Pane doktore, v listopadu 1989 jste studoval na právnické fakultě v Brně. Byla tam cítit nějaká „revoluční“ nálada už před Listopadem?

Byl jsem student prvního ročníku a předrevoluční napětí jsem na právnické fakultě necítil. Ale cítil jsem jej jinde. Politika mne zajímala a ještě před listopadem jsem požádal o přijetí do Československé strany socialistické, na jejíž akce, kde se otevřeně debatovalo o okupaci 1968, jsem chodil. Bylo zajímavé být na akci, o niž referoval zahraniční rozhlas. Byl to náznak, že režim dodělává. To posílil pád berlínské zdi. Takže se něco čekalo.

Brno bylo v rámci republiky trochu specifické. Bylo tam poměrně silné hnutí nezávislých divadel, navíc pár kilometrů od hranic s Rakouskem, dokonce jsem slyšel, že v některých částech Brna se dala chytat i rakouská televize. Vzpomenete si ještě, jaká ještě před Listopadem byla ve městě nálada?

Oba programy rakouské televize byly sledovány v Brně i na jižní Moravě běžně. Na gymnáziu jsem se učil německy, ale hlavně mluvil dobře německy můj otec, který mi obsah zpráv sděloval. Pravidelně jsem poslouchal československé vysílání BBC s výbornými komentáři Karla Kyncla. Do opozičních skupin jsem zapojen nebyl.