Grebeníček (KSČM): S tunelováním bank, kampeliček, podniků a fondů včetně OKD se prý máme smířit

Děkuji, pane předsedající.

Není to tak dávno, co jsem na 35. schůzi Poslanecké sněmovny do programu navrhl zařazení nového bodu s názvem Průběžná zpráva předsedy vlády o krocích a dosud přijatých či připravovaných oprávněních vlády k plnění usnesení Poslanecké sněmovny o zločinech privatizace. Připomněl jsem, že vláda byla k aktivitě vyzvána na 30. schůzi dne 6. června 2019, kdy Sněmovna přijala zmíněné usnesení založené na východisku, v němž Poslanecká sněmovna konstatovala, že v letech 1992 až 2005 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily. Sněmovna v tomto usnesení také vládu požádala o legislativní aktivity, tedy i o to, aby vláda navrhla účinnou změnu trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situacím, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.

Dámy a pánové, s návrhem na zařazení této problematiky do programu naší 35. schůze jsem však neuspěl, což mě do jistě míry překvapilo. Mimo jiné i proto, že od přijetí usnesení Sněmovny uplynulo již půl roku, tedy dost dlouhá doba na to, abychom mohli obdržet od předsedy vlády informaci, jak se on a vláda vyrovnávají s požadavkem Poslanecké sněmovny a zda nedochází v případě tak závažné záležitosti k průtahům nebo dokonce k úmyslnému blokování toho, o co Sněmovna vládu požádala.

Právě uvedené skutečnosti mě pak vedly k rozhodnutí oslovit předsedu vlády prostřednictvím písemné interpelace. Od premiéra jsem obdržel, jak je z jeho odpovědi zřejmé, sdělení, že vláda de facto na usnesení Poslanecké sněmovny nijak nereaguje a že nedělá a nebude v této záležitosti dělat vůbec nic a to s argumenty víc než vyhýbavými. Takovou rezignaci nebo dokonce rezistenci premiéra a vlády považuji za zcela nepřijatelnou.

Troufám si tvrdit, že republika, její občané, kteří cestou privatizačních zločinů a hrubých pochybení konkrétních vysokých státních úředníků utrpěli škody v řádu stovek miliard korun, očekávají od kabinetu, který se zaklíná tím, že chce hájit jejich zájmy, něco zcela jiného, než fráze a pochybná tvrzení o tom, že žádná legislativní aktivita prý není možná či vhodná. A nejde jen o případy, kdy privatizované podniky a státní majetek nebyly zaplaceny. Škála zločinů a podvodů, kterými byl vyváděn majetek státu a prostředky podniků na pochybné nabyvatele a konta, je daleko, daleko, širší.

V některých případech je to už bezmála třicet let, co byli občané a stát podváděni a okradeni podivnými privatizátory a nedbalými či zkorumpovanými úředníky. Z těch podvodů a krádeží vyrostla část takzvané nové elity. Vyrostl ale také a upevnil se korupční styl vládnutí a systém politické a ekonomické korupce. Vnikly úzké vazby mezi konkrétními stranami a jejich kmotry a sponzory.

Právě politická korupce, kmotrovské vazby a podivné sponzorské aféry mohou být jedním z vysvětlení pro skutečnost, že minulé vlády v tomto korupčním systému neudělaly takřka nic pro to, aby byla potřebná účinná legislativní opatření a aby stát začal včas důsledně postihovat velkou hospodářskou kriminalitu včetně privatizačních podvodů.

V některých případech byla justice tváří v tvář k privatizačním zločinům, podvodům a krádežím státního, obecního i soukromého majetku téměř bezmocná. V mnoha případech ale - a je to veřejným tajemstvím - tehdejší vlády nehájily občany a zájmy republiky.

Parlamentní většina přijímala děravé zákony, které privatizační zločiny a jinou velkou hospodářskou kriminalitu umožňovaly.

A je více než pravděpodobné, že policie a státní zástupci selhávali. Lze se jen dohadovat, kdy šlo o slepotu a selhání prý z dobrých důvodů a kdy jen o existenční strach z postihu za to, že by se odvážili dobře konat svou práci.

V mnoha případech tak právě pod tlakem politiky a nejrůznějších kmotrů a sponzorů stát selhával. Vznikl stav, kdy justice, policie a státní zastupitelství měly strach konat ve prospěch práva a šetřit a postihovat zločince a jejich pomocníky a příznivce usazené v úřadech.

Dovolím si proto připomenout, že demokracie není svoboda vyvolených do libosti okrádat republiku a občany a že současná beztrestnost privatizačních zlodějů, korupčníků a podvodníků je zjevným popřením demokracie. Šetření zmíněných zločinů je tedy požadavkem spravedlivým a plně demokratickým.

