Kalousek poslancům ANO: Vědu a výzkum jste ochotni obětovat nenažranosti Agrofertu

Děkuji za slovo, pane předsedo, dobrý den, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, téma státního rozpočtu samozřejmě nabízí poměrně široké možnosti k diskusím, nicméně budeme-li disciplinovaní, budeme se držet témat prvního, druhého, třetího čtení, tzn., v rámci prvního čtení diskutujeme makroekonomické prostředí a základní parametry, které pak se již nemohou měnit. V rámci druhého čtení diskutujeme priority, v rámci třetího čtení hlasujeme o jednotlivých pozměňujících návrzích, které byly předloženy v rámci druhého čtení, pokud jsme chtěli pozměnit priority. Chci vás tedy uklidnit, že se budu držet opravdu důsledně pouze toho tématu druhého čtení.

Myslím si, že odbornou diskusi, protože odborná diskuse, to je druhé čtení, tu odbornou diskusi naprosto bezprecedentně předznamenaly a definovaly dva výroky jednoho mého vzácného kolegy z jiné parlamentní frakce.

První výrok, dovolíte-li mi drobnou parafrázi, zní: Chci být ministr financí, tak mě ani nenapadne, abych rozpočet četl, má to 900 stran, proč bych to četl. Myslím si, že to je výrok, který dostatečně jasně definuje, jak odpovědně a s jakou odbornou péčí chceme jako ti, kteří za to vrcholně odpovídají svým voličům, přistupovat k této předloze, jak ji chceme projednávat, jak ji chceme schvalovat.

Druhý výrok by možná nejvíc ze všech potěšil buď nedaleko pohřbeného Franze Kafku, anebo Cimrmanovo divadlo, a ten zněl celou první diskusí, a ten zní: My chceme šetřit. My jsme slíbili svým voličům, že budeme šetřit, a proto schválíme vyšší výdaje.

Přiznám se, že to jsem nikdy nepochopil. Doufal jsem, že během druhého čtení zjistím, jak se dají na jednu stranu schválit o 24 miliard vyšší než nezbytné výdaje, a současně věrohodně tvrdit, že budu šetřit. Říkal jsem si, teď mě překvapí, schválili o 24 miliard vyšší výdaje, ale v druhém čtení někde ušetří 34, 42, 57.

Byl jsem konfrontován s pozměňujícím návrhem, nad kterým nejenom starý rutinér se směje, ale myslím si, že i elév. Že vůči výdajům, přefouknutým o 24 miliard, je navrženo, že 5, 24 a 5 jsou jiná čísla, 5 je mnohem méně než 24, že 5 miliard bude staženo plošným tupým škrtem. Na termín tupé škrty jsem zvyklý, slýchával jsem to nejenom z opozice, ale i od svého premiéra, bývalého předsedy ODS. Bude staženo, ale že to nebude ušetřeno. Že to bude převedeno do vládní rozpočtové rezervy, tzn., to není žádná úspora. Pokud by takový pozměňující návrh, který by rozpočtový výbor přijal a předložil Poslanecké sněmovně, byl skutečně přijat, já pevně doufám, že ne, tak Poslanecká sněmovna neříká, my těchto 5 miliard chceme ušetřit. Poslanecká sněmovna říká, my těchto 5 miliard chceme dát vládě jako bianco šek, protože o nich už nikdy nechceme slyšet. My o nich už nikdy, jako ten suverén, který má rozhodovat o každé koruně, my o nich už rozhodovat nechceme.

