Obchoduje se s lidmi, s dětmi, s orgány. Exposlankyně Čurdová po osmi letech v Radě Evropy odkrývá šokující informace, které souvisí s migrací

09.10.2015 16:54

ROZHOVOR Bývalá předsedkyně Rady vlády pro rovné příležitosti, exposlankyně ČSSD a dříve i stínová ministryně „pro ženu a rodinu“ Anna Čurdová je velmi opatrná na otevřenou náruč migrantům. Díky osmi letům v Radě Evropy ví, že existují velmi stinné stránky migrace a neuváženého poskytování azylu, že se čile obchoduje s lidmi, s dětmi, s orgány, jen se to ve jménu soužití schovává pod pokličku. Nynější členka Strany práv občanů hovoří i o nezbytné změně zákonů a drakonickém zpřísnění trestů.

Obchoduje se s lidmi, s dětmi, s orgány. Exposlankyně Čurdová po osmi letech v Radě Evropy odkrývá šokující informace, které souvisí s migrací
Foto: Peter Števkov
Popisek: Pochod imigrantů

Během svého působení v Poslanecké sněmovně jste byla mimo jiné šest let místopředsedkyní výboru pro evropské záležitosti. Momentálně nejpalčivější „záležitostí“ Evropy je uprchlická krize. Patříte mezi zastánce otevřené náruče, nebo mezi ty, kteří mají z příchodu migrantů spíše obavy?

Žádat pomoc neznamená se dožadovat pomoci či si dokonce pomoc nárokovat. Řadím se mezi ty, u kterých převládají obavy. Uprchlík před válkou je rád, když skončí v první zemi, která mu může zachránit holý život. Ne dávky, ne luxus, ale holý život – přežití. Určitě je slušné, ale nikoliv povinné, pomoci těm opravdu ohroženým – ženám a dětem, protože musely opustit domov v obavách o život a jejich rolí není držet samopal. Ale i ta otevřená náruč musí mít jasná pravidla. Například ochota pracovat a přijmout jakékoliv nabídnuté místo, povinná výuka češtiny a respekt vůči evropským zvyklostem, respektování českého zákonodárství, povinná návštěva dětí v českých školách. A strana, která žádá o pomoc, tato pravidla musí beze slova respektovat. Uprchlík musí vědět, že právo přežít je spojeno se závazky vůči hostiteli. Nic není zadarmo. Na azyl není automatické právo. Konec konců s každým právem kráčí ruku v ruce i povinnost. A i ti, kteří odcházeli z Československa po roce 1968, končili velmi často nejdříve v uprchlických táborech, ne všichni dostali automaticky azyl a řada z nich musela poměrně dlouho čekat na vízum či povolení k pobytu. Jen o tom nyní raději nemluvíme.

Do debaty o migrační krizi se v poslední době výrazně zapojuje také vicepremiér Andrej Babiš. Do jaké míry může sehrát hnutí ANO roli magnetu na voliče, jako se to povedlo v nedávných regionálních volbách Svobodné straně Rakouska, která zdvojnásobila svůj předchozí zisk?

Myslím si, že Andrej Babiš uvažuje selským rozumem a umí poslouchat v hospodě štamgasty. Umí mluvit tak, že mu lidé rozumějí. A díky svým poradcům a mediálním prostředkům, které vlastní, velmi dobře využije migrační krizi ku prospěchu svému a své strany, byť se v této chvíli drží trochu stranou. Je přece jenom koaličním partnerem. Uvidíme, co mu jeho poradci poradí před krajskými volbami. Zatím s touto kartou hraje velmi šikovně. Upozorňuje i na to, že ti, kteří chtějí do České republiky přijít studovat či pracovat lege artis, musí projít velmi náročnou procedurou vízového řízení. Na rozdíl od uprchlíků, kteří nemají doklady a o kterých často ani nevíme, zda skutečně utíkají před válkou.

Velice aktivní ve vyjádřeních k migrační krizi v Evropě je i prezident Miloš Zeman. Očekáváte, že by mohl více vstoupit do politiky prostřednictvím spřízněné politické strany, nebo toto téma může spíše využít k návratu do politiky jeho předchůdce Václav Klaus?

