Dámy a pánové, dobrý den.

Předstupuji před vás na počátku dnešního jednacího dne dolní komory Parlamentu České republiky s vědomím, že jeho výsledkem nemá být a nebude žádný zákon pro tuto zemi a její občany, ale pouze přehlídka konfrontačního politického stylu, tedy nic víc a nic míň než volební boj uprostřed volebního období. Nemám ráda tento konfrontační styl. Mnohem raději mám diskuse založené na argumentech, protože debaty provázené emocemi nebo debaty iniciované z důvodu rozdmýchávání emocí nemohou skončit jinak než kakofonií nesouhlasných monologů. Konfrontační politika brání kompromisům, napomáhá polarizaci a odrazuje od klidné a racionální diskuse. Věnovat jí celý den Sněmovny a s ním i pracovní den stovek lidí placených z veřejných peněz je podle mého názoru učebnicovým plýtváním. Ale takové je přání opozice. Respektuji jej.

Konec konců se domnívám, že dnešní polemika, i když pravděpodobně nepřinese této zemi a jejím občanům nic hmatatelného a užitečného, může být přesto pro voliče v jistém smyslu užitečná. Volič totiž hledá jasné alternativy, přemýšlí, vyhodnocuje. A rok této vlády je dobrou příležitostí pro bilanci toho, co se jí povedlo a co naopak ne. Ale nezůstávejme jenom u vlády. Je tu přece i rok opozice. Jaký je výsledek dvanácti měsíců práce zde přítomné opozice? Možná by stálo za to spočítat, kolik legislativních návrhů ve prospěch pravicového voliče prosadili poslanci ODS, protože ty návrhy byly natolik dobré, kvalitní a jejich nositelé natolik přesvědčiví, že dokázali vyjednat jejich podporu. Ano, v silách opozice je prosazovat zákony a bít se za své voliče. To, že to někdo nedělá, protože mnohem pohodlnější je bořit, ještě rozhodně neznamená, že to nejde. Pojďme spočítat, kolik legislativních návrhů ve prospěch konzervativního voliče prosadili poslanci TOP 09, aby tak čelili vládě a její politice. A co Piráti? Přece dveře legislativců minimálně na Ministerstvu financí, za které ručím, jsou opozičním poslancům vždy otevřeny dokořán. Už jsem několikrát s nimi i spolupracovala.

Zájem opozice je ale, jak můžeme vidět dnes, upřen úplně někde jinde. Důležitější než zlepšování života v této zemi je přeci obsazení výborů a podvýborů tím nebo oním, svolávání mimořádných schůzí a související politické exhibice, obstrukce, politikaření, vymýšlení a rozšiřování dezinformací. Slyšeli jsme a dnes opět uslyšíme sto pohádek o důvodech pro nedůvěru, ale už ne nezpochybnitelnou pravdu o tom, že Česká republika a její hospodaření vyšplhali v žebříčku důvěryhodnosti na úroveň Belgie či Velké Británie.

Pořadové číslo 19 na historickém počítadle hlasování o důvěře vládě nám už dává celkem jasnou představu o tom, o co dnes v Poslanecké sněmovně skutečně půjde a také o co nepůjde. Určitě nepůjde o hodnocení 365 dnů druhé vlády Andreje Babiše. Mám z televizních diskusí s předáky opozice dobře odzkoušeno, že před otázkou, co se jim přesně nelíbí na zvyšování důchodů nebo podhodnocených platů, raději utíkají.