Neboť vládní rozpočtová rezerva je částka, o které vláda může rozhodovat, aniž by do toho Poslanecké sněmovně cokoliv bylo. Proto také rozpočtová pravidla říkají, že vládní rozpočtová rezerva smí být v minimální výši 0,3 celkových výdajů, což je zhruba 3,5 miliardy korun, a žádná příčetná Sněmovna, opakuji, žádná, vědoma si svých ústavních povinností, nedovolí samozřejmě žádné vládě tu vládní rozpočtovou rezervu nafouknout, byť jenom o 100 milionů, naopak v násobcích, protože v takovém případě neříká nic jiného, než že, my s tím nechceme mít nic společného, my o tom nechceme rozhodovat, my ty úkoly, které na nás vložili voliči, nechcem plnit. My chceme, aby o tom rozhodla moudře ta vláda a my o tom vůbec nechceme slyšet. My jim nafoukneme tu vládní rozpočtovou rezervu a ať si s ní dělají, co chtějí. To je pravý význam, to je ta zpráva pozměňovacího návrhu vládní rozpočtové rezervy. Není to úspora. Jednak to není úspora ve výši 5 miliard, to ani náhodou. Protože 1,5 miliardy dopadu garancí státu za kongresové centrum uhradí vláda, a to je samostatná diskuse, nechci se bavit o tom, jestli je to dobře nebo špatně, uhradí vláda ještě v tomto roce. Když to uhradí vláda ještě v tomto roce a přitom to bylo rozpočtováno na příští rok, tak měl být logicky o to snížen deficit. Říkat tomu úspora, je výsměch jakékoliv bytosti, která je schopna přemýšlet. Takže jeden a půl miliardy si škrtněte. Veřejně chcete demonstrovat, že tedy spoříte 3,5 miliardy. Víc nespoříte. Vůči těm 24 je to opravdu legrační v porovnání s těmi ohnivými větami, jak jste přišli do této Sněmovny proto, abyste spořili. Když jste se nedokázali vypořádat s nafouknutými 24 miliardami a snižujete jako by o 3,5 miliardy a říkáte tomu, že spoříte, tak nemůžeme úplně chtít, aby to lidé brali úplně vážně. Ale pokud budete chtít, aby brali vážně alespoň těch 3,5 miliardy, každá koruna dobrá, já to nezlehčuji, každá koruna úspory dobrá. Pokud chcete, aby brali vážně alespoň těch 3,5 miliardy, tak to přece nemůžete udělat tak, že o to zvýšíte vládní rozpočtovou rezervu. A vy, jako poslanci, nadaní tím úkolem a tou pravomocí, řeknete, tak my tyto peníze dáme vládě a pak už o tom nebudeme přemýšlet a vláda si s tím nějak poradí. Ta vláda si s tím nějak poradí, ona to nějak utratí. Já jsem na to téma již uzavřel v této Sněmovně dokonce sázku A to my přece nemůžeme připustit. My jsme Poslanecká sněmovna, která říká vládě, co smí, nebo co nesmí utratit. Takže, pokud myslíme vážně alespoň tu desetinu toho, co někteří z vás vykřikovali před volbami, že tedy alespoň těch 3,5 miliardy, a to nejsou malé peníze, těm daňovým poplatníkům utratíme, tak to nemůžeme dát vládě do vládní rozpočtové rezervy, ať si s tím dělá, co chce. Ale musíme s tím v rámci zákona 218/2000 Sb., v rámci zákona o rozpočtových pravidlech republiky naložit jinak a učinit z toho jinou položku státního rozpočtu, která neumožní vládě bez našeho souhlasu, bez našeho uvážení a bez diskuse ve Sněmovně naložit si s tím libovolně, nejlépe ve prospěch dotací agropotravinářskému komplexu. To je první poznámka a předznamenání prvního důležitého pozměňovacího návrhu.

Kvituji, že poslanci rodící se vládní koalice prosadili pozměňovací návrh, který se domnívá, že v některých kapitolách je možné ušetřit a že tu částku je možné někam převézt. Na druhou stranu upozorňuji, že ten nejhorší nápad je, převézt ji do vládní rozpočtové rezervy. Protože tímto krokem vůči této částce všichni poslanci ztrácejí jakýkoliv kontakt a ponechávají pouze a jedině na vládě, co s touto částkou udělá. To znamená, vzdávají se své ústavní povinnosti a vzdávají se své ústavní pravomoci suveréna, který jediný o takové to částce má rozhodovat.

Dovolím si předložit návrh, který umožní tuto částku přejmenovat a převézt jinam tak, aby se Poslanecká sněmovna své pozice suveréna nad těmito, byť skromnými, penězi nevzdala a aby ji nepředala vládě jako bianco šek. Tolik první poznámka, myslím, velmi důležitá.

