Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení členové vlády, vážení páni poslanci, samozřejmě já zareaguji na rozpravu, kterou tady vedl pan poslanec, ještě než přičiním pár slov k tomu návrhu. Jeho vystoupení působilo velice autenticky. Problém je ten, že my tady nejednáme o žádném zákonu, který reguluje dohled nad finančním trhem. Česká národní banka vykonává několik základních úkolů v rámci svého mandátu. Tento zákon, který je tady předložen, se týká mandátu, který ukládá ČNB dbát o cenovou stabilitu, tam se vyjádřím k té inflaci, a mandátu, který ukládá ČNB dbát o takzvanou finanční stabilitu. To jsou například oblasti té regulace hypoték, to jsou prostě věci, které regulují rámec fungování, nikoliv dohled nad jednotlivými finančními skupinami, držiteli různých licencí a aktéry toho trhu.

Takže vedle toho Česká národní banka má skutečně za úkol dohlížet nad subjekty finančního trhu. Původně dohled v České republice nebyl integrován celý do České národní banky, ta původně dohlížela pouze de facto banky. Teprve novelou, velkou reorganizací po novele v roce 2006 a následně došlo k integraci dohledu nad finančním trhem do České národní banky. Jestli si pamatujete, zrušila se Komise pro cenné papíry, z Ministerstva financí přešel dohled nad pojišťovnami, zrušil se úřad, který dohlížel nad kampeličkami atd. Postupně vznikly některé nové dohledové záležitosti, např. v poslední řadě to byla oblast dohledu nad nebankovními úvěrovými společnostmi.

Dohled nad finančním trhem se řídí specifickými zákony, které tady Sněmovna projednává, schvaluje. To jsou zákon o kapitálovém trhu, zákon o bankách, zákon o pojišťovnách atd. atd. a ty upravují každý za sebe zvlášť za ten svůj sektor finančního trhu také způsob dohledu, který vykonává Česká národní banka. Ten dohled velmi zjednodušeně řečeno, pokud dojde k nějakému rozhodnutí s nějakou právní závazností, tak se řídí v podstatě sektorovými zákony a řídí se správním řádem. A v tomto případě Česká národní banka vystupuje jako správní orgán, tak jako vystupuje celá řada jiných regulatorních orgánů v této zemi, které fungují v jiných oblastech činnosti, např. uvedu Český telekomunikační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, inspekce potravinářská, Česká obchodní inspekce - a je celá řada dalších regulatorních orgánů v této zemi. Všechny tyto orgány se řídí nějakým svým věcným zákonem, tj. tou oblastí, kterou dohlížejí, a k tomu posléze využívají správní řád. V daňové oblasti je specifické, že máme vedle správního řádu také daňový řád jako speciální procesní normu. Čili Česká národní banka se nijak nevymyká v této oblasti tomuto obecně zavedenému principu. To, že vydává nějaké metodické názory, že vydává - v našem případě specifický název, který se použil - např. dohledové benchmarky, což není nic jiného než nějaký výklad specifických částí zákona tak, jak v zásadě vzešel požadavek na ten výklad z toho dohlíženého trhu, protože subjekty toho trhu chtějí mít jistotu, jestli naplnění toho zákona v konkrétní specifické věci, protože zákon nemůže popsat každou maličkost, si ten regulátor představuje tak či onak. Čili to nejsou žádné naše z plezíru, že bychom my chtěli si tady vykládat zákon a dělat jeho nějakou nápravu na koleně, ale většinou je to po debatě a pod požadavkem toho dohlíženého trhu a je to samozřejmě právně doporučující stanovisko. Vykládat zákon může jenom soud, to je normální, a to samé je v těch všech oblastech, které jsem namátkou jmenoval. I tam existují nějaká metodická vysvětlení České obchodní inspekce a jiných orgánů všech možných, které si můžeme představit. Čili není to vůbec nic specifického. A ta opatření, která se vydávají, jsou samozřejmě vydávána s vědomím bankovní rady - to jaksi, že bankovní rada neví o tom, že se vydávají, není pravda.