Co vás jako první napadlo, když jste se dozvěděla o návrhu europoslankyně Michaely Šojdrové z KDU-ČSL, aby Česká republika přijala padesát syrských sirotků z uprchlických táborů v Řecku?
Co je to zase za manipulační kampaň a od čeho se má asi odvést pozornost, když je to tentokrát tak tvrdý kalibr. To bylo to úplně to první, co mě napadlo. Europoslanci by měli slétnout ze svých obláčků do normálního každodenního obyčejného lidského života zaměstnaných lidí a hned vzápětí popřemýšlet, jak se lze v Česku kvalifikovaně postarat o teenagery mluvící pouze arabsky. Hrát na city lidí prostřednictvím křesťansky sladkobolného slova „sirota“ se nemusí vyplatit.
Fotogalerie: - Babiš v Itálii řešil migraci
Přijměte 50 sirotků ze Sýrie, předloží ve Sněmovně TOP 09. Jak byste hlasovali vy?Anketa
Kromě závěru, že bychom se měli o padesát sirotků postarat, došla lidovecká politička po návštěvě uprchlických táborů také k tomu, že by mělo jít o chlapce, a to ve věku 12 až 17 let. V čem může být výhoda vybrat zrovna takovou skupinu?
Nevidím v tom žádnou výhodu vybrat tuto skupinu, leda že bychom už dopředu počítali s tím, že chceme oživit český genofond a počítáme s tím, že se chlapce povede plně asimilovat v českém prostředí, že přijmou naše tradice a způsoby, chování a kulturu. Ale ono jde o teenagery, puberťáky… Pravda, nevíme bohužel, co mají za sebou, ale kdo má nebo měl doma dítě v tomto věku, tak velmi dobře ví, co je puberta zač. Často přemýšlíte, a to i u vlastního dítěte, kdo vám toho mimozemšťana mrskl do vašeho domu či bytu, a nechápete, jak to ještě včera hodné dítě je dnes úplně jiné. A někdy to trvá roky, než se to srovná. Někdy se to nesrovná vůbec. Prostě každá věková skupina potřebuje svoji odbornou péči – hlavně děti, které prošly válečnými konflikty. Při stavu našeho systému péče o ohrožené děti silně pochybuji, že jsme toho vůbec schopni a máme potřebné kapacity. Ten „sirotek“ musel někde v Sýrii získat peníze pro řidiče náklaďáku, aby ho svezl do Turecka, a v Turecku získat peníze pro pašeráky, aby se mohl na člunu dostat do řeckého utečeneckého tábora.
Rovněž nevím, proč oni Šojdrové sirotci jsou jenom chlapci. Dívky neutíkají z válečných oblastí? Na mysl se krade podezření, zda náhodou nejde o dětské vojáky Daeše, kteří si chtějí užít dovolenou v Evropě…
Psali jsme:
V pořadu Události, komentáře ovšem Michaele Šojdrové vyčetla poslankyně a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, že zneužila slovo sirotci, aby hrála na emoce, protože ve skutečnosti jde o děti, které nejsou doprovázené, což je terminus technicus. Europoslankyně nato opáčila, že šlo o zkratku. Jak tenhle jejich střet rozsoudit?