Miloš Zeman už do politiky dost vstupuje jako prezident a v tuto chvíli to nevypadá, že by v této otázce potřeboval spřízněnou politickou stranu. Je rovněž otázkou, koho myslíte onou spřízněnou politickou stranou. Zda Sobotkovu ČSSD nebo neparlamentní SPO. Sobotkova ČSSD se v této krizi chová jako dvě strany. Jednu stranu řídí Špidla a Dienstbier, druhou pak hejtmani. Sobotka běhá mezi oběma tábory, snaží se působit jako chytrá horákyně a zaštiťuje se zájmy svých voličů a hodnotami a principy, které jinak hází za hlavu. Strana práv občanů hledá svoji pozici. Obávám se, že bez Zemana zůstane stejně marginální jako Jana Volfová. To Václav Klaus a jeho tým politiku umí dělat. Ať se to někomu líbí, nebo nelíbí, takže bych v jeho případě nevylučovala vůbec, ale vůbec nic. Pouze nevěřím, že by vstoupil do politiky aktivně. ODS je v naprostém rozkladu a podnikatelské pravici Babišovo ANO vyhovuje lépe než Topolánek, Bém, Tlustý či Julínek. Po Klausovi je poptávka tak snad ještě u libertariánských Svobodných… Všichni ostatní už dávno ví, že pouze sám trh vše nevyřeší a že stát nemůže být slabý.

Evropská unie nařídila svým členským zemím přerozdělovací mechanismus. Na bruselský postup si postěžoval i český premiér Bohuslav Sobotka. Zatímco on prý investuje politický kapitál do proevropské politiky, Evropa se odvděčuje diskuzí o kvótách, která posiluje jen radikály a euroskeptiky. Do jaké míry je otřesena důvěra v Evropskou unii?

Evropská unie roku 2015 není Evropská unie roku 2002. Každá politika, i ta evropská, by se měla dělat i se špetkou selského rozumu. Jenomže, kde ho brát daleko od voličů? Kde nic není, ani smrt nebere, se říká. A to je i tento případ. Jestliže Sobotka řadu let dělá politiku naprostého nekritického obdivu k bruselským institucím a nevidí, že se Evropa lidí práce změnila v Evropu manažerů nadnárodních korporací, tak jestliže si zakazuji kritizovat jejich kroky a neberu ani oprávněnou a objektivní kritiku například smlouvy TTIP, tak se pak nemohu divit, že se tyto věci obrátí i proti ideálům, které jsou jinak správné. Správný je evropský sociální stát. Správný je jednotný trh a svoboda pohybu lidí i zboží v bezcelním a bezbariérovém prostoru. Správná je i přerozdělující a handicapy vyrovnávající dotační politika, pokud by nebyla zatížena chamtivostí, tupostí zadání a formalismem výkaznictví. Je hezké být fanouškem Bruselu, ale ne vždy a ne za každou cenu. A důvěra v Evropskou unii je otřesena již dávno, uprchlická krize tuto nedůvěru jenom posílila. Evropa nadnárodních elit vyhovuje jen elitám. Oněch dolních 99 procent občanů uvažuje jinak. To je nepopiratelný fakt, byť se prozápadní a probruselská média hodně snaží.

A měli bychom jít ve věci nařízených kvót do legálního sporu, jak zamýšlí Slovensko?

Myslím, že Česká republika by měla jít do právního sporu nejen o bruselské kvóty, ale i o neschopnost dostát závazkům a chránit hranice Schengenu, ne je otevřít. I s vědomím toho, že může prohrát. I s tím rizikem, že pak požádá občany v referendu o setrvání v takto nedemokratické unii. Již teď se ukazuje, jak to vlastně s tou demokracií Evropská unie myslí. Spor by byl hlavně o principech, o kterých se velmi rádo a velkohubě hovoří, ale které jsou jinak každému dalece vzdáleny. Evropská unie svými výhružkami sankcí a prohlášeními popírajícími zdravý rozum popírá sama sebe a smlouvy, které uzavřela. Je to smutné, ale realistické. Česká politika musí být připravena říci Bruselu NE. I s rizikem odchodu. Premiér Sobotka se tedy nemůže divit, že ten jeho proevropský kapitál ČSSD je prohospodařený, a to navzdory dotacím, cyklostezkám a bůh ví čemu všemu ještě.

