Michek (LEV21): Zamyšlení na počátku roku 2015

Podívejme se do historie, jak vznikaly v Čechách a na Moravě politické strany sociálního a národního zaměření a jak se atomizovaly na jednotlivé názorové proudy.

Počátkem dubna roku 1874 na kongresu v Neudörflu (v tehdejších Uhrách, dnes v Rakousku), byla založena Sociálně demokratická strana Rakouska. Účastníky kongresu bylo i několik českých dělníků. Na návrh Josefa Boleslava Pecky zařadil kongres do programu rakouské sociální demokracie zásadu sebeurčení národů.

O čtyři roky později se v Praze – Břevnově v hostinci U kaštanu konal za účasti patnácti delegátů utajený památný ustavující sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, který zasedal dne 7. dubna 1878 a se stal východiskem české sociální demokracie. Sjezd byl policií označen za nelegální, jeho účastníci byli zatčeni a odsouzeni k vězení.

O deset let později, o vánocích (25. – 26. prosince 1887) byla na slučovacím sjezdu v Brně - Lužánkách, obnovena jednota Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, která i nadále zůstala autonomní složkou celorakouské strany, jež se znovu sjednotila o rok později na přelomu let 1888 – 1889 v dolnorakouském Hainfeldu.

Česká sociální demokracie prosazovala sociální program, ale národní již opomíjela. Ve své politice vycházela z tzv. austromarxismu a veškeré diskuse o českých a moravských národních zájmech a požadavcích systematicky potlačovala jako škodlivé dělnickému hnutí.

Proto v roce 1890 byla z české sociální demokracie vyloučena skupina „národních sociálních demokratů“, kteří již tehdy formulovali nejen sociální, ale i národní program a požadavky.

Bezprostředním podnětem ke vzniku nové strany se stalo tzv. „protistátoprávní prohlášení Českoslovanské sociální demokracie“, které v říšské radě přednesl dne 30. března 1897 J. Steiner, kterým se sociální demokracie distancovala od tradiční státoprávní a národnostní politiky liberálních stran.

Toto prohlášení vyvolalo obrovskou bouři nevole u velké části české a moravské společnosti a způsobilo, že se během několika dnů ustavila nová politická strana, Strana národních dělníků, která si do vínku dala nejen obhajobu sociálních, ale také i národních zájmů.

K nové straně brzy ze sociální demokracie přešla polovina podpůrných a vzdělávacích spolků. Symbol jednoho z nich, Chleborádova dělnického spolku, jímž bylo kladivo a brk, si dala nová strana do svého znaku. Duchovním otcem nové strany se stal redaktor Národních listů Václav Jaroslav Klofáč, autor prvního stranického programu. Členové strany se oslovovali tradičním národním oslovením „sestry a bratři“.

Ve dnech 9. – 11. dubna 1898 v Praze proběhl ustavující sjezd „českoslovanských národních dělníků“, který přijal název - Národně sociální strana v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Horních a Dolních Rakousích. Předsedou nové strany byl zvolen Václav Klofáč.

Následně dne 1. dubna 1918 sloučením Národně sociální strany s federací severočeských anarchistů vznikla Česká strana socialistická, která se později v listopadu 1919 přejmenovala na Československou stranu socialistickou.

V roce 1926 byl přijat název Československá strana národně socialistická, v roce 1948 opět Československá strana socialistická, v roce 1993 byl přijat název Liberální strana národně sociální, později Česká strana národně sociální a Česká strana národně socialistická 2005.

Dne 26. listopadu 2011 konal se v Praze ustavující sjezd nové strany - Národní socialisté – levice 21. století, který byl před parlamentními volbami v roce 2013 změněn na Lev 21 – Národní socialisté. Do čela nové strany byl zvolen bývalý premiér české vlády a bývalý předseda České strany sociálně demokratické Ing. Jiří Paroubek.

Nová strana se pod vedením Ing. Jiřího Paroubka zúčastnila trojích voleb (krajských, parlamentních a evropských) a z důvodů nedostatků financí na přesvědčivé volební kampaně neuspěla. Předseda stany Ing. Jiří Paroubek z volebních neúspěchů vyvodil osobní zodpovědnost a k 30. 11. 2014 rezignoval na funkci předsedy strany. Na návrh Jiřího Paroubka mě politické grémium strany pověřilo vedením Lev 21 – NS do konání sjezdu.

A nyní „babo raď“! Mám vést stranu a zároveň připravit zdárné konání sjezdu strany. Na to je potřeba zapálených spolupracovníků a organizátorů. Naštěstí ve straně existují i po 117 letech její existence, a tak věřím, že to zvládneme.

Nedávno jsem zaslechl dlouholetého člena strany, který si posteskl. „Strana přežila první ČSR, německou okupaci, komunistickou totalitu, ale nástup demokracie nezvládla. Strana je v současnosti roztříštěná v několik politických subjektů, strana nemá zastoupení v Parlamentu ČR a téměř o ní není slyšet.

I když dnes existují čtyři politické subjekty s kořeny v původní Národně sociální straně, tak jsem přesvědčen o možnosti nalezení společné řeči.

Umím si představit integraci politických stran se sociálním a národním zaměřením, kde by sestry a bratři nelezli možnost uplatnění své práce pro naši republiku. Vždyť původní ideové cíle v rovině času nic neztrácejí, naopak s přibývajícím časem nabývají na aktuálnosti a jejich vypovídající hodnota oslovuje nové generace.

Dokonce jsem již obdržel několik návrhů, jak by se takový nový národně – sociální subjekt měl nazývat! (Česká a moravská strana (unie) národní a sociální – ČMSNS, ČMUNS, Česká a moravská unie sociální – ČMUS, Česká a moravská strana sociální – ČMSS, Všeobecná občanská sociální aliance – VOSA, Československá strana národní a sociální – ČSNS apod.)

Jsem přesvědčen o skutečnosti, že strana s národním a sociálním programem má i dnes své místo v současném politickém spektru. I po 25 letech budování demokracie v České republice je mnoho témat, jejichž řešení je opomíjeno, nebo přímo odkládáno.

Například: Naše republika je rozdělena na 14 ekonomicky, daňově, plošně i populačně nevyvážených krajů. Dnešních 14 krajských vlád je příliš velký luxus pro takovou malou zemi, jakou je Česká republika. Současná ekonomická krize přímo volá po restituci zemského zřízení v ČR. Chceme-li ušetřit desítky miliard, které dnes schází ve státním rozpočtu, je nutné dnešních 14 krajů redukovat na tři, čtyři či pět samosprávných celků (samosprávných zemí).

Měli bychom co nejdříve začít uvažovat o oddělení státní správy od samosprávy, neboť jak se zdá, mnohé kraje jsou semeništěm korupce jak ve státní správě, tak i v samosprávě.

Rovněž je nutné přestat pouze hovořit o romské integraci do majoritní společnosti, ale konečně s ní začít. Že to jde, můžeme dnes vidět v Duchcově. Pokud nedáme Romům práci, nedonutíme romské rodiče posílat své děti do škol, tak se nic nepodaří. Ostatně šedesát let neúspěšných pokusů o jejich integraci hovoří samo za sebe.

Jestliže neurychlíme výstavbu železničních koridorů, dálničního spojení Moravy s Čechami a severu Moravy s jihem, Prahy se severními a jižními Čechami, tak se nám mezinárodní doprava začne vyhýbat a přijdeme o značnou část zisků z dálničních poplatků.

Zahájením výstavby vodní cesty, kterou podporuje prezident ČR Miloš Zeman – kanálu Dunaj, Odra, Labe, můžeme nastartovat snižování nezaměstnanosti v naší zemi. Není zanedbatelné, že až 85 % nákladů na výstavbu tohoto vodního díla můžeme získat z evropských fondů. Tak je využijme!

V dnešní Evropské unii, bychom měli aktivněji přistupovat k ochraně národních zájmů, ať už se jedná o oblasti sociální, kulturní, historické či hospodářské. Internacionalismus, globalismus a multikulturalismus jsou pro malé státy a národy cestou do pekla. Za své češství a moravanství bychom se neměli stydět. Máme bohatou společnou historii, kterou nám mnohé novodobé státy závidějí. Tak proč bychom se jí měli vzdát ve prospěch migrujících etnik, mnohdy s agresivním náboženstvím. Pokud zde budou chtít žít, tak se tato etnika musí přizpůsobit našim zákonům a naší kultuře. Rozpínavost islámských fanatiků, kteří požadují zavedení islámu a práva šarija v evropských zemích musíme důrazně odmítnout. Pokud se jim to nebude líbit, ať využijí našeho demokratického zřízení a dobrovolně opustí naši zemi i Evropu.

Neboť základními hodnotami, které Evropu utvářejí již několik tisíc let, jsou křesťansko – židovská etika a morálka, řecká vzdělanost a římské právo. A střední a východní Evropu navíc ovlivnil výrazný byzantský vliv. V případě Moravanů, Čechů a Slováků a v návaznosti řady dalších slovanských národů to byl zejména vliv Cyrilometodějské misie a její odkaz, který ovlivnil slovanská etnika a jejich přetváření v národní státy.

V zahraniční politice bychom měli přestat v servilitě vůči velmocím. Žádnou podporu „humanitárnímu bombardování“ bychom již neměli v budoucnu poskytnout. Měli bychom trvat na tom, aby konflikty, zejména v Evropě, byly řešeny mírovými prostředky, jednáním a zase jednáním pod záštitou Organizace spojených národů. Evropa je celá hospodářsky provázána a každý konflikt ji může nesmírně uškodit. A tomu by se mělo vždy zabránit.

Na závěr mého novoročního zamyšlení mi dovolte, abych vám i vašim blízkým, všem obyvatelům Čech, Moravy i Slezska - České republiky i spojené Evropy, popřál v novém roce 2015 stálé zdraví, spokojenost a mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě.

Mgr. Petr Michek