Ministryně Schillerová: Opozici nezajímá, jak se lidem skutečně žije

Dámy a pánové, dobrý den.

Předstupuji před vás na počátku dnešního jednacího dne dolní komory Parlamentu České republiky s vědomím, že jeho výsledkem nemá být a nebude žádný zákon pro tuto zemi a její občany, ale pouze přehlídka konfrontačního politického stylu, tedy nic víc a nic míň než volební boj uprostřed volebního období. Nemám ráda tento konfrontační styl. Mnohem raději mám diskuse založené na argumentech, protože debaty provázené emocemi nebo debaty iniciované z důvodu rozdmýchávání emocí nemohou skončit jinak než kakofonií nesouhlasných monologů. Konfrontační politika brání kompromisům, napomáhá polarizaci a odrazuje od klidné a racionální diskuse. Věnovat jí celý den Sněmovny a s ním i pracovní den stovek lidí placených z veřejných peněz je podle mého názoru učebnicovým plýtváním. Ale takové je přání opozice. Respektuji jej.

Konec konců se domnívám, že dnešní polemika, i když pravděpodobně nepřinese této zemi a jejím občanům nic hmatatelného a užitečného, může být přesto pro voliče v jistém smyslu užitečná. Volič totiž hledá jasné alternativy, přemýšlí, vyhodnocuje. A rok této vlády je dobrou příležitostí pro bilanci toho, co se jí povedlo a co naopak ne. Ale nezůstávejme jenom u vlády. Je tu přece i rok opozice. Jaký je výsledek dvanácti měsíců práce zde přítomné opozice? Možná by stálo za to spočítat, kolik legislativních návrhů ve prospěch pravicového voliče prosadili poslanci ODS, protože ty návrhy byly natolik dobré, kvalitní a jejich nositelé natolik přesvědčiví, že dokázali vyjednat jejich podporu. Ano, v silách opozice je prosazovat zákony a bít se za své voliče. To, že to někdo nedělá, protože mnohem pohodlnější je bořit, ještě rozhodně neznamená, že to nejde. Pojďme spočítat, kolik legislativních návrhů ve prospěch konzervativního voliče prosadili poslanci TOP 09, aby tak čelili vládě a její politice. A co Piráti? Přece dveře legislativců minimálně na Ministerstvu financí, za které ručím, jsou opozičním poslancům vždy otevřeny dokořán. Už jsem několikrát s nimi i spolupracovala.

Zájem opozice je ale, jak můžeme vidět dnes, upřen úplně někde jinde. Důležitější než zlepšování života v této zemi je přeci obsazení výborů a podvýborů tím nebo oním, svolávání mimořádných schůzí a související politické exhibice, obstrukce, politikaření, vymýšlení a rozšiřování dezinformací. Slyšeli jsme a dnes opět uslyšíme sto pohádek o důvodech pro nedůvěru, ale už ne nezpochybnitelnou pravdu o tom, že Česká republika a její hospodaření vyšplhali v žebříčku důvěryhodnosti na úroveň Belgie či Velké Británie.

Pořadové číslo 19 na historickém počítadle hlasování o důvěře vládě nám už dává celkem jasnou představu o tom, o co dnes v Poslanecké sněmovně skutečně půjde a také o co nepůjde. Určitě nepůjde o hodnocení 365 dnů druhé vlády Andreje Babiše. Mám z televizních diskusí s předáky opozice dobře odzkoušeno, že před otázkou, co se jim přesně nelíbí na zvyšování důchodů nebo podhodnocených platů, raději utíkají.

Tipla bych si, že se nedostane ani na hodnocení toho, jak se vládě daří vybírat daně. Těchto 132 miliard, které jsme v loňském roce vybrali na daních navíc, jde totiž na investice do potřebných projektů a priorit, jako je školství, zdravotnictví, zvyšování životní úrovně seniorů, vědy výzkumu a dalších oblastí, kde se to naší zemi v budoucnu vrátí.

Za kulisami této politické manéže je vláda, která odvedla pro tuto zemi veliký kus práce. A proto je moc dobře, že historie se vůbec neptá na to, kdo v den hlasování o důvěře vládě ovládl vybroušenou replikou titulní stránku na Novinkách či iDNES, ale na to, zda stát hospodařil s přebytkem, či ve ztrátě, zda jeho dluh rostl či klesal, zda dokázal na úrovni Evropské unie prosadit své zásadní priority, či jestli dopravní projekty rozjížděl, nebo zastavoval. Jsem hrdá na to, že svědomí této vlády může být naprosto čisté. A budu zcela konkrétní a začnu popořadě. Česká republika má jeden z nejlépe hospodařících veřejných sektorů v rámci Evropské unie.

