak bude chátrat dál. Rozhodnutí výrazně zhoršilo komfort pro přestup cestujících na odbočnou trať ve směru na Letohrad pro osoby s omezeným pohybem a prostorovou orientací a plánovaná průjezdná rychlost 160 km/h byla snížena o 20 km/h. Časový prostor pro debaty by měl být vyvážený pro skupinu umělců a odborníků. Každá osobnost má silné a slabé stránky, a tak je tomu i u pana prezidenta Miloše Zemana. Většina obyvatel u něho vnímá silné stránky. Nebojí se reagovat na řadu sporných politických rozhodnutí, která jsou lichá, a on se nebojí je nazvat pravým jménem jako například sankce vůči Rusku. V dnešním otevřeném světě nemohou fungovat a jenom vytvářejí prokorupční prostředí. Jak to myslím, si snad dovede odpovědět každý sám, pokud má alespoň elementární znalosti z obchodní činnosti. Každému je jasné, že boj o prodej ropných produktů je velmi ostrý, a to, že možná v jeho týmu je někdo napojen na východní ropnou společnost, je opět v otevřené ekonomice normální. Větší prostor pro zdravou politickou, ekonomickou a společenskou osvětu ve sdělovacích prostředcích a tištěných médiích by byl samozřejmě vítán.
Ing. Miloš Zeman
Když jste v roce 2014 kandidoval do Senátu, podpořila vás i ODS, takže předpokládám, že vám tato strana není úplně cizí. Ta se v polovině března razantně vypořádala s poněkud prostořekým Václavem Klausem mladším a vyloučila ho ze svých řad. Šlo tam skutečně o nějaké ne úplně šťastné výroky, nebo máte pocit, že bylo nutné se poslance zbavit především proto, že neustále vyčníval?
Neřekl bych, že vyloučení Václava Klause mladšího bylo spojeno s tím, že by někoho převyšoval. On mluví pravdu a používá velmi pravdivá přirovnání, nad kterými je třeba se zamyslet, a ne hned poukazovat na jejich nepřiměřenost. Historie je velmi poučná, ale nesmí být zkreslována a překrucovaná. Pokud člověk vstupuje do nějakého společenského uskupení, například do politiky, musí si být vědom toho, že někdy se bude muset přiklonit k většinovému rozhodnutí, a právě s tím má asi pan Václav Klaus mladší problém. Ale to je můj názor.
V reakci na vyhazov svého syna proti ODS ostře vystoupil i exprezident Václav Klaus. „Dříve či později musí vzniknout nová, skutečná pravicová strana,“ uvedla bývalá hlava státu. Je u nás zapotřebí takový politický subjekt, a co chybí ODS a TOP 09 k tomu, aby se mohly nazývat skutečnou pravicovou stranou?
Nová pravicová strana musí vzniknout, ale s novými lidmi, nesmí v ní být exčlenové ovlivnění minulostí. Dnes je k dispozici nová generace, která disponuje velmi dobrými zkušenostmi z podnikatelského prostředí, sebevědomá s ohledem na zahraniční zkušenosti, jazykové znalosti a vybavená kritickým hodnocením založeným na reálných základech. Netrpí žádným komplexem života za plotem v pracovním táboře bez demokracie, jak to zažívala naše generace do konce roku 1989.
Blíží se volby do Evropského parlamentu. Bruselský think tank ECFR, Evropská rada pro zahraniční záležitosti, spočítal, že kdyby v nich euroskeptici získali více než třetinu křesel, mohli by bránit přijímání nových zákonů a zásadním způsobem ovlivnit směřování EU. Bylo by to žádoucí, nebo je naopak potřeba hasit evropský dům, který nám hoří, jak říkají někteří proevropští aktivisté?