Německá televize ZDF odvysílala dokument, který ukázal na problémy s integrací cizinců v Německu. Vlastní světy, neznalost jazyka, paralelní právní systém, naivita, neochota a přehnaná byrokracie. Nejsou ti, co považují snadné začlenění příchozích z nejrůznějších koutů světa do standardní západoevropské společnosti za uskutečnitelné, naivní snílkové?

Jsou. Protože kdyby to už nyní fungovalo tak, jak je nám dogmaticky předkládáno, jak v těchto společnostech nejsou výše uvedené problémy. Tak by německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich, který prohlásil, že islám není součást německého způsobu života, nemusel udržovat v činnosti kontaktní skupinu s představiteli muslimských organizací v Německu. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy prohlásil v Mnichově na 47. konferenci o bezpečnosti v roce 2011, že idea multikulturalismu selhala, totéž řekl místopředseda holandských křesťanských demokratů Maxime Verhagen. David Cameron a Angela Merkelová také. „Multikulturalismus absolutně selhal,“ prohlásila první dáma německé politiky v říjnu 2010, když bavorský premiér Horst Seehofer (CSU) rezolutně prohlásil, že Turky už v Německu nepotřebují. Australský ministr školství Brendan Nelson vyzval muslimské přistěhovalce, aby přijali australské hodnoty nebo odešli: „Podle ústavy máme sekulární stát. Naše právo je vytvářeno australským parlamentem.“ „Pokud toto nejsou vaše hodnoty, pokud chcete zemi, ve které platí právo šaría nebo teokratický stát, pak Austrálie není pro vás,“ prohlásil v téže době australský ministr hospodářství Peter Costello. Jako obrovský problém všichni viděli, že mezi 10 až 15 procenty muslimských přistěhovalců se trvale odmítá v Evropě přizpůsobit většinové společnosti a směřuje k násilné konfrontaci a extremismu. Slovenský ministr vnitra potvrdil to samé: multikulturalismus selhal. Podmínkou migrace musí být plná integrace a akceptování kultury a tradic Slovenska.

Vyjmenovala jste politiky nejen z Evropy, ale i z daleké Austrálie, ale Češi mezi nimi chyběli. Pro nás to bylo dlouho nezajímavé téma?

Když Václav Klaus v roce 2005 odmítl multikulturalismus, zůstal nepochopen – snad kvůli své typicky klausovské arogantní a výsměšné rétorice. Vyvolal jen ostrou kritiku českého mediálního mainstreamu a politiků… Pokud chci někde žít, musím se integrovat a začlenit. A teprve pak by měla nastoupit vůle na obou stranách. A já v tuto chvíli nevím, jestli je i u příchozích migrantů. Ukazuje se, že vůle začlenit se do většinové společnosti není u všech úplně stejná a jeden Samir Gerchan v Kobře 11 je hodně málo i na pozitivní příklady. To, co popsala ZDF, je realita. Už dlouho. A nejen v Německu. Prozatím se mediální mainstream ve strachu z krajně pravicových stran rozpakoval o syrové realitě informovat. Možná je škoda, že na tyto problémy neupozornila média dřív. Když si vzpomenu na jedno ze svých prvních jednání v Radě Evropy, kdy jsme řešili problematiku vražd ve jménu cti, tak se psal rok 2002.

Ale Vy jste byla v letech 2004 až 2010 místopředsedkyní výboru pro evropské záležitosti, byla jste stínovou ministryní ČSSD „pro ženu a rodinu“, to jste se ze své sněmovní nebo stranické pozice nemohla alespoň pokusit otevřít diskusi na toto téma?