Papaláši a spekulanti, kteří z podvodů a zločinů těžili a mají prospěch, jsou ekonomicky, politicky i mediálně činní. Žvaní o ohrožení demokracie a zvedají klacek mediálních kampaní, kterým tlučou po hlavě podvedené a okradené občany a každého nepohodlného, kdo zvedne hlas.

Dámy a pánové, nedávno jsem si prostudoval odpověď premiéra Babiše na ústní interpelaci poslance Jiřího Valenty, z níž si dovolím nyní citovat: Kuponka, krádež století, 600 mld., tunelování bank a jejich následná sanace 338 mld., lehké topné oleje 100 mld., privatizační fondy 50 mld. Dva tisíce miliard pryč, v dnešních cenách 500 tisíc miliard.

Současně předseda vlády uvedl, že to byla otázka vůle, jestli chtěl někdo vyšetřovat. Před námi to byla jedna parta. Někdo nám rozvrátil hospodářství. Tolik premiér Babiš.

Z jeho vyjádření je zřejmé, že Andreji Babišovi nechybí povědomí o tom, že Česká republika a většina českých občanů byla okradena tunelováním a podvody v neuvěřitelném rozsahu, měřeno v dnešních cenách o několik biliónů korun.

S premiérem mohu rovněž souhlasit v tom, že beztrestnost pachatelů a nevymahatelnost ukradených financí a majetku státu souvisí s tím, že zde vládla parta, která neměla zájem na tom, aby se zločiny privatizace prověřily a aby ukradené prostředky byly státu a občanům vráceny. Jistě, když se na místo činu přijde pozdě, stopy již bývají zaváté a peníze bývají převedené na zahraniční konta. Ne vždy se podaří takový husarský kousek jako zablokování 12 miliard z privatizace Mostecké uhelné na švýcarských účtech.

Přitom jen špatné úvěry Investiční a poštovní banky, která v roce 2000 skončila v nucené správě, dosáhly 170 mld. korun.

Tunelovaly se nejen banky a fondy, ale i privatizované firmy, státem ovládané společnosti, státní podniky, státem nepřímo dotované firmy a pozadu nezůstaly ani městy ovládané firmy. Všichni sice nekradli, ale téměř všem, kteří škody státu způsobili, se jejich hříchy odpouštěly. Podle zprávy NKÚ z listopadu 2003 se škody vzniklé státu tehdy vymáhaly jen ve 0,4 % případů, což představovalo jedno vymáhání na 250 kauz.

Zasvěcení tvrdí, že hlavní díl politické odpovědnosti za ztráty při privatizaci prý nese nejen Občanská demokratická strana, ale i některá další politická uskupení. Není prý divu, že právě ODS byla při hlasování o zločinech privatizace proti přijatému usnesení a ti ostatní se jen zdrželi hlasování.

Ano, proti přijetí účinných opatření a proti účinnému šetření i proti důslednému vymáhání náhrady škod a proti objasnění odpovědnosti konkrétních osob se stavějí konkrétní politické strany a skupiny.

Otevřeně také prohlašuji, že jsem od Andreje Babiše očekával něco jiného než rezignaci nebo rezistenci vůči usnesení Poslanecké sněmovny. A tak se jej na dálku alespoň zeptám - a určitě se s mým vystoupením seznámí - mám vašemu postoji rozumět tak, pane premiére, že k těm, co nemají zájem na účinném šetření a postihu privatizačních zločinů a podvodů, patří nejen ti, kdo nepodpořili usnesení Poslanecké sněmovny, ale i současná vláda v čele s premiérem a odpovědnou ministryní spravedlnosti?

A ještě dvě závěrečné poznámky. Ne, skutečně nerozumím skandálnímu postoji úředníků Ministerstva spravedlnosti, na které se premiér nedávno odkazoval, a kteří mají pocit, že privatizační zločiny, všechny ty gigantické podvody a tunely údajně nedosahují takové závažnosti, aby bylo opodstatněné jejich zařazení do kategorie nepromlčitelných trestných činů.

Ti stejní, kteří si hrají na nepromlčitelnost údajných práv a majetkových nároků zrádců republiky, nacistů a kolaborantů, postižených dekrety prezidenta republiky Beneše, které schválilo i Národní shromáždění, ti stejní dnes občanům namlouvají, že prý s tunelováním bank, kampeliček, podniků a fondů včetně OKD se máme smířit, protože údajně se nedá nic dělat. Prý jsou tyto zločiny proti republice a občanům promlčeny.

Dámy a pánové, navíc prý nejde o vraždy, které jsou promlčeny po 30 letech a v případě nepromlčitelnosti privatizačních zločinů by tak údajně došlo k preferenci hospodářského státního zájmu nad zájmem na ochranu lidského života.

Co k tomu dodat? Snad jenom to, že z mé strany jaksi už je to vše. Snad mě pochopí nejen premiér Andrej Babiš, ale i Muž z Ria, Blbec z Xenemünde či Pepa z Hongkongu.

Děkuji za pozornost.