Herman (ANO): Rakušanova „kolínská chobotnice“ - model, ze kterého mrazí | ParlamentniListy.cz

Často slýcháme o spojení těch správných demokraticky - hodnotových stran v jednotném bloku novodobé Národní fronty spojeném pouze nenávistí k ANO a jeho předsedovi Andreji Babišovi. I to mi nedalo a vzpomněl jsem na začátky budování demokraticky - hodnotového prostředí města Kolín.

A nechám čistě na čtenářově posouzení, zda je podobnost událostí, metod, či opatření, která postupem času jako starosta Kolína praktikoval Vít Rakušan v zádech se svým rodinným právníkem Tomášem Kasalem, s tím, co nám jako ministr vnitra předváděl čtyři roky a co se snažil vnutit národu pod rouškou tzv. prozápadní, nepopulistické, hodnotové politiky.

Poslední dobou bývá společensko-politická situace v naší zemi přirovnávána k jakési „nové totalitě“. I když režim, který se nám tady snaží vnutit vládnoucí Pětikoalice, rozhodně totalitní rysy vykazuje, protože je prokazatelně omezována svoboda slova, opozice je dehonestována, média poplatná vládnoucí koalici a občané jsou nabádáni k udávání a donášení, nejde o úplně nové praktiky. Vše totiž bylo z velké části odzkoušeno v Kolíně.

A věci, které bývalému vládci tohoto středočeského města fungovaly na Labi, si s sebou přinesl i nad Vltavu a uvádí je, spolu se svými partnery, do života v celostátním měřítku.

Ano, řeč je o současném ministru vnitra Vítu Rakušanovi, a pokud vám to, co jsem napsal, přijde přitažené za vlasy, nebo jinak zveličené, čtěte dál. Vše je ověřeno, zdokumentováno a „ozdrojováno“.

Sám pro sebe jsem si to, co vládlo a jistým způsobem stále v Kolíně vládne, protože si Vít Rakušan vychoval své následovníky, pojmenoval jako „Kolínská chobotnice“.

Kdo by si myslel, že jde o v Polabí nově objeveného člena živočišné říše, neměl by tak úplně pravdu. Kdo je ale fanouškem rozsáhlé filmové ságy Kmotr, nebo pamětníkem kultovního komisaře Cattaniho z italského seriálu Chobotnice, ten je pravdě o něco blíže.

A z toho, co uvedu, už možná nikomu nepřijde jako kontroverzní označení hnutí STAN a napojení jeho členů na organizovaný zločin. Nad všechny pochybnosti to jistě zazní u soudu kauzy Dozimetr, ale jména jako Petr Hlubuček a hlavní financiér STAN Věslav Michalik, hovoří za vše a pochyby nepřipouští.

Ale od začátku. Chobotnice je hlavonožec, má hlavu a osm končetin. Hlavou Kolínské chobotnice z mého pohledu není nikdo jiný, než Vít Rakušan. Současný ministr vnitra a bývalý kolínský starosta si v Kolíně stále udržuje nemalý vliv a dokonce se šušká, že fungující kolínský model, tedy chobotnici, používá i na zesílení svého vlivu nejen na Vnitro. Vzpomeňme na KIRT a konfrontační PR styl např. ve spojitosti s Putinem vyvěšeným na ministerstvo ve futrálu na mrtvoly.

Ale pojďme postupně.

Ptáte se, jak mohl Rakušan dosáhnout postavení hlavy zmíněné chobotnice? K tomu stačila souhra okolností v roce 2010, kdy se na jedné straně v Kolíně zdiskreditovala vládnoucí ODS do té míry, že ještě dnes nemá šanci se do kolínského zastupitelstva byť jen probojovat - vzpomeňme si na případ kolínského místostarosty a poslance za ODS Romana Pekárka, který byl odsouzen na 5 let za korupci - a na druhé straně pomohl Rakušanův otec, bývalý primář kolínské nemocnice a hlavně senátor za ČSSD, který se po svém konci v senátu začal věnovat kolínské komunální politice a byl zvolen v roce 2010 za stejné hnutí - Změna pro Kolín - jako jeho syn.

Mimochodem ODS v roce 2010 obsadila v komunálních volbách pouhé tři zastupitelská křesla a od té doby do současnosti v žádných volbách v Kolíně neuspěla.

Pojďme ale pátrat po jednotlivých chapadlech zmíněné „Kolínské chobotnice“. Jak naznačuje grafika, je jich osm.

