Pokud by naší partneři z V4 u tohoto svého postoje setrvali i při finálním hlasování o těchto projektech, šlo by dozajista o nejzávažnější vnitřní spor v historii EU.

Hazardní hra s našimi milardami

Polský i maďarský odpor je primárně motivován jejich nesouhlasem s tím, že do budoucna má být jakékoli čerpání peněž z unijních fondů do členských zemí (zřejmě i v rozporu s primárním právem EU) podmíněno dodržováním obecně a vágně formulovaných „zásad právního státu a vlády práva“, jejichž definici a vynucování by byla zcela na libovůli nadnárodní Evropské komise. Ale dlouhodobý rozpočet EU i Plán obnovy si zaslouží být “poslány k ledu“ i z mnoha dalších důvodů.

Pro představu -  sedmiletý unijní rozpočet je navrhován ve výši téměř 1,1 bilionu eur (29 bilionů korun) a Fond  obnovy v objemu 750 miliard eur (19,8 bilionu korun). Víceletý finanční rámec  je přijímán ve formě tzv. meziinstitucionální dohody, tzn. na základě kompromisu mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou (ministrů financí) EU. 

Poté, co Evropská komise předloží jeho návrh finančního, rozhoduje Rada EU  - s podmínkou jednomyslného souhlasu zástupců členských zemí -  o jednotlivých příjmech a výdajích. Aby byl dokument přijat, musí být zároveň odsouhlasen prostou většinou všech členů Evropského parlamentu. Přičemž Evropský parlament může text návrhu schválit či zamítnout, nesmí jej ale měnit. Obdobná pravidla platí i pro Fond obnovy.

Ovšem letos je zde ještě jedno specifikum – jelikož se navrhují nové vlastní příjmy EU (nyní tzv. daň z nerecyklovaných platů, další tři se chystají), je vyžadováno i pojednání na úrovni parlamentů členských států “způsobem odpovídajícím jejich ústavním pravidlům“.