Když jsem se tuto problematiku snažila přenést do ČSSD a mezi ctihodné sociálně demokratické ženy, bylo na mě pohlíženo jako na blázna, který si vymýšlí. Jak to pro nás v té době bylo vzdáleno. V ČSSD to nikoho nezajímalo. Jen analytik Štěpán Kotrba sarkasticky vtipkoval na téma sociálně demokratické implementace práva šaría a možnosti čtyř manželek do českého zákona o rodině a občanského zákoníku ve jménu evropských multikulturních idejí. Rada Evropy se problematikou postavení žen v islámu na rozdíl od české politické scény vážně zabývala a zabývá se pravidelně. A nejenom vraždami ve jménu cti, ale i ženskou obřízkou, dětskými sňatky, nerespektováním sekulárního zákonodárství a vytvářením nelegálních struktur paralelního práva, dětskou prostitucí, fyzickým násilím na ženách, otroctvím a celou řadou dalších kulturních problémů, které si muslimové nesou s sebou z původních kultur zemí příchodu. Němcům, kteří jsou daleko bohatší zemí než Česko, se nepodařilo přimět za tři generace v Německu usídlené muslimy ke kulturní asimilaci. Proto jsem velmi opatrná na onu otevřenou náruč. Díky osmi letům v Radě Evropy vím, že existují velmi stinné stránky migrace a neuváženého poskytování azylu. Vím, že se čile obchoduje s lidmi, s dětmi, s orgány. Jen se to schovává pod pokličku. Ve jménu soužití. To není strašení, to jsou bohužel reálná fakta.

Mgr. Jana Volfová

  • ČS
  • předsedkyně strany Česká Suverenita, učitelka
  • mimo zastupitelskou funkci

Protože jste byla stínovou ministryní ČSSD „pro ženu a rodinu“, tak se Vás chci zeptat na něco, o čem se skoro nepíše ani nemluví. Jde o problém dětských nevěst, který začínají řešit v Nizozemsku, ale až poté, co číslo takových žadatelek o azyl rychle narůstá. Od příštího roku začne v Nizozemí platit zákon, který sňatky s dětmi neuznává. Co říkáte této situaci a myslíte si, že země Evropské unie to začnou řešit, nebo před tím budou dál zavírat oči jako dosud?

Už jsem se této problematiky dotkla v předchozí odpovědi, ve které jsem zmínila Radu Evropy. Dobře placenými experty jsou popsány tuny papíru, je vypracována řada zpráv, které o této problematice hovoří. Vlády jednotlivých zemí se žádají, aby byla přijata příslušná opatření. Ale to se netýká jenom dětských nevěst, těch dalších problémů je celá řada – Švédsko mělo docela velké problémy s vraždami ve jménu cti, to samé Německo. A výsledek? Na papíře to vždy hezky vypadalo, ale příklad Holandska ukázal, jak vládní špičky tyto problémy podcenily. Politici měli strach konat rychle a rázně. Krasořečněním a rétorickými cvičeními se ale problém nevyřeší.

A jak tedy, dá se proti tomu něco dělat?

Řešení určitě existuje, ale bude v první fázi tvrdé a násilné. Bude vyžadovat změnu zákonů a drakonické zpřísnění trestů, zpravodajský průnik do komunit, rázné zatýkání a uvěznění viníků za podmínek, které nebudou „sluníčkové“. Ve druhé fázi, a to bude náročnější a daleko dražší, než kdyby se problému včas předešlo, bude nutné udělovat povolení k pobytu pouze těm cizincům, kteří se zaváží k respektování sekulárních zákonů. Zbytek pak bude muset být vrácen zpět do země původu. Bezbřehý liberalismus a multikulturní humanistický romantismus bez pravidel svůj výsledek přinesly v podobě milionu cestovatelů do Německa, Francie, Británie a Švédska. Cesta do vysněného ráje započala. A jak je vidět, vlády otevírají oči, až když jim občané jejich zemí dávají nůž na krk a až se jich problém dotýká bezprostředně. Silně pochybuji, že bude opravdu vůle tyto otázky řešit, protože se vždy objeví nějaký pseudohumanista nebo demokrat, eventuálně vyhaslá filmová hvězda, která řekne, že ten dotyčný na to má právo. Ten dotyčný má právo zabít svoji dceru, protože se zamilovala do Němce, Švéda, Čecha, dosaďte si libovolně příslušníky dalších národů. Myslím, že někteří pochopí, až se jich situace bolestně dotkne. Někteří nepochopí nikdy a bude vyřešeno.

Často také slýcháme, že přijímání uprchlíků pro nás bude prospěšné, ať už s ohledem na jejich vzdělanost nebo jejich přínos po pracovní stránce. Jaké poznatky a informace o kvalitě uprchlíků máte Vy?

