Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové.
Já bych se chtěl v této rozpravě přihlásit ke třem sněmovním dokumentům, ke třem pozměňovacím návrhům a to sněmovnímu dokumentu 3911, sněmovnímu dokumentu 3735 a sněmovnímu dokumentu 3736.
Začal bych sněmovním dokumentem pod číslem 3911, což je pozměňovací návrh, který se týká platů učitelů. Je to velmi důležitá zásadní záležitost. Pan premiér opakovaně slíbil navýšení platů učitelů o 15 %. Tohoto závazku se držel i pan ministr Plaga, nicméně podíváme-li se do reality návrhu státního rozpočtu, tak jak se říká lidově skutek utek. K navýšení o 15 % došlo pouze pro letošní rok a to ani těch 15 % k učitelům nedoputovalo a navzdory těmto slibům, které pan premiér s panem ministrem dávali, tak navýšení pro léta 2020 a 2021 je mnohem méně ambiciózní a rozhodně nedosahuje oné částky 15 %.
Já tedy navrhuji navýšení rozpočtu Ministerstva školství v kapitole "Výdaje regionálního školství a přímo řízených organizací o částku 5,5 miliardy korun, která velmi přibližně odpovídá té výši, která byla obsažena v onom slibu 15 %, tedy tak, aby učitelé opravdu od 1. ledna příštího roku získali mnohem více finančních prostředků na své platy, než je čeká v realitě toho návrhu státního rozpočtu, o kterém jednáme.
Ty argumenty jsou zjevné. Platy českých učitelů jsou zhruba na 70 %, možná ani to ne, průměrného platu vysokoškoláků v naší zemi. Jsme na chvostu žebříčku zemí OECD, který mluví o tom, jak jsou vysoké platy učitelů ve srovnání s vysokoškoláky i ve srovnání absolutním. Učitelské sbory stárnou. Už v září letošního roku podle samotného šetření Ministerstva školství chybělo zhruba šest tisíc učitelů a nelze předpokládat, že nízká platová základna platů českých učitelů by měla lákat více mladých zájemců o toto povolání. Chceme-li a myslíme-li prioritu školství vážně, pak jsem přesvědčen o tom, že se nemůže obejít bez toho, aniž by došlo k významnějšímu navýšení učitelských platů tak, jak konec konců vláda slibovala.
Další dva sněmovní dokumenty 3735 a 3736 se týkají oblasti kultury. Vztahují se jednak k podpoře živého umění a jednak k podpoře regionální kulturní infrastruktury. Podpora živého umění je navržena ve výši 400 milionů korun, tedy navýšení výdajového bloku "Kulturní služby a podpora živého umění" o 400 milionů korun s tím, že navrhuji, aby se tato částka rozdělila na dvě samostatné podpory. A to 220 milionů korun jako navýšení pro Program státní podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Což je vlastně jediný nástroj, který vláda a Ministerstvo kultury má k podpoře kulturních aktivit v regionech.
Tento program vlastně slouží k tomu, aby byly podporovány regionální kulturní instituce, které ale často svou uměleckou kvalitou a svým významem přesahují hranice města, ve kterém se nacházejí i celých regionů. Mají často celostátní rozměr. A vlastně tíže jejich financování je plně na zřizovatelích, což je velmi obtížné zejména v posledních letech, kdy docházelo k významnému navýšení platů zaměstnanců těchto organizací podle nařízení vlády o platech. A ty skoky jsou samozřejmě správné ve vztahu k tomu, že zaměstnanci v kultuře měli platy velmi nízké. Kompenzace ze strany státu ale vlastně nepřišla žádná.
Tento dotační program byl velmi nízký. Já s ohledem na to, co by bylo zapotřebí z něj spolufinancovat, považuji za svým způsobem za skandální, že návrh rozpočtu na příští rok u této rozpočtové položky v tuto chvíli zahrnuje pouze sumu 130 milionů korun, což je o téměř 40 % méně, než byla realita tohoto programu v letošním roce, kdy původních 160 (?) milionů korun byla ještě navýšena o několik desítek milionů a nakonec ta částka rozdělovaná v letošním roce byla asi 210 milionů. A nelze říci jinak, než že je vlastně svým způsobem výsměch kulturním aktérům, je-li toto poníženo o tak zásadní sumu.
