Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové,

sice jsem předposlední přihlášený do rozpravy, nicméně mi dovolte, abych i já se podělil s nějakým pohledem na novelu, kterou máme všichni před sebou a kterou s největší pravděpodobností budeme hlasovat v několika následujících minutách, a pohledem člověka, nebo lépe řečeno starosty, který už něco někde postavil, už byl součástí vyjednávání s lidmi, kterým musel říci, že jim díky liniové stavbě bude zbourán dům. A věřte mi, že pokud vám sekretariát toto jednání dá na pátek odpoledne, tak máte velmi zkažený celý víkend, protože to jednání je velmi, velmi, velmi nepříjemné. Emotivní a nepříjemné, a teď si představte a vžijte se do role těch lidí, kteří takto několik desítek let vlastně nevědí, jestli jejich dům bude zbourán či nikoliv, a to proto, protože jednotlivá řízení trvají - ať územní rozhodnutí, stavební povolení a další a další, nedej bože když do toho vstoupí EIA - několik desítek let.

Říkám to z toho důvodu, že se domnívám - a teď prosím, aby to nevyznělo hloupě, mám velkou úctu a respekt k jakémukoliv kolegovi - a nebudu tady říkat, že někdo je starší, mladší, někdo má větší zkušenosti, někdo má prostě jiné, menší nebo vyšší vzdělání, prostě každý jsme nějaký a každý nějakým způsobem se na danou věc nějak kouká.

Pravda je ta, že neoddiskutovatelně, ale musím říci, že za deset let jsem jako starosta prožil kromě toho, o čem jsem před chvilkou hovořil, ještě jednu věc, že totiž mince má vždycky dvě strany a nikdy nic není černobílé a jednoduché tak, že lousknete prsty a daná věc se dá hned vyřešit. Ano, pokud máte tah na branku, pokud máte samozřejmě vliv a pokud máte informace, tak se to mnohdy urychlí, ale pravda je, že pokud to někdy trvá dlouho - a věřte mi, že v této zemi na liniovou stavbu, kterou chcete zahájit, někdy trvá územní rozhodnutí, stavební povolení, skutečně více než deset let. Deset let! A to jsem opravdu hodně při zdi. Tak ono někdy i tomu starostovi i tomu hejtmanovi a možná i těm úředníkům, ale hlavně těm lidem, kterých se to týká, prostě dojde trpělivost. Ti lidé tomu přestanou věřit a říkají: Máme ještě natřít ten plot? Máme ještě ten plot zbourat? Máme tam dát okapy, které nám teď špatně tečou, nebo možná dobře tečou? Já nevím. Prostě, zkrátka a dobře, úvodem chci říci, že toto je docela zásadní věc.