Prvním jsou místní zastupitelé za koalici, která Kolínu vládla a vládne. Tedy loajální osoby s nekritickým obdivem ke svému idolu, který mnohdy vyjadřovali potleskem na otevřené scéně, když jejich Vítek promluvil a naopak hlasitými urážkami a nesouhlasem, když jsem se svého času z opozičních lavic snažil na kolínském zastupitelstvu kritizovat jeho působení.

Pokud vám přijde povědomé, že je opoziční politik při svých vystoupeních přerušován výkřiky a protesty těch koaličních a následně očerňován provládními médii, podobnost s parlamentem možná není jen čistě náhodná.

Kdo chce mít moc, musí tedy ovládat i média a jeho lidé musí zajistit, že se voliči dozví o tom, jak je on úžasný a že jeho kritici jsou to nejhlubší dno společnosti. Média tedy rozeberu jako chapadlo číslo dvě. Opět upozorňuji, že podobnost s celostátním děním nemusí být náhodná.

Na důležité pozice v úřadu, který ovládá, si pak musí každá hlava chobotnice dosadit tzv. „svoje lidi“. Bez ohledu na odbornost a jejich výsledky. Největší kvalifikací je pak jejich loajalita a patřičný obdiv. To je chapadlo číslo tři.

Asi nepřekvapí, že dalším z chapadel je Policie. Mít na své straně její příslušníky, to je sen každého, kdo touží po neomezené, totalitní moci. A já vám ukážu, že v Kolíně se to Vítu Rakušanovi podařilo do té míry, že bylo použito vůči jeho oponentům i vyhrožování a zastrašování ze strany Policie ČR. Jako vystřižené z období po únoru 1948, co říkáte?

Nejsmutnější kapitolou bude tzv. dětské chapadlo. Tedy nástroje, kterými politická propaganda cílí na naše nejmenší. Pokud jsou na toto pole vtaženy i bankovní instituce, které nabízejí ve školách své produkty a lidé s vazbami na podsvětí, či ruské separatisty, je to o to smutnější. V Kolíně ale bez problému možné.

Moderní doba si žádá i inovativní postupy. Při uchvácení moci tedy nutně musí pomáhat i sociální sítě. Ne náhodou provozuje jednu z největších kolínských facebookových skupin velký podporovatel Rakušanova hnutí. Jeho odpůrci jsou tam samozřejmě blokováni.

Dalším, velmi dlouhým a významným chapadlem, které také popíši, jsou i místní neziskové organizace, spolupracující firmy a různí aktivisté. Jejich vliv není radno podceňovat. Koukneme se tedy na to, jak ovlivňovali komunální volby, jaké zakázky jim byly přihrávány.

A poslední chapadlo? Kdo viděl geniální filmovou ságu Kmotr, ten si jistě vzpomíná na právníka Toma Hagena, pravou ruku Michaela Corleona. Aniž bych chtěl nějak spojovat prostředí města na Labi a sicilsko-americké mafie, je třeba říci, že jako chapadlo číslo osm jsem popsal právě kolínské právníky. Jejich práci pro radnici Víta Rakušana mimochodem vyšetřovala Policie a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Kolín za ně pokutoval. Jeden z nich, přítel Víta Rakušana, byl dokonce usvědčen z podvodu, místo městského právníka získal v rozporu se zákonem a přitom dál bere miliony z kolínské radnice. Nevěříte? VĚŘTE!

Tak pojďme na to.

1. chapadlo - Zastupitelé

Začněme ale už v roce 2010, kdy v místních volbách (po zmíněném monster průšvihu ODS) uchvátila moc Změna pro Kolín. V řadách tohoto hnutí, které je v podstatě kolínskou odnoží STAN v té době kromě obou Rakušanů kandidovala třeba bývalá zarputilá komunistka Irena Fuchsová, nebo reklamní a marketingový podnikatel a vlastník týdeníku Kolínský pres Martin Slavík, či Rakušanův kamarád právník Tomáš Kasal. O všech ještě bude řeč.

Poté, co Vít Rakušan stanul v čele města na Labi, začal podnikat všechny kroky k tomu, aby tam zůstal co nejdéle. Každý, kdo se trochu orientuje ve strategii převzetí moci, mi dá za pravdu, že k uchopení moci a jejímu udržení potřebujete pár základních pilířů.

Vzpomeňme na Gottwalda a jeho převrat v roce 1948. Stačilo mu mít své lidi ve vládě, ovládat ozbrojené složky, mít vliv v médiích a dosadit si své lidi na důležitá místa ve státní správě. To vše pak udržovat a budovat si svůj kult osobnosti člověka, nad kterého není.