A ministr opakovaně hovořil o tom, že je předjednáno s paní ministryní financí navýšení této částky, nicméně jak se říká co je psáno, to je dáno, návrh rozpočtu obsahuje těch 130 milionů korun a to dokonce - a to je možná efekt, o kterém se tolik nehovoří i v rozpočtových výhledech na další rok.
A já jsem přesvědčen o tom, že mají-li fungovat dobře regionální kulturní instituce, mají-li mít dostatečnou podporu, tak je nezbytně nutné tento dotační program navýšit. Stejně tak navrhuji navýšit dotační program nebo opatření, kterému se říká kulturní aktivity o 180 mil. korun. V této položce nedošlo k nějakému výraznému ponížení, je dokonce nepatrně navýšena, ale je zjevné, že celková výše této podpory je naprosto nedostatečná. Já bych si to dovolil dokumentovat na jednom případu nebo jednou konkrétním příkladu. Existuje státní Program podpory festivalu profesionálního umění, který je velmi významný, důležitý pro akce, které mají jednoznačně celostátní dosah. Byly z něj podporovány takové akce, jako je operní festival Smetanova Litomyšl, Mezinárodní festival divadlo v mém městě, Tanec Praha, Svět knihy a další. Nicméně podle vládního usnesení se tento program může otevřít teprve v situaci, kdy je na něj alokována částka větší než 100 mil. korun. V současném návrhu rozpočtu Ministerstva kultury je ale napsáno pouze 62 mil. korun a tento program se tedy nemůže otevřít, což reálně znamená naprosto zásadní ohrožení těchto významných kulturních aktivit.
Zde znovu existuje příslib o tom, že by měl být tento program jaksi ad hoc posílen. Nic to ale nemění na tom, že v návrhu tohoto rozpočtu prostě na kulturní aktivity směřuje peněz málo, a že by v každém případě, hovoříme-li nejenom o kultuře jako o prioritě, ale o kulturních aktivitách jako o něčem, co má být také takovým jakoby emblematickým znakem naší země, tak prostě takové finanční prostředky na to nestačí. Ten můj druhý pozměňovací návrh k návrhu rozpočtu Ministerstva kultury nebo státního rozpočtu rozpočtové kapitoly Ministerstva kultury se týká regionální kulturní infrastruktury, kde navrhuji navýšení o 233 mil. korun, tak aby tato částka dosáhla sumy alespoň 500 mil. korun. Samotné vládní prohlášení obsahuje závazek podporovat regionální kulturní infrastrukturu. Jsou tam dokonce jmenovitě ty akce uvedené. Janáčkovo centrum v Brně, nová budova studijní a vědecké knihovny nebo krajské knihovny v Ostravě. Řada dalších. Ale má-li být reálně podporována takováhle věc, takovýto záměr, takovéto investiční záměry v regionech, musejí být na to vyčleněny finanční prostředky.
Za těch necelých 300 mil. kolik je v tom stávajícím návrhu lze maximálně podpořit jeden takový projekt a v žádném případě nemůže takto nízce dotovaný program vlastně zajistit nějaké dlouhodobé financování regionální kulturní infrastruktury, nemůže být pro kraje a obce, které jsou zřizovateli těchto institucí nějakou zárukou toho, že stát shledá svůj podíl na regionální kulturní infrastruktuře jako zásadní, a to za situace, kdy tak jako u jednotlivých organizací, tak i u těchto institucí platí, že jejich význam jednoznačně přesahuje hranice oněch měst a krajů a mají často celostátní význam.
Dovolím si závěrem i do určité míry postesknout nad touto situací. Já už tady tyto pozměňovací návrhy přednáším vlastně potřetí, jak už k návrhu rozpočtu 18, 19 i 20. A navzdory vlastně bezprecedentnímu ekonomickému růstu, navzdory obrovskému přílivu peněz do státního rozpočtu, navzdory tomu, že vláda Andreje Babiše disponuje skutečně významnými částkami z roku na rok rostoucími, takže kultura zůstává opravdovou Popelkou, stranou zájmu této vlády, navzdory tomu, že vláda ji považuje za svoji prioritu. A rozhodně platí to, že tento stav nemůže trvat navždy a já se velmi obávám toho, že jednou nastane situace, kdy už prostě nebude na to, aby kulturní instituce v naší zemi fungovaly tak dobře, jak by fungovat mohly, když nebudou mít zajištěnou dostatečnou státní podporu.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
autor: PV