Samozřejmě, že z Evropské unie se stal obtížně řiditelný moloch, ale musíme najít nové páky, jak ji přivést k lepším rozhodovacím procesům. Je to komplex mnoha národností s mnohdy nevyřízenými křivdami v historii, a to jsou zásadní problémy, při kterých se velmi těžko rozhoduje. Ještě dnes se najdou v členských státech EU jednotlivci i skupiny lidí, kteří například nevědí, kde je Česká republika. Dokud bude v Evropském parlamentu přetrvávat dělení Evropy na zaostalou a vyspělou, pak to bude špatně. To se odráží i v kvalitě potravin, ale boj je tupý a nikam nevedoucí. Těžko to někdo změní, protože i od nás do konce roku 1989 byly potraviny na export na západ v jiné kvalitě než pro tuzemský trh. Evropská unie musí být řízena, jak se říká „selským rozumem“, ale ten mnoha europoslancům schází a proto je Evropská unie těžkopádná.
Říkáte těžkopádná. Není to dokonce tak, že se hroutí podobně jako Sovětský svaz v roce 1991, jak prohlásil miliardář a filantrop George Soros s tím, že její „politbyro“ jen vydává zbytečné příkazy? Je to trefné hodnocení? A nemohou za ten popsaný stav právě lidé, jako je on?
Nemáme přesné informace o panu Sorosovi, žijeme v jakýchsi konspiracích, možná i fabulacích, ale jasné je, že pohyb více než miliónu lidí musel a musí někdo organizovat. Není pravda, že je Evropa všechny vstřebá bez nějaké újmy a hlavně hladce, jak se tvrdí. Proč ze svých zemí odcházejí, je všem jasné, ale nikdo s tím nic nedělá. Musí se jim pomoci u nich doma.
Hodnotit stav EU bez hlubší analýzy je velmi složité a hlavně ošidné. Myslím si, že nikdo si nedovede představit její rozpad a už vůbec ne, jaký by byl vývoj jednotlivých zemí. Evropa poučená ze svého krvavého vývoje si je vědoma všech křivd, a proto se dnes prezentuje jako vstřícná, nekonfliktní a přátelská, založená na křesťanských principech.
Ing. Jiří Paroubek
Kampaň před volbami do Evropského parlamentu odstartoval francouzský prezident Emmanuel Macron tím, že oslovil Evropany prostřednictvím otevřeného dopisu. Podle jeho slov musí Evropa hledat svou budoucnost, bránit se zneužívání nenávisti a v mnoha aspektech sjednotit své kroky. Solidarita podle Macrona tkví ve „společné azylové politice se společnými pravidly přijímání a odmítání“. Je Emmanuel Macron člověkem, který je schopen zachránit Evropu?
K tomu se ani nechci vyjadřovat, protože prezident ze země, která tolikrát zklamala a má za sebou nedobrou koloniální pověst, nemůže proklamovat zlepšení mravních hodnot. Azylovou politiku musí řešit především bývalé koloniální země, imigranti hovoří jejich úředním jazykem, a proto jejich asimilace do národního prostředí by neměla být tak složitá.
Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý v rozhovoru pro Reflex pronesl, že do Evropy bude chtít nová generace migrantů z Afriky, v důsledku čehož se evropská společnost radikalizuje pod heslem, že „násilí plodí násilí“. Lze s tímto pohledem souhlasit? A co by měla Evropa dělat?
S tím musí Evropa počítat, pokud bude pasivní. Afrika byla a je drancována mnoha státy. Dnešní propojený svět dává obyvatelům Afriky informace o tom, jak se žije ve státech, které se k nim nechovaly dobře a dodržování etiky a dobrých mravů pro ně bylo cizí. Po dvaceti pěti letech se dozvídáme o zvěrstvech ve Rwandě. Vyšetřování konfliktu nemá řešení, a to jsou příčiny i v jiných afrických státech, proč se dávají masy obyvatel do pohybu. Pomoc musí přijít rychle, možná je již pozdě. Stavění muzeí o krutém chování kolonizátorů v afrických koloniích v evropských zemích nic nevyřeší.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