Příčí se mi slovo „kvalita“ uprchlíků. Co o nich víme? Nic. Samozřejmě, že nelze některé věci zpochybňovat, ale ... Když bude proti vám sedět člověk bez dokladů a bude tvrdit, že je lékař ze Sýrie, pošlete ho do nemocnice na operační sál? Asi ne. Jak dokáže, že má relevantní vzdělání a je tím, co tvrdí? Na základě čeho, když nemá doklady? Jak bude komunikovat? Mně prostě přijde absurdní hovořit o prospěchu v této souvislosti. Možná za deset let od příchodu, až se naučí vedle arabštiny i češtinu ... Možná ano, možná pak budou prospěšní tam, kde potřebují zaměstnavatelé snížit platovou úroveň, kde potřebují poukázat na to, že zdravotní a sociální systém je příliš drahý. Ale je tohle skutečně to pozitivum, které chceme? Proč potom odmítáme jiné migranty, o kterých víme, že přinesou do České republiky peníze a budou skutečným přínosem? Proč odmítáme lékaře, techniky, inženýry z Východu – z Ruska, Ukrajiny, Běloruska, u nichž je schopnost přizpůsobit se daleko větší díky společné či blízké kultuře a jazyku? A tito lidé musí projít náročným přijímacím pohovorem na našich konzulátech, musí odpovídat na často absurdní otázky, na které často i Čech dlouho hledá odpovědi, musí prokázat schopnost platit si pojištění a tak dále. A z druhé strany dnes dáváme bianco šek někomu, o kom nic nevíme. Inšalláh. A ruku na srdce, opravdu stačí vědět, že dotyčný utíká před válkou?

Politolog Oskar Krejčí tvrdí, že migrační krize nepůjde řešit bez násilí. Vojenský analytik Jaroslav Štefec zase hovoří o hrozbě povstání muslimů v Evropě. Jsou podle Vás taková varování přehnaná? A k čemu by situace mohla dospět, pokud se nebude nic dít, ať už po stránce ostrahy hranic nebo efektivních zásahů proti převaděčům?

Určitě nepůjde vyřešit bez násilí deportace nepřijatých. Určitě nepůjde bez násilí vyřešit konflikty odlišnosti kultur. Bohužel. Zázraky nejsou na pořadu dne. Ghetta jsou zoufalým krokem a zoufalé kroky plodí zoufalství. Ze zoufalství vzniká frustrace a z něj násilí. Ani jeden scénář není pozitivní a pokud neotevřeme oči a nezačneme se chovat racionálně, pak není vyloučeno ani to, že bude třeba násilím bránit dalším migrantům v přístupu do Evropy, ani že v tu samou dobu nevznikne partyzánská válka části radikalizovaných migrantů proti „utlačovatelům“. Zde nepomohou citové výlevy médií a tzv. celebrit, které nás nabádají k humanitě a solidaritě, ale zdravý rozum krizového plánování a pud sebezáchovy, který začíná u politiků citelně chybět. K opatřením, která by vedla k ostraze hranic či k zásahům proti převaděčům, je třeba odvahy a rázných kroků. Ale nevidím nikoho, kdo by je udělal, vždyť tento obchod s lidmi, s chudobou, válkou a vydíráním jen kvete. I někteří diplomaté se zapojují do prodeje gumových člunů uprchlíkům a říkají na svou obhajobu, že se chovají stejně, jako vláda hostitelské země ...

Anna Čurdová

  • ČSSD
  • Výbor pro evropské záležitosti

Komu podle Vás vyhovuje chaos, který v Evropě v důsledku nekontrolovanému přílivu uprchlíků zavládl?

Jsou čtyři možní strůjci. Pravděpodobnost si nedovolím odhadnout. Za prvé může jít o nátlak USA a jejich tajných služeb na přijetí pevnějšího euroatlantického partnerství v podobě TTIP. Za druhé to může být i pomsta Evropě za neloajalitu s americkou válkou proti terorismu, čti za americké zájmy proti ruským a čínským zájmům v Afghánistánu, Iráku a na Balkáně. Za třetí to může být expanze islámu do Evropy a islamizace jako součást Arabského jara, podpořená Saúdy a dalšími státy Zálivu. Za čtvrté to může být asymetrická reakce Moskvy na embargo kvůli Ukrajině a Krymu jako pokus rozeštvat Evropskou unii, oslabit ji ekonomicky a následně připoutat a zavázat k větší míře spolupráce. Je někdo schopen bez dalších zpravodajských informací kteroukoliv z variant vyloučit? Dle mne nikoliv.

V jedné z úvodních otázek jsem zmínil regionální volby v Horním Rakousku a rapidní nárůst hlasů pro protiimigrační Svobodnou stranu. Myslíte si, že tento trend se projeví i v dalších zemích Evropské unie včetně České republiky?

Když selžou stávající politické strany a budou nerealisticky trvat na otevřené náruči a politici budou blábolit nesmysly, aniž by se zeptali svých voličů, vydláždí cestu fašistům. Stejně jako nerealistická politika „demokratických“ stran po roce 1945 vydláždila cestu k vítězství Gottwaldovi v únoru 1948. Nelze vyloučit, že pořádek udělá až nějaký český Duce, který bude hájit zájmy těch 80 procent, které migrační vlna děsí už teď a stejně tak jsou rozhořčení z neschopnosti politického mainstreamu. Ale byla by to smutná vizitka demokracie. Dělejme vše pro to, aby jak sociální stát, tak demokracie zůstaly zachovány.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Tématu uprchlíků se často věnuje prezident Miloš Zeman, ale i tak, že o něm před časem řekl premiér Bohuslav Sobotka, že se podbízí nejhorším pudům. Jak různá vyjádření hlavy státu k této problematice vnímáte Vy?

Tváří v tvář problémům, které nás mohou čekat, opravdu nevím, co jsou to ty „nejhorší pudy“. Sama sociální demokracie dlouhodobě prosazovala přímou volbu. Miloš Zeman je historicky prvním přímo zvoleným prezidentem a využívá svého mandátu. Není zodpovědný novinářům, ani partajím. Je zodpovědný občanům. Zeman slíbil věrnost České republice, složil prezidentský slib občanům České republiky a je prezidentem stále ještě samostatné republiky. Tak čemu se Sobotka diví? Vždyť Zemana řadu let zná a o jeho přízeň dlouhodobě usiloval. Zeman říká to, co lidé potřebují slyšet. Pojmenovává to, co trápí matku samoživitelku, která nemůže najít práci a musí uživit své tři děti. Ví, co říct člověku, který každý měsíc platí byt, plyn a vodu z platu deset tisíc. Pravda, to, co říká, nekonvenuje pražské kavárně a tzv. demokratům, kteří neuznávají výsledky prezidentské volby. Nekonvenuje ani americkému velvyslanci a jeho českým oblíbencům. Ale upřímně, potřebuje je prezident republiky k životu? Zeman je konzervativec. Ctí konzervativní hodnoty. Ctí lidskou práci a spravedlivou odměnu. Ctí ústavu a stát, nechce ho rozložit. Zeman pojmenovává problémy pravým jménem. Proto se to často nelíbí.

Odpůrci Miloše Zemana často poukazují na odlišný přístup k migrantům ze strany slovenského prezidenta Andreje Kisky. Je lepší být za svůj postoj oceňován Evropskou unií jako slovenská hlava státu, nebo obyvateli vlastní země jako český prezident?

Kiska není odpovědný ani za to, jestli je v jeho rezidenci záchodový papír. Zodpovědným je na Slovensku Fico. A ten koná tak, že by bylo fajn mít takto rozhodného a odvážného premiéra. Proto jsem přesvědčena o tom, že „b“ je správně. Zeman je českým prezidentem, ne evropským. A není to o nacionalismu a falešném vlastenectví. Prezident byl zvolen občany této země a těm je odpovědný z výkonu své funkce a ti budou sčítat, pokud bude kandidovat znovu. Nikoli Evropská unie. I když Bruselské paláce budou zet prázdnotou, bude Pražský hrad stát.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Profesor Budil: Západ nás bezostyšně využívá. Je u nás spousta parazitů a loutek

11:01 Profesor Budil: Západ nás bezostyšně využívá. Je u nás spousta parazitů a loutek

STO LET REPUBLIKY Naše republika se stále nedokáže vymanit ze stínu západních států, které ji bezost…