Děkuji, vážený pane předsedající. Pane ministře, paní a pánové, já budu stručný. Já jsem přesvědčen, že by bylo důležité pro všechny občany České republiky, ale i pro stabilitu toho systému, aby i ti, kteří jsou placeni z veřejných prostředků, ať už z daní nebo jiných poplatků, byli součástí těch, kteří podávají majetkové přiznání.

Ti, kteří jsou placeni z poplatků, jsou to pracovníci, profesionální novináři České televize a Českého rozhlasu, a jejich vztah k veřejným rozpočtům je dán právě tím, že každý měsíc platíme televizní a rozhlasový poplatek a ten koncesionářský poplatek je stanoven zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Fyzická osoba má v České republice povinnost plnit (platit?) měsíční paušální poplatek za možnost příjmu televizního a rozhlasového signálu. Podnikatelé pak platí za každý přístroj, použitý k podnikání, zvlášť. Ze zmíněných poplatků je následně financován provoz a rozvoj České televize a Českého rozhlasu jako provozovatelů takzvané veřejné služby.

Koncesionářské poplatky tvoří základní složku příjmového rámce obou zmíněných veřejnoprávních institucí a od jeho placení jsou osvobozeny pouze osoby postižené oboustrannou hluchotou či slepotou, osoby s nízkými příjmy, jejichž čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima, cizinci, kterým nebylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu a osoby nevlastnící televizní a rozhlasový přijímač.

Jednou ze základních povinností veřejnoprávních médií je poskytování objektivních, ověřených a ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Tento stav nebývá vždy plně realizován, o čemž svědčí nejen stovky stížností občanů, koncesionářů, ale i jednotlivá kritická hodnocení ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, v rámci kterých byly udělovány finanční sankce ve správním řízení.