To se Evropě stává osudné. Jsem zvědav, jak se změní pohled levice na materiální deprivaci, pokud budeme muset podle představ konstruktérů sociálních definic, živit a platit 50 milionů utečenců. Dnes se utečenci hrnou do Evropy jako vosy na med a nevadí jim útrapy, které cestou zažívají. Motiv pohybu mas lidí je jasný – evropské sociální systémy, které i utečencům zajišťují nebývale vysokou životní úroveň. Mnohem vyšší než je u nich doma a nepoměrně vysokou i na naše poměry. A čím bohatší ekonomika, tím je v nominální výši hodnotnější zajištění. Podle toho vidíte početně seřazené uprchlíky v tzv. cílových zemích.

Tímto se naprosto jasně obnažuje špatné nastavení sociálních systémů v Evropě. Zdá se, že nad stávajícím pojetím solidárního systému se pomalu, a le jistě smráká. Proč si to myslím? 

Tak jako keynesiánství narazilo na stagflaci, tak i sociální systémy 21 století, počínají narážet na své limity. Začínají je dohánět negativa, o kterých se na levé straně spektra příliš nehovoří. Při přílišné expanzi sociální pomoci, dochází k jevům, které působí zcela opačně a způsobují zvyšování počtu chudých. Tvrzení je sice v ostrém kontrastu s důvody, proč se celá společnost trápí, utahuje si opasek a pomáhá těm, kteří se nacházejí v pásmu, chudoby, ale možné to je.

Lidé, kteří ve společnosti žijí, mají specifické povahové vlastnosti a ty v dnešním chápání solidarity, respektive ve způsobu distribuce pomoci, zcela ignorujeme. Trvale distribuovaná solidární pomoc v delším období deformuje chování lidí, kteří se pravidlům distribuce solidární pomoci přizpůsobí a založí na tom svoji strategii přežití ve společnosti. Uprchlíci jsou připraveni a strategie přežití je jasná. Dosáhnout na sociální zajištění v Evropě.

Je to v podstatě jednoduché. Pokud se přizpůsobíte pravidlům, na základě kterých jsou prostředky solidární pomoci distribuovány (třeba zákonu o sociální pomoci...atd) pak máte živobytí zajištěno. Nic Vás nenutí pracovat, a pokud pracujete, pak výhradně na černo. Tím maximalizujete užitek a to hodně efektivně. Pokud se velká skupina lidí příjmově pohybuje těsně nad hranici chudoby nebo je dokonce pod ní, pak je již zahrnuta do nějaké sociálních pomocí státu. A to je obrovský potenciál velkého průšvihu. Stačí se vzdát své hrdosti, majetku a přizpůsobit se nabídce sociálních programů a je to. Získáte mnohem vyšší příjem z dávek, než když legálně pracujete. Tlak sociálních organizací je nyní už dokonce zaměřen na standardy života, tzv. relativní posuzování chudoby, nikoli jen na posouzení chudoby v absolutní míře a to posouvá hranici pomoci neustále výše. Dnes už je relativně chudý i ten, kdo nemá splachovací záchod, televizi, počítač.