Pouze dvě země z celé osmadvacítky dosahovaly v loňském roce menšího veřejného zadlužení a současně vyššího přebytku než Česká republika. Také v roce 2019 očekáváme přebytek veřejných financí na úrovni 0,3 % HDP. Zadlužení poklesne na 31,5 procenta HDP. V této souvislosti si nemohu odpustit rychlou sondu do období, kdy vládla současná opozice. V roce 2013 dosahoval dluh této země 45 % HDP. To bylo absolutně nejvíce v historii samostatné České republiky. Od té doby se podařilo dluh snížit o celých 10 procentních bodů. Jasný trend, jasná čísla, nezpochybnitelná skutečnost.

Jako vůbec první vláda řešíme ve velkém problém s vysokým počtem neobsazených míst ve státní správě. Na letošní rok jsme škrtli 1300 neobsazených míst. Příští rok plánujeme zrušit přes 5700 přebytečných míst. Naším cílem je efektivní a fungující státní správa. Klišé? Možná. Ale určitě ne kvůli této vládě, protože ta pro zefektivnění státní správy něco skutečně dělá. Zatímco současná opozice o tom vždy pouze plamenně hovořila, a možná ani to ne.

Máme extrémně nízkou nezaměstnanost, již několik let nejnižší v Evropské unii. Ekonomika je vyrovnaná i z hlediska vnějších vztahů. Máme nízkoinflační prostředí. Zároveň jsme vládní politikou posílili robustnost domácí poptávky, zejména spotřebu domácností a investice, a to včetně investic vládních institucí. Ano, i v návrhu rozpočtu na rok 2020 zvyšujeme investice na rekordních 135 miliard. Dáváme na vědu a výzkum 48 miliard, přidáváme 10 % na platy učitelů a o 5 % procent zvyšujeme příspěvek pro místní samosprávy. Opět zvyšujeme průměrný důchod o 900 Kč. Díky úpravě valorizačního schématu a zvýšení základní výměry se v letech 2015-2019 průměrný měsíční důchod zvýšil téměř o 2 000 Kč. Jasná číslo. Je to třikrát víc než předešlých čtyřech letech, kdy důchod vzrostl dohromady jen asi o 700 Kč. Všichni si pamatujeme doby, kdy naši rodiče, prarodiče dostávali obálky s informací, že se jim důchod zvedne o 40 Kč. Oni mi to dodneška píší, nebo dokonce ještě méně. Dokonce mi jedna paní říkala o 7 korun. A pamatují si to i občané. To se můžete spolehnout!

Současná vláda snížila daně za rok 2018 o 24 miliard. Celkem od roku 2014 do loňska dokonce o více než 100 miliard. Přesto zajistila lepší hospodaření, vyšší investice a růst životní úrovně. Díky čemu? No přece díky jejich lepšímu výběru a boji s daňovými úniky a podvody. Jednoduchá matematika. Je to již za 2,5 roku, co Ministerstvo financí spustilo jedno z nejdůležitějších systémových opatření k narovnání podnikatelského prostředí - elektronickou evidenci tržeb. Systém od prvního dne funguje bez technických problémů a své ambiciózní cíle plní. Obavy z dlouhého čekání na účtenku v obchodech, ani z hromadného ukončování podnikatelské činnosti se v žádném případě nepotvrdily. Obchodníci zaevidovali dohromady 10,5 miliardy účtenek při průměrné době odezvy 17 milisekund. Celkový přínos přesáhl ke konci loňského roku 20 miliard. Každý z nás už asi poznal EET v praxi a může si udělat obrázek, zda se kvůli němu tvoří fronty u pokladen, čeká v restauraci na účet, nebo kolik obchodů či restaurací v jeho okolí položilo placení daní na záda. Každý se mohl jednoduše přesvědčit, jestli se obavy opozice naplnily, nebo nikoliv. A já jsem ráda, že veřejnost svůj názor má. Proto pro mě není překvapivý výsledek, že více než dvoutřetinová většina občanů, 68 procent, považuje EET za pozitivní opatření. Stejně jako jej podporuje drtivá většina podnikatelských a oborových organizací zastupujících stovky tisíc podnikatelů a živnostníků.

I přes vleklé a nedůstojné opoziční obstrukce se nám podařilo na počátku června v této Sněmovně prosadit velmi důležitou novelu, která upravuje náběh třetí a čtvrté fáze, přináší nejmenším podnikatelům možnost evidovat své tržby ve zvláštní papírovém režimu a významným způsobem snižuje DPH na vodné, stočné, stravovací i odborné služby. To je další snížení daní, které na vyšších maržích pocítí živnostníci a podnikatelé. Pro ně je tentokrát určeno. V případě vodného a stočného, které podléhá cenové regulaci Ministerstva financí, pak snížení DPH pozná přímo zákazník na nižších konečných cenách.