Co chcete rozsoudit? O žádnou zkratku přece nešlo. Šlo prvoplánově o citové vydírání. Druhoplánově pak o získání mediální pozornosti. Europoslankyně Šojdrová to velmi dobře ví. Termín nedoprovázené děti je terminus technicus. I výbor pro migraci Parlamentního shromáždění Rady Evropy tento termín používá a paní europoslankyně byla členkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Termín nedoprovázené děti implikuje, že někdy v budoucnu se doprovod může objevit. A pak přibude povinnost České republiky sloučit rodinu. Takže přijedou tatínek, dědeček, bratranec… Zatímco sirotek je sirotek. Úředně ověřený. Bez rodiny. Šojdrové ale šlo o to, vyvolat vlnu solidarity a ukázat, že někteří katolíci – ti z KDU-ČSL – jsou křesťansky solidární a jiní opravdu, ale opravdu nejsou. Fuj ti neznabozi. Nevolte ty, kteří odmítají pomoci sirotám! „Přistěhovalci neubližuj ani ho neutiskuj – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě! Nikdy neubližuj vdově ani sirotku. Budeš-li jim nelítostně ubližovat, věz, že ke mně budou volat a já jejich volání jistě vyslyším. Vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže z vašich žen budou vdovy a z vašich dětí sirotci!“ praví se ještě ve svaté knize Židů, v Tóře (kniha Šemot – Exodus 22:20), a protože jsme v době, kdy už dávno gentlemanská pravidla neplatí, tak je úplně jasné, co využijeme či lépe řečeno zneužijeme. Bible má odpověď i na lidoveckou nevolitelnost v Česku. Myslím, že sirotci jsou zástupným problémem a Šojdrové jde o ně až v poslední řadě. Ona to ví, ale proč to nezkusit… Blíží se summit EU o migraci.
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
A takový Miroslav Kalousek pozapomněl, jak za jeho, resp. Nečasovy vlády stát šetřil i na zdravotně postižených, naopak se rozpomněl na své dobrotou překypující lidovecké srdce a prohlásil, že nepřijetím „sirotků“ říkáme celému světu, že jsme nelidští. Můžete ze svých zkušeností ve vysoké politice i na mezinárodním fóru posoudit, zda opravdu kráčíme do izolace a opovržení, jak tvrdí bývalý předseda TOP 09?
Podle starozákonní logiky ano. Což v zemi, kde je praktikujících křesťanů jen o něco více než homosexuálů, moc neznamená.
A mně se tyhle argumenty strašně líbí, jak si hrajeme na pupek světa. Ono to někoho v „celém světě“ zajímá? Když jsem v zahraničí a mluvím s lidmi, tak někteří ani nevědí, že už dávno nejsme Československo. Je to zase hra několika politiků, kteří si myslí, že tím ohromí voliče, ten si sedne na zadek, přijde z hospody domů a řekne: „Tak Máňo, to je strašný, co budeme dělat v té mezinárodní izolaci?“
Teď vážně. Do žádné izolace ani opovržení nekráčíme. Stále jsem přesvědčena o tom, že byť jsme součástí ne příliš moudře jednající Evropské unie, máme právo si vybrat svoji formu pomoci těm, kteří to potřebují. To, že jsme solidární, dokazujeme dnes a denně. Podívejme se na sbírky ve prospěch různých fondů, které pomáhají dětem. A nejenom to, existuje řada organizací, které pomáhají v chudých částech světa stavět školy, umožňují adopce na dálku, kdy platíte dětem vzdělání a tak dál a tak dál. Tohle není solidarita? Solidarita stojí a padá s padesáti dětmi ze Sýrie? To snad ne. Solidaritu ovšem musíme prokazovat především ke svým sirotám. Ke svým vdovám a důchodcům. To jsou naši bližní, řečeno katolickou řečí. A to Šojdrová ignoruje. Protože českou sirotu vykopneme v osmnácti letech z dětského domova, dáme jí dvacet tisíc do začátku a starej se. Nikoho, tím méně poslankyni Šojdrovou, nezajímá, jestli se ze siroty nestane za měsíc fetující dětský prostitut na hlavním nádraží v Praze. To je česká péče o českého sirotka.
Ing. Michaela Šojdrová
Premiér Andrej Babiš razí politiku „ani jednoho migranta“. Podle něj máme pomáhat přímo v ohrožených oblastech a sami prý máme problémy s péči o děti v nouzi. Je jeho postoj v pořádku, nebo to se svou neústupností přehání?
