A jak je tomu ve skutečnosti? Prostě pouze sliby – chyby. Volení zástupci lidu dosáhli svého cíle. Tedy pohodlného křesla ve Sněmovně a čtyř roků bezstarostného života. Mnozí i bezpracného. Prostě se jim otevřel ráj na zemi. Něco nám před volbami nakukali (myšleno nám, voličům) a my uvěřili. Bohužel.  Jejich volič zůstal následně za dveřmi Sněmovny a to i se svou slepou vírou, že volil lidi s vysokou morální integritou. Mouřenín vykonal svůj úkol a tím to končí.  A už nás lidi neotravujte. Volební sliby se rázem změnily v  cár papíru. Programové preference rovněž. Kde máme jejich programové „průniky“?

Uvedu jeden příklad za všechny.  Téměř všechny politické strany halasně slibovaly konsolidaci trhu s byty. Budeme opět stavět byty nájemní, byty sociální, byty s pečovatelskou službou, atd., atd.   Kecy, kecy, kecičky. Kdyby tomu tak opravdu bylo, jsou města lemována novou bytovou výstavbou. Lidé by nebyli rukojmími šmelinářů s byty, či developerských žraloků. Cena za 1 m2 i 80.000,- Kč.  Garsoniery za 4 miliony… atd.

Na druhé straně se stačí podívat například na Prahu 8 (kde již 35 let žiji).  Nájemné v domě s pečovatelskou službou je 60,- Kč/m2. Nájemné v tzv. „obecním bytu“ je 100 – 120,- Kč/m2. Ale takové byty nejsou a nové se nestaví. Nabízí se otázka. Proč se tedy nestaví? Protože páni poslanci udělali z naší republiky "Půlnoční království". Myšleno ono království z filmu Pyšná princezna, kde lehce alzheimerovsky postižený král neustále něco slibuje a zase odvolává. Každý toto důvěrně zná. A hleďme, "Půlnoční království" se nám přestěhovalo na Malou Stranu, přímo do prostor Sněmovny. I zde se volí lidé do funkcí jak na běžícím páse a vzápětí zase odvolávají.  Nechci naše zákonodárce strkat do jednoho pytle s roztomile retardovaným králem, ale princip jejich práce je obdobný. Odvolávat co jsem slíbil a slibovat, co jsem odvolal. Jen zpívat zatím smíme…

Dveře Sněmovny jsou zavřené (volič zůstal někde za humny). Nic užitečného se neděje, nikdo nemá zájem plnit své sliby dané voličům. Chybí zde pokora k vůli lidu. Lidé volili, jak volili a nikdo nemá právo jejich vůli „vysvětlovat“. Jako komické vnímám vyhlašování se vítězem voleb, oblíbený to bonmot pánů Bělobrádka, či Farského. Oni vlastně mají 70% hlasů, ergo kladívko, tedy oni a další minoritní party jsou vlastně vítězi.

Objevná myšlenka je to i pro sport. Ignorovat bodový zisk vítěze ligy a sečíst bodové výsledky sestupujících. A je to. Prohlásit se za mistra ligy, protože dohromady mají více bodů, než samotný vítěz. Uhozené? Jistě že. Ale v politice se i takové občas vydává za normu. Sledujte prosím, kolikrát ještě tato nestoudnost zazní z obrazovky.