Zatímco dnes jsou schopni si navzájem ubližovat jen kvůli tomu, že jednomu se zdá jistá televizní tvář sympatická a druhému zas nesympatická.

Ano, společnost nikdy nebyla homogenní po celé lidské dějiny. Byli lidi bohatí a chudí. Staří a mladí. Muži a ženy. S rodinami a osamocení. Zdraví a nemocní. Věřící v jednoho boha, v jiné kulty či mýty i bezvěrci. Lidé vzdělaní a nevzdělaní. Zajímající se a lhostejní… Společnosti, země, státy a společenství byly rozděleny vždycky. Lidé ale žili vedle sebe a více či méně se snášeli, koexistovali, spolužili či se ignorovali. Ale dnes se zdá, že tomu je poprvé kvalitativně jinak. A není to jen nářek zakyslých seniorů. Jsou na to data ze seriózních sociologických výzkumů (ZDE).

Lidé mají odlišné názory na svět. To je pochopitelné, protože názory vznikají u každého člověka během jeho života a tvoří je jejich vlastní unikátní zážitky, prožitky, zkušenosti, chyby a omyly, které každý člověk svým individuálním způsobem vyhodnocuje a porovnává se svými specifickými zájmy. Proto jsou lidé různí a ani členové jedné rodiny, manželé nebo nejlepší kamarádi si o světě, o knihách, o jídle, o filmech, o výchově dětí nebo o řízení zemí nemyslí ve všem úplně totéž.