Musím se pousmát, když od opozice slýchám oblíbené, že vláda nic nedělá s daňovými úniky velkých korporací, ale že se zaměřuje jenom na ty malé. Finanční správa a samozřejmě Ministerstvo financí prostřednictvím legislativy se na velké ryby zaměřuje a máme výsledky. Stačí se podívat na daňové doměrky, které jsou rekordní. Jen za rok 2018 se podařilo snížit daňovou ztrátu, případně zvýšit základ daně těchto korporací o více než 18 miliard korun. Rok 2018 byl v tomto ohledu úspěšný jako předchozích 5 let dohromady.

V rámci daňového balíčku na letošní rok jsme přišli celou řadu opatření, která boj s daňovými úniky velkých ryb ještě zintenzivní. Jedná se například o omezení odečitatelnosti úroků od základu daně limitem 80 mil. Kč, nebo 30 EBITy, zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví do zahraničí, zdanění ovládaných zahraničních společností nebo pravidla proti zneužívání nesouladu daňových systémů. Zavedli jsme také povinnost pro korporace, které vyplácí do zahraničí větší podíly na zisku, aby tuto výplatu oznámily správci daně. Díky tomu získala finanční správa možnost lépe mapovat toky zisků plynoucí mimo naši zemi a další cenný nástroj v boji proti daňovým únikům.

Úspěšně řešíme sdílenou ekonomiku. Již v loňském roce jsme uzavřeli daňové memorandum se společností Uber, na jehož základě získává finanční správa veškeré informace nezbytné k zajištění kontroly daně z příjmů fyzických osob. Připravili jsme a prosadili novelu zákona o místních poplatcích, která nastoluje rovná pravidla pro všechny poskytovatele ubytovacích služeb, včetně Airbnb. Naším návrhem digitální daně podle prestižního Bloombergu Česko ukázalo světu, jak správně zdanit internetové giganty. Nejen u nás, ale v každé zemi na světě platí, že bez vybudované infrastruktury, bez právního systému by tam žádná firma dělající byznys přes internet neprodala a nevydělala téměř nic. A to je vůči tradičnímu byznysu, který příslušné zemi platí daň z příjmů, nefér. Proto digitální daň. Výnos pro státní rozpočet - cca 5 miliard korun.

Snižujeme administrativu. Od dubna jsou účinné vyšší paušální výdaje, které znamenají pro živnostníky nejen méně papírování, ale také o 1,5 mld. korun ročně v jejich peněženkách navíc. Díky našemu návrhu tzv. paušální daně získají podnikatelé, jejichž roční příjem nepřekročí 1 mil. korun možnost prostřednictvím jedné paušální platby se zbavit povinnosti přiznávat na třech různých formulářích daň z příjmu, sociální pojistné a zdravotní pojistné.

Další snižování daňové administrativy přinese projekt Moje daně, na kterém intenzivně pracujeme, a jehož podrobnější fungování jsem představila minulý pátek na pracovní snídani s médii. Aktivně řešíme nelegální hazard. A zasadili jsme se o to, že Česká republika už není kasinem v srdci Evropy. Ze 7 542 provozoven v roce 2012 jich zůstalo zhruba 1 500. Místo 6 tis. zrušených herna barů vznikají knihovny, kavárny a jiné provozy, které slouží lidem a na rozdíl od heren nedevastují jejich životy. Bojujeme proti nepoctivým směnárníkům, kteří naši zemi dělali ostudu. V dubnu tohoto roku začala platit novela směnárenského zákona, jejímž cílem je došlápnout na směnárny, které se vůči svým klientům nechovají fér.

Zavedla mimo jiné zákaz dvojích kurzovních lístků, nebo možnost odstoupení od nevýhodné směny do tří hodin od uskutečnění transakce. Tohle jsou všechno opatření, které zlepšují život v naší zemi. Nejsou ani levicová, ani pravicová. Liberální, ani konzervativní. Jsou potřebná a užitečná. Možná tady jen mohla být o pár let dřív. Možná stačilo nedělat si naschvály. A místo zbytečných obstrukcí a snahy o zviditelnění, přemýšlet a hlavně pracovat tak, aby se Česká republika měnila k lepšímu co nejrychleji.

Dnešní schůze mě však bohužel pouze utvrzuje v tom, že opozici ani tak nezajímá, jak se lidem v naší zemi skutečně žije. Ale mnohem více jde o rozmíchávání vášní, politikaření, překrucování ve snaze torpédovat vládu jako celek. Není to fér. Stejně jako není fér zvyšovat plošně daně, dusit ekonomiku, zapomínat na důchodce nebo podporovat hazard. Ale hezky to do sebe zapadá.

Děkuji vám za pozornost.