Můžeme jmenovat například úpadek českého podnikání, kdy se snad již ani o českém nedá hovořit. Většina podnikatelských subjektů má sice registraci na území ČR, ale patří zahraničním vlastníkům a těm také z ČR odtékají zisky.

Český stát se chlubí růstem české ekonomiky, hlavně automobilovým průmyslem, ale copak je Hyundai nebo Volkswagen českou firmou? Ano, české „ručičky to vyrobí“ a dostanou za to mzdu, ale není to české!

Drobní čeští podnikatelé jsou likvidováni sankcemi, pokutami, příkazy, zákazy, omezeními, jinak řečeno buzerováni a mnoho jich končí. Příkladem může být zákaz kouření v místě jejich podnikání, nařizování  otevírací doby, kdy smí a kdy nesmí mít otevřeno, komu smí prodat a komu ne.

Právo podnikat musí zaručovat právo výběru svého podnikání, výběru místa podnikání a taktéž právo vybrat komu, kdy, co a jak prodám nebo poskytnu službu podle vzájemných dohod s kupujícím. To bohužel u nás nefunguje!

Do podnikání patří i lékařské služby. Proč nesmí lékaři léčit bez souhlasu zdravotních pojišťoven? A pokud souhlas získají, proč ty dobré lékaře pojišťovny omezují? Proč vstupuje stát mezi lékaře a pacienta a nařizuje jim, jak bude napsán recepis na léky?