Proč jste se rozhodla kandidovat do Poslanecké sněmovny právě za hnutí Přísaha?

Věřím v ideál demokracie, vlády práva, právního státu a lidských práv. Chtěla bych přispět k tomu, aby v naší společnosti bylo více tolerance, vzájemné ohleduplnosti a pomoci mezi lidmi. Aby tato slova nebyla jen prázdnými hesly, ale stala se reálnou součástí našeho života. Program hnutí Přísaha je mi sympatický svým zaměřením na spravedlnost, stejný přístup vůči všem, férový stát a odbornost. Mnozí dnes hovoří o korupci, stěžují si, ale je třeba také aktivně přispět ke zlepšení života nás všech. Sama jsem zakusila bezpráví a nechci, aby se tak dělo ostatním. Chce to odvahu, sílu a vytrvalost, ale stojí za to bojovat.

Máte 28 let zkušeností s diplomacií v pozici „řadového diplomata“, který neřeší politiku, ale praktické věci jako udělování víz, konzulární služby nebo kulturní styky. To je taková diplomatická práce, která není moc vidět. Co považujete za svůj největší úspěch v této práci?

Pozice zástupce velvyslance zahrnuje širokou škálu aktivit včetně rozvoje bilaterálních politických a ekonomických kontaktů, příprav a realizací návštěv představitelů na nejvyšší politické úrovni, participace na sjednávání mezinárodních smluv, zastupování ČR na mezinárodních konferencích, koordinace pozic a postupu v rámci skupiny EU s delegací EU v dané zemi. Ráda vzpomínám např. na návštěvu brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silva v ČR v roce 2008, které jsem se zúčastnila jako chargé d’affaires a.i., na oficiální návštěvu premiéra Bohuslava Sobotky v Korejské republice v roce 2015, jejíž součástí bylo i úspěšné obchodní fórum, či oficiální návštěvu premiéra Andreje Babiše v Maroku v roce 2018 s podnikatelskou delegací. Veřejná diplomacie je pro mne nejen prací, ale současně i koníčkem (jsem také autorkou deseti knih a řady článků). Vždy byla příležitostí k prezentaci vyspělé kultury i tradic ČR, jejího zasazení do celoevropského kontextu.

V tomto smyslu bylo velmi aktivní mé působení na velvyslanectví v Korejské republice, kdy jsme si připomínali 25. výročí navázání diplomatických vztahů, a v Marockém království, kde rok 2019 znamenal oslavu 60 let bilaterálních vztahů, 15 let svobody a demokracie v rámci EU, a probíhalo i předsednictví ČR ve Visegrádu. Kulturní a sportovní diplomacie přispívá k překonávání různých bariér mezi státy, podporuje porozumění a vytváření vhodného klimatu pro rozvoj širších vztahů v oblasti obchodu, investic a politiky.

I když není konzulární a vízová agenda vidět mediálně, je to důležitá část pracovních aktivit diplomata/konzula. Za dlouholeté působení v české diplomacii jsem takto pomohla zachránit lidské životy, zdraví, jednoduše pomoci často v akutní nouzi. Tato služba pro mne nebyla jen obyčejnou prací, ale posláním. S mnohými, kterým jsem pomohla, jsem stále v kontaktu, a těší mne, že na mne nezapomněli.

Zažila jste prakticky všechny ministry zahraničí, jak se v ČR vystřídali. Na kterého z ministrů (nebo na časy jeho ministrování) vzpomínáte nejraději?

V osobní rovině ráda vzpomínám např. na Jana Kavana, který byl ministrem zahraničí koncem 90. let. Představuje profesionálního diplomata světového renomé (2002–2003 předsedal i VS OSN), jazykově vybaveného, ale především také lidského. Naslouchal podnětům tzv. řadových zaměstnanců, vyslyšel žádosti o pomoc a reagoval na ně. To se nevidí tak často. Přísaha podporuje férový stát, férovou státní správu, a tedy i zájem o zaměstnance, dialog s nimi a podání pomocné ruky.

Dotýkaly se výměny ministrů nějak vaší práce a běžného chodu úřadu?