Přesně to podle mě udělal i Vít Rakušan.

Do kolínského zastupitelstva se s ním od samého začátku, jak bylo již řečeno, dostali lidé naprosto loajální. Někteří se znalostí práva a někteří navíc znalí marketingu, reklamy, s vlivem na média. Úřednická podpora přišla s dosazením těch správných lidí do vedoucích funkcí na úřadu.

Gottwaldův model ale ještě vylepšil. Přece jen totiž žijeme v jiné době a z toho plyne i potřeba loajálních právníků, vliv na sociálních sítích a přízeň aktivistů a neziskových organizací. To všechno měl Vít Rakušan na paměti.

Říkáte si, že to není možné a že přeháním? Tak pojďme bod po bodu a celou tu chobotnici si ukažme na konkrétních příkladech.

Že si šéfové stran a hnutí berou s sebou na kandidátky lidi oddané, není nic nového. Že si tam ale zapřisáhlý antikomunista Vít Rakušan vezme bývalou předsedkyni ZO KSČ z kolínského divadla Irenu Fuchsovou, která nejen že mnoha lidem v divadle i mimo něj ztrpčila za socialismu život a ještě po sametové revoluci verbovala kolínskou mládež do řad KSČ. Ale také zázračně prozřela, otočila a stala se příznivkyní kolínského demokrata. Jako spisovatelka začala pracovat i na jeho kultu. Jak je vidět na jejím příspěvku z té doby:

„Všichni jsme podporovali svého lídra Vítka po každém jeho vystoupení zaslouženým potleskem,“ napsala třeba a prokázala, že kabát z aktivní zocelené komunistky na demokratku převléknout lze, stylu se ale člověk jen tak nezbaví.

V této souvislosti si vzpomeňme na Rakušanovy výtky směrem ke spolupráci s politiky s komunistickou minulostí. Tady zřejmě přimhouřil oko, nebo spíš obě.

2. chapadlo - Média

Je samozřejmé, že mu paní Fuchsová pomáhala svojí spisovatelskou činností i příležitostně v médiích. Ne ale tak, jako další zastupitel za Rakušanovo hnutí - Martin Slavík, majitel reklamní agentury a Kolínského presu, což býval tištěný týdeník, dnes už jen internetový.

A podobně, jako jsme to viděli u Gottwalda s Rudým právem, stal se i Kolínský pres jedním z nástrojů Rakušanovy propagandy. Byly tam vyzdvihovány zásluhy Rakušanova hnutí a dehonestováni jeho oponenti.

Zažil jsem to na vlastní kůži, když jsem si stěžoval poté, co mi bylo v průběhu kolínského zastupitelstva obestavěno auto paletami tak, abych nemohl vyjet. Kolínský pres o mě v této souvislosti napsal, že jsem zanechal stopu podobné té, jakou po celá desetiletí tvořil na labské hladině páchnoucí výtok městské kanalizace.

Dehonestace lidí s jiným politickým názorem jako vystřižená z Rudého práva v přímém přenosu z Kolína.

Anebo vám nepřipadá povědomé, když noviny spojené s tím, kdo má veškerou moc, píší o jeho oponentovi stylem, že si před ním lidé klepou na čelo, smějí se mu a spojují ho s páchnoucím výtokem městské kanalizace? Já si na podobné články v Rudém právu dobře pamatuji a nechci ty doby zažít znovu. V Kolíně je to ale realita.

A to je pro tuto chvíli všechno. Snad jste si z uvedených faktů dali dohromady, jak to chodí a jaké nebezpečí hrozí naší zemi, pokud se někteří lidé dostanou k moci a získají možnosti, jak Českou republiku přetvořit k obrazu svému. Ostatně toho jsme teď byli 4 roky svědky a kauzy jako Dozimetr, špagáty moci v České poště a pokus o její vytunelování, či Rakušanova instalace šéfa rozvědky spojeného s Dozimetrem, tedy kauzou, která hnutí STAN propojila s organizovaným zločinem, jsou jen špičky ledovce.

Pro ty, kteří stále ještě pochybují, se v pokračování tohoto textu příště zaměřím na další chapadla Kolínské chobotnice, která ale, jak je vidět, nezůstala jen v Polabské nížině, ale svoje chapadla roztáhla mnohem výš. Řeč bude třeba o policistech, kteří veřejně vyhrožují Rakušanovu oponentovi, ač musí být ze zákona apolitičtí, ale na řadu přijde snad nejsmutnější kolínské chapadlo a tím je politická práce s dětmi.