No asi by to chtělo upřesnit a doplnit. Ani jednoho nelegálního migranta. V souvislosti s tím se často připomínají Wintonovy děti, a že kdyby se k nim choval sir Nicholas Winton tak jako my k oněm padesáti sirotkům, tak by nepřežily. No ale už se neřekne B. Všechny tyto děti měly identitu, věděly, odkud jsou, a byly schopné po válce zjistit, co se stalo s jejich rodinami. A já se ptám: Je to tento případ? Nedoprovázené děti většinou nejsou sirotky v pravém smyslu slova, mají své širší rodiny. A podle toho, co se píše v otevřených zdrojích, se mají i kam vrátit. A se stanoviskem „ani jednoho migranta“ bych byla opatrná. Co jiného než migrace je nábor pracovníků z ciziny do České republiky? Lékaři, studenti, dělnické profese. Z prostředí, kterému rozumíme. Hovořící jazykem, který je příbuzný. Kdy policie spolupracuje při vydávání dokladů a víme, koho přijímáme. Kdy každý žadatel musí projít složitou procedurou žádostí, prověřování, často zodpovídat i docela ponižující otázky atd. Díky doktoru Haišmanovi máme kvalitní zákon, který nás chrání, a nevidím důvod, proč ho z pseudohumanitárních důvodů obcházet. Pro věčnou slávu jedné europoslankyně?
Ne, potenciální bezpečnostní problémy nechceme. V tom s premiérem souhlasím.
V době vrcholící migrační krize v roce 2015 jste v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedla, že jste velmi opatrná na onu otevřenou náruč, poněvadž díky osmi letům v Radě Evropy víte, že existují velmi stinné stránky migrace a neuváženého poskytování azylu, že se obchoduje s lidmi, s dětmi, s orgány, jen se to ve jménu soužití schovává pod pokličku. Jak z toho tehdejšího masivního přílivu lidí z jiných kultur Evropa vyšla?
Pro lid obecný se schovává pod pokličkou dál. Je to od něj daleko, ale příslušníci speciálních oddílů policie by asi mohli hodně vyprávět.
Jak z toho Evropa vyšla? Obohacena o statisíce arabsky hovořících muslimských mladíků, kteří okusili chuť krve v Africe či na bojištích ve jménu Alláha. Dnes se rekreují v evropském ráji. Ochuzena o miliardy eur, o které jsou chudší sociální systémy zemí Unie. S řadou bezpečnostních incidentů, neboť mladým černochům nikdo neřekl, že policie se respektuje, konflikty se neřeší mačetou, jídlo je za práci, krádež se trestá, že žena musí se sexem souhlasit a nelze ji znásilnit. S řadou zdravotních incidentů, od otevřené tuberkulózy přes exotická virová onemocnění až po západonilskou horečku, hepatitidu A, B a C, AIDS, záškrt včetně jeho kožní formy, dětskou obrnu, syfilis a další sexuálně přenosné nemoci, spalničky, břišní tyfus a paratyfus, bacilární úplavici a střevní parazitózy. Ve Francii, Itálii či Německu se spolu s běženci objevily choroby, které již dříve byly v Evropě vymýceny, a objevily se i vzácné kmeny chorob, na které nejsou běžně léky – upozornil na to už i Frankfurter Allgemeine Zeitung. Takže to opravdu není fake news.
Jak z toho Evropa vyšla? Politicky rozklížena, dezintegrována. Ukazuje se, že sobectví zájmů jedněch nevynutí solidaritu u druhých. Ukázalo se, že nevolené bruselské elity nevnutí svou vůli zemím Unie. Ukázalo se, že líbivé řeči politiků narazily na pud sebezáchovy voličů. Mění se politická mapa Evropy, a to není dobře. My jsme souhlasili se vstupem do jiné Evropské unie, než v jaké jsme se ocitli dnes. Cesta zpět není řešení. Exit není řešení. Já osobně vidím budoucnost v respektu k občanům a jejich názorům, v pokoře politiků. Více Evropy musí znamenat více demokracie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
