Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní poslankyně, páni poslanci. Na úvod řeknu, že mám opravdu důvod stát za Českou televizí jako za médiem veřejné služby. Na druhou stranu nemám příliš důvod obhajovat management České televize. Ale protože jsem nemohla být na semináři, o kterém tady je řeč, protože v té chvíli jsem měla velký diskusní panel na téma zdravotnictví a situace ve zdravotnictví, tak jsem si vyžádala informace k tomu, co České televizi je vyčítáno. A jak říkal Jan Werich, všechno je jinak proti tomu, co zde zaznívá především z úst členů SPD. Ty odpovědi samozřejmě mohou poskytnout, ale chci mluvit o něčem jiném.

Česká televize, resp. média veřejné služby, jejich nezávislost, musí být chráněna jako princip a musí to chránit každý, kdo se cítí býti demokratem. Ta nezávislost je v České republice garantována jednak mediálními radami, tím, jak jsou navrhovány a voleny, a jednak způsobem financování prostřednictvím rozhlasových a televizních poplatků, protože, kolegyně a kolegové, přece, kdo platí, ten velí, ne? Jestliže si tedy média veřejné služby platíme za každou domácnost, pak Česká televize, Český rozhlas odpovídá za svou činnost jen svým divákům prostřednictvím rad. A zrušit, nebo snížit poplatky za rozhlasové a televizní vysílání, tak jak to zde zaznělo několikrát už, by znamenalo, že by musela být média veřejné služby, pokud by zůstala médii veřejné služby, prostě financována jinak, pravděpodobně státem přes státní rozpočet. Debaty o státním rozpočtu jsou docela krátká linka na to, jak něco ovlivnit. Chceme tedy státní televizi? Já se přiznávám, že ne. Jiná varianta by byla privatizace, tedy financování soukromým kapitálem, vlastněno soukromým vlastníkem přímo, a pak o nezávislosti asi nemůže být řeč, protože i inzerenti si diktují skladbu pořadů, jejich zařazení atd.

K tomu je potřeba připomenout, že Česká televize má kolem jedné třetiny mediálního trhu, zbytek už dnes komerční je. Ale ta jedna třetina znamená něco jako referenční rámec. Možná by se to dalo přirovnat k něčemu jako zlaté akcii, ale já si myslím, že přesnější je to přirovnání referenčního rámce, tedy něco, s čím mohu srovnávat to ostatní, co se mi nabízí, a to především jako divák. Ale ten referenční rámec je zde důležitý i pro novináře všech ostatních médií, ať už jsou to média tištěná, či privátní televize, či něco jiného, protože pokud mám garantovány objektivní, vyvážené informace, pokud mám garantovánu kvalitu pořadů, pokud mám garantováno spektrum nabídky, tak samozřejmě i ta ostatní média se tomu musí přizpůsobit a nemohou si dovolit manipulovat či vynechávat některé věci, které by divák, občan měl dostat, měl znát.

Média veřejné služby mají jasný úkol i podle mezinárodních kritérií - zajistit objektivní a dostupné informace všem občanům. To je jedno z kritérií, jedna z podmínek toho, že se společnost, stát považuje za demokratický. K úkolům České televize, tedy jako média veřejné služby, patří nejen vysílání, ale také tvorba a výroba rozmanitých žánrů pořadů. Dovolte mi, vážené kolegyně a vážení kolegové, přečíst k tomu vyjádření, které jsem si vyžádala od těch, kterých se také týká, jak média fungují. Dovolím si přečíst vyjádření Herecké asociace, resp. jejího prezidenta pana Mgr. Ondřeje Kepky, herce a režiséra:

"Vážená Poslanecká sněmovno, vím, že v těchto dnech řešíte problematiku neschválených výročních zpráv České televize. Myslím si, že dlouhodobé neschvalování výročních zpráv České televize vede k destabilizaci této instituce, které bychom si měli všichni velmi vážit a udržovat její chod jako symbolu naší demokracie. Veřejnoprávní média jsou pilířem demokratické společnosti. Současná Česká televize jistě není bez chyb, protože to ani jinak nejde. Snaží se svým zpravodajstvím, svými zábavnými, sportovními, dokumentárními i dramatickými pořady pokrýt celé spektrum různobarevné společnosti, a tak jistě každý z nás, z vás poslanců, má někdy pocit, že něco nedělala správně, a jistě můžeme, můžete mít i pravdu. Býti však dokonalým při takto širokém záběru není ale vůbec možné. Pojďme se přenést přes naši osobní subjektivní kritiku a podpořit princip České televize, o kterou se může každý občan naší republiky opřít.