Co víc si mohl panovník ve středověku přát než naleziště zlata, stříbra a drahého kamení? A přesně tohle se stalo Španělsku díky zámořským objevům.

Dobrodruhové zvaní conquidastoři si podrobili skoro celou Ameriku, galeony přivážely do své domovské země do té doby neslýchané bohatství. Uloupené a později i vydolované zlato a stříbro se vážilo na tuny. Ze Španělska se stala velmoc, nad kterou nejen obrazně Slunce nezapadalo.

Ale tento velmocenský vzrůst neměl dlouhého trvání, během tří století od objevení Ameriky Španělsko ekonomicky i mocensky upadlo, průmyslová revoluce se mu vyhnula obloukem, již od konce osmnáctého století přestalo být relevantním hráčem evropské politiky, o hospodářství, vědě nebo technice nemluvě.

Proč k tomu došlo? Jistě, španělští králové zacházeli s nečekaně nabytým bohatstvím marnotratně, leccos utratili za megalomanské projekty a zbytečné války. Ale to nebyl ten hlavní důvod. Tím byl fakt, že vidina bájného El Dorada doslova vysála ty nejschopnější. Najednou nikdo nechtěl být řemeslníkem, podnikatelem, lékařem. Všichni chtěli být jen conquistadory. Úpadek se dostavil hned vzápětí. V kdysi nejslavnější námořní velmoci najednou nikdo neuměl vyrobit ani loď, i ty se musely dovážet. A tuto ztrátu Španělsko