To je zřejmě myšlenka, která se rodí v hlavě stávajícího ministra zemědělství Nekuly. Jakýmsi způsobem dospěl k závěru, že zemědělci a potravináři zdražují své zboží nepřiměřeně, neoprávněně a budou muset s cenou dolů. Tento pozoruhodný kalkul se opírá o aktuální vývoj ceny pšenice, která na mezinárodních trzích zlevnila a o podobný vývoj v cenách ropy. Cenu pšenice vyhnal do závratných výšek konflikt na Ukrajině a riziko, že právě ukrajinská produkce bude na trhu chybět. Teď se začalo sklízet, obilí je dost, a tak se – jako každý rok – ceny trochu zmírnily. Pokud jde o naftu, pokles cen je výsledkem složitých posunů a dohod a dlouhodobě neznamená nic. V trianglu ropa – elektřina – plyn se odehrávají procesy, které podrží ceny na vysokých úrovních a spíš lze čekat ještě další zdražení.

Co je ale podstatné: jak energie, tak i základní zemědělské produkty – obilí, cukr a mnoho dalších – se nakupuje a prodává se značným předstihem. Dnes se tedy pracuje s produkcí, která byla ze značné části nakoupena za staré ceny. Letos jsou vstupy do zemědělské výroby násobně dražší – od hnojiv a nafty, až po elektřinu a plyn. Dražší jsou produkty, které nakupují potravináři – od obilí až po oleje, cukr a další. Tyto cenové šoky teprve vstupují do hry a mohou být stráveny ekonomikou jen dvěma způsoby: buď následným zdražením potravin nebo krachy firem, které v tomto oboru podnikají. Nejspíš nastane obojí: zemědělci a potravináři budou muset zdražit, protože nelze do nekonečna dotovat vlastní výrobu na úkor investic a rezervních fondů.

V reálu nastane obojí – ceny potravin nutně stoupnou a řada firem ukončí činnost. Snížením nabídky cena ještě stoupne a toho využijí zahraniční dodavatelé a zvýší k nám vývoj svých potravin.