Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Tak myslím, že čas je pokročilý a já se budu snažit opravdu jenom reagovat na některé dotazy a pak bych si dovolil jaksi jenom pár za sebe poznámek k té debatě. K dotazům, myslím si, že pan senátor Čunek se ptal na to, co s penězi za Soláry, respektive pokud vůbec to projde Parlamentem, protože si umíte představit, že to vůbec nebude jednoduché. Dneska je to návrh vlády, ale to je samozřejmě příslušná změna zákona, takže to je v této chvíli otevřená záležitost, takže teď bychom porcovali medvěda, který ještě tedy opravdu běhá po lese. Ale jenom připomenu, že nás poplatek za obnovitelné zdroje v zásadě stojí, ať už daňové poplatníky, nebo státní rozpočet, takřka 50 miliard ročně.

To znamená, že i kdybychom z toho ukrojili 10 miliard, tak pořád 40 miliard zbude. Z toho zhruba 25 miliard zaplatíme my jako spotřebitelné elektrické energie a ten zbytek zaplatí státní rozpočet. To znamená, znovu říkám, i kdyby ta částka byla o 7 až 10 miliard menší, tak stále státní rozpočet, popřípadě daňový poplatník samozřejmě, zaplatí v tom poplatku, především právě se to týká solární energie, výraznou částku. Takže ono to není tak, že najednou se nám někde objeví 7 až 10 nových miliard, my pouze o 7 až 10 miliard budeme platit méně, což samozřejmě je úplně jiná situace. Ale já zároveň i s tou možností, jako co s tím, nabízím, je to i odpověď panu senátorovi Dienstbierovi, který říkal, že by bylo fajn, aby stát podporoval ty menší fotovoltaiky. No to pane senátore samozřejmě stát dělá, prostřednictvím Nové zelené úsporám, my děláme 7 tisíc projektů ročně, zhruba, na fotovoltaiky. A chceme jich dělat klidně více. To znamená, že já si myslím, že my máme dneska velmi funkční model právě přes systém Nové zelené úsporám, je velmi oblíbený, lidé ho velmi využívají, ať už z hlediska nových tedy malých fototermálních nebo fotovoltaických v uvozovkách „elektrárniček“ na střechách, nebo dokonce podporujeme i navyšování jejich výkonu, takže děláme to samozřejmě se všemi odborníky ve spolupráci. A ten program je opravdu úspěšný, takže oč více peněz bychom do toho měli, o to já věřím, že se nám může podařit udělat i víc takových projektů. A já jako nezpochybňuji, že tohle to je cesta. A já si myslím, že v tom máme jako Česká republika poměrně velkou rezervu využívání solární energie v těch menších instalacích.

Tak k dotazu pana senátora Horníka, my už jsme se o tom několikrát bavili, určitě ještě budeme. Myslím, že příští příležitost prostě určitě bude, až tady budete mít nový zákon o odpadech. Tam je poprvé, a to já si myslím, že vás potěší, pane senátore, tam je poprvé pojem ekomodulace. Ono to je takové zvláštní slovo, těžko si pod ním něco představit úplně, ale pojem ekomodulace právě by mělo znamenat, že v ceně, kterou výrobce potom platí vlastně i za ten obal v tom systému, by právě měla být zohledněna nejenom jeho recyklovatelnost, zpracovatelnost, ale právě také velikost. To znamená to, jak zatěžuje ten systém, ať už recyklace, nebo sběru odpadů. To je poprvé, ten termín tam zavádí Evropská komise, vlastně do toho balíčku oběhového hospodářství, a proto je to tak strašně důležité, protože ono to opravdu musí fungovat evropsky, protože my si úplně jako Česká republika nemůžeme udělat vlastní systém, kterým bychom na hranicích kontrolovali velikost obalů, protože samozřejmě většina toho zboží se sem zase jako dováží. Ale pokud všechny státy přistoupí stejně, a já mám stejný názor jako vy, mě taky vždycky může skutečně trefit šlak, když vidím obrovskou krabici a v ní malý výrobek a je to jednoznačně tak, jak říkáte. Ve většině případů je to o tom, že výrobce chce přesvědčit zákazníka, že si kupuje větší hodnotu, když je to ve veliké krabici. Je to samozřejmě taková jako první signální trošku v tomhle, ale spousta lidí na to reaguje. A dokud to nebude mít tu ekonomickou motivaci, to znamená, zaplatíš velikou krabici a musí se ti to nevyplatit a musí se to vlastně nevyplatit i tomu zákazníkovi, protože on si nebude chtít připlatit za velikou krabici. A to je to řešení, a to se právě skrývá v pojmu ekomodulace, který by měl velmi brzo nabýt nějakého konkrétního, my sami samozřejmě s ostatními státy, protože každý s tím nějak bojuje, pracuje na tom Německo, Rakousko a další, a značka ideál, že se ty státy shodnou na tom, jak postihnout tuhle tu velikost. A já s tím naprosto souhlasím, že vlastně vozíme v těch lodích, a to se dostáváme i k těm lodím, vozíme v těch kamionech, prostě všude vlastně vozíme vzduch, protože pokud vezu krabici, která je 10x větší než objem toho výrobku, tak skutečně spotřebovávám tedy zbytečně energie. Nejenom na výrobu toho obalu, ale samozřejmě i na ty pohonné hmoty, které to vozí.