Dobrý den, dámy a pánové. Ale tady asi, i když to není moje téma - sociální politika, tak já v téhle novele asi skutečně vidím za sebe příležitost něco mimořádného udělat. A pokud by se nám to povedlo, tak mi to připadá docela velkolepé. Jak říkám, není to téma, kterému bych se profesionálně věnoval, ale já téhle novele a především na tom opatření, kterým by se ocenilo to, že někteří lidé věnovali svůj život výchově a péči o děti, já to vidím jako docela mimořádnou událost, protože já si nepamatuji, že bychom v minulosti něco takového přijali. Vysvětlím to.

My tady vlastně poprvé oceňujeme, že někdo omezil svou kariéru a vzdal se řady věcí - nejenom mzdy a měl nižší plat, ale vlastně změnil i svůj život proto, aby se věnoval obnově života. Je to vlastně něco, co má takové téměř biblické rozměry, a já si myslím, že v této podobě jsme to ještě nikdy takto neschválili, protože rodičovské příspěvky nebo přídavky na děti, to je něco jiného. Já to vím z vlastního života, protože než se narodil starší brácha a já sám, tak vlastně máma pracovala na chirurgii v nemocnici a vzhledem k tomu, kolik let s námi strávila, tak se už nikdy vlastně nevrátila na tu úroveň, řekněme, na které byla předtím, než na tu mateřskou odešla. A to není jenom - máma už nežije, ale mám přítele, kterému se stalo, že mu těžce onemocněla žena, takže se musel začít starat o děti, on mi říkal, co to znamenalo pro jeho profesi. Už nemohl jet na školení, nemohl na sebe brát žádné odpovědnější úkoly, vlastně žádné přesčasy, tak si zvykli na to, že s ním nepočítají, a úplně to změnilo jeho život. A přitom ten dotyčný opravdu se věnoval tomu, co je zcela zásadní, obnově této společnosti.