Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já jsem chtěl přednést stanovisko poslaneckého klubu Pirátů. Jednací řád Poslanecké sněmovny stanoví v paragrafu 66, že předsedající rozpravu ukončí, nejsou-li do rozpravy přihlášeni další řečníci. Teď vidíme, že řečníci tam přihlášeni jsou, takže ukončení rozpravy v tento okamžik by bylo v rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny.
Pan předseda Faltýnek navrhl stanovit s odkazem na platné usnesení Poslanecké sněmovny, které v článku 1 praví: Poslanecká sněmovna se může usnést, že v určitém čase nebude hlasováno a hlasování o podaných návrzích proběhne ve stanovenou dobu. Pro stenoprotokol je třeba uvést, že pan poslanec toto usnesení uvedl chybně, neboť jde o usnesení číslo 248 z 26. února 1997, nikoliv 1999. Uznáváme samozřejmě, že platnost autonomních usnesení Poslanecké sněmovny, přijímaných na základě paragrafu 1 odstavce 2 zákona o jednacím řádu, nicméně nedomníváme se, že jakékoliv autonomní usnesení je možné vykládat tak, aby bylo v přímém protikladu k zákonu o jednacím řádu samému a v protikladu k rozhodnutí Ústavního soudu, o kterém budu nyní mluvit.
Jak už jsem řekl, paragraf 66 odstavec 1 zákona o jednacím řádu stanoví, že předsedající ukončí rozpravu, nejsou-li do rozpravy přihlášeni další řečníci. Pokud je tedy o další rozpravu zájem, není možné postupovat proti tomuto zákonnému ustanovení, ukončit rozpravu a přistoupit k hlasování na základě pouhého autonomního usnesení, které svoji platnost odvozuje od jiného ustanovení téhož zákona a nemá a nemůže mít vyšší platnost.
Připomínáme, že při obdobném případu v minulém volebním období, šlo o zákon EET, se touto otázkou zabýval Ústavní soud, a to ve svém nálezu plénum Ústavního soudu 26/16. V bodě 58 tohoto nálezu Ústavního soudu čteme: Z citace uvedených ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny vyplývá, že omezení, respektive ukončení rozpravy o návrhu přezkoumávaného zákona ve třetím čtení, nebylo provedeno v souladu se zákonem, konkrétně v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, když sama ústava ani jiná část ústavního pořádku v tomto ohledu podrobnosti nestanoví, a to jak Poslaneckou sněmovnou, tak jejím předsedou. To i přesto, že nebyly využity možnosti, které zákon předsedajícímu schůze pro usměrnění rozpravy dává. Takže to k tomu řekl Ústavní soud České republiky.
Tento způsob aplikace předmětného autonomního usnesení je tedy i podle názoru Ústavního soudu protizákonný, odporující jednacímu řádu Poslanecké sněmovny. Ústavní soud, a to je potřeba dodat, tehdy, protože šlo o první případ, neshledal, že by intenzita porušení zákona byla taková, aby ospravedlnila derogaci uvedeného zákona.
Je zde třeba upozornit na výrazný rozdíl mezi tehdejší a dnešní situací. V tehdejším případě vláda čelila snahám opozice, které považovala za obstrukční, nejprve tak, že vyčerpala běžné nástroje, které jí jednací řád k překonání obstrukcí dává. Zde je možno uvést především paragraf 59 odstavec 1 a 2 zákona o jednacím řádu o omezení řečnické doby. V současné situaci ovšem vláda k takovému kroku nepřistoupila a je proto nepochopitelné, proč rovnou vědomě přikročila k řešení, které je podle známého názoru Ústavního soudu protizákonné.
Pokud bychom takové porušení zákonných procesních pravidel mohli považovat za krajní řešení, ospravedlnitelné by bylo jen v případě úplného ochromení Poslanecké sněmovny dlouhodobou obstrukcí, znemožňující efektivní výkon vládnutí. Pak je třeba zdůraznit, že současná situace se svou intenzitou ničemu takovému ani zdaleka nepřiblížila. Nezlepšuje to ani to, co už zde bylo uvedeno, že bylo několikrát navrhováno, aby Poslanecká sněmovna jednala delší dobu. Teprve poté, co se vyčerpají standardní protiobstrukční nástroje a ani poté se nedobereme k výsledku, je možné vůbec začít přemýšlet nad razantnějšími kroky. Protože k ničemu takovému nedošlo, je třeba krok většiny hodnotit jako nedůvodný útok na práva opozice a jako takový by již mohl dosáhnout intenzity, která by Ústavní soud přes jeho pověstnou zdrženlivost přiměla k zásahu.
Nezpochybňujeme tedy samo usnesení Poslanecké sněmovny, kterým byla stanovena doba pro hlasování o sněmovním tisku, ale k naplnění tohoto usnesení je možno přistoupit pouze tehdy, bude-li tou dobou vyčerpána a ukončena rozprava, jinak dojde ke zřetelnému porušení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
V takovém případě vidíme značné riziko, že schválený zákon neobstojí před Ústavním soudem, což by v tomto volebním období nebylo poprvé. -
Takže já jsem chtěl požádat, abychom skutečně dodrželi to, co říká Jednací řád Poslanecké sněmovny, abychom nejprve dokončili rozpravu, protože zákon předsedajícímu nedává žádnou kompetenci, aby tu rozpravu ukončil o své vlastní vůli a dal hlasovat. To usnesení, které schválila Poslanecká sněmovna jako autonomní, je třeba vykládat tak, že je vázáno na podmínku, kterou stanoví zákon o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