Druhá poznámka se pak týká priorit, které proběhly na jednotlivých výborech a vyústily v hlasování rozpočtového výboru. Proběhly skutečně škrty, ne ony neproběhly škrty, protože se nic neškrtlo, ono se to dalo vládě jako bianco šek. Škrty proběhnou, pokud se s tím udělá něco jiného, než když se to dá do vládní rozpočtové rezervy. Ale proběhla jistá snaha o jisté, alespoň kosmetické úspory v provozních výdajích. Nicméně snaha o ty zásadní priority v rámci toho relativně malého prostoru, které má každá vláda v oblasti fakultativních výdajů, ty opravdu neproběhly. Já velmi prosím, abyste se podívali, jsou to otevřené zdroje, na limity, které schválila vláda České republiky v červnu 2013, a na limity jednotlivých kapitol, které schvalujete. Tam je rozdíl 24 miliard. Znovu opakuji, že ty limity, které schvalovala vláda v červnu 2013, schvalovala s vědomím, že se jedná o rok volební a pro žádnou kapitolu tam nebyl extra nedostatek. Přesto to, co teď leží před vámi, je na výdajích, to znamená na budoucí dluhu, protože si na to půjčujeme, o 24 miliard více, a vy pro to jste připraveni zvednout ruku. Tak vás alespoň velmi prosím, abyste se podívali na to, jaké především priority tam reflektujete. Přesto, že to bude o 24 miliard více, než je podle mého hlubokého názoru nezbytné, tak se tam téměř 2 miliardy, zhruba 1,6 miliardy odebralo vědě a výzkumu, a to logicky není ta priorita, jak by měla být, že. A téměř stejná částka se přidala na provozu Policii České republiky. A dvakrát větší částka se přidala na národní dotace evropotravinářskému komplexu v kapitole Ministerstva zemědělství. Takže kdybyste to měli přeložit, jaké jsou naše hlavní politické, tedy rozpočtové priority, tak to vypadá, že jsme vyhladovělá, zaostalá země, kde se vraždíme na ulici, a kde to nejdůležitější ze všeho, je poslat peníze agropotravinářskému komplexu, pak ještě policistům, a protože jsme tady přebití badatelskými vědomostmi, tak těm vědcům je třeba ubrat. To je to, co se odehrálo od června 2013 do okamžiku, kdy vy budete připraveni schvalovat. Že se odebralo vědě a výzkumu a přidalo se Agrofertu a že je zajímavé, že ve všech kapitolách se našly úspory v provozních výdajích, v malých alespoň 2 %, ve velkých 5 %, ale v té obrovské nabubřelé částce národních dotací agropotravinářskému komplexu, tam nebyla rezerva ani korunu. Proč? Protože to jsou všechno peníze pro Agrofert. Vy si neuvědomujete ten konflikt zájmů, ve kterém se pohybujete? Pro mne je do značné míry lidské zklamání.

Asi 18 let jsem se pohyboval ve finančních transferech státní rozpočet, věda a výzkum. Rektoři. A pamatuji si na pana profesora Raise, pamatuji si na pana profesora Zlatušku. Pamatuji si na lidi, kteří skutečně bojovali za každou korunu pro českou vědu a výzkum na vysokých školách. Pro mě je fantastické sledovat, jak dneska titíž vzácní kolegové, dnes kolegové v této Sněmovně, jsou ochotni v tričkách Agrofertu zvedat ruku pro peníze agropotravinářskému komplexu. Ale, že by něco potřebovala věda výzkum, o tom není sebemenší zmínky.

Tady velmi prosím, abychom si uvědomili pojmy, jaké jsou rozpočtové priority, tedy politické priority České republiky pro její budoucí konkurenceschopnost a co je to konflikt zájmů. A co je to konflikt zájmů trvale přítomný v této Sněmovně, který bude trvale přítomný v této vládě. A to je druhá část mé připomínky v rámci obecné rozpravy a to je druhá předzvěst pozměňujících návrhů, které předložíme. Rusnokova vláda, byť nafoukla rozpočet o 24 ml., sebrala vědě a výzkumu. To pokládám za mimořádně špatný přístup k rozpočtovým prioritám, k budoucnosti vlády.

To, že v rámci snahy o šetření poslanci budoucí vládní koalice byli ochotni kosmeticky převést do vládní rozpočtové rezervy provozní výdaje, to znamená, řekli vládě: Tak si to utrať na něco jiného, na jakékoliv jiné dotace, pro jakýkoliv jiný konflikt zájmů - to pokládám za velmi špatné. A to, že nespořily na těch místech, kde evidentně ten konflikt zájmů byl již přítomen, pokládám dokonce za nebezpečné.

Mám-li to uzavřít, předložíme několik málo pozměňujících návrhů. Ta úspora, kterou vydáváte za úsporu, která schválením pozměňujícího návrhu rozpočtového výboru úsporou nebude, tu se pokusíme přejmenovat tak, aby úsporou byla. Jinak úsporou nebude.

A druhá poznámka je apel na vaši odpovědnost vůči rozpočtovým, tedy politickým prioritám konkurenceschopnosti. Věda, výzkum, inovace je možná něco, kde za rok, za dva nepoznáte, že bylo dáno méně než bylo potřeba. Ale poznáme to za deset let a pak už bude pozdě. A to jste ochotni obětovat nenažranosti jednomu obrovskému agropotravinářskému konglomerátu, za který jste kandidovali? To nemá ten význam. Já vás prosím, abyste upřeli svoji pozornost na konkurenceschopnosti České republiky nikoliv na bilanci Agrofertu. Děkuji vám. (Potlesk poslanců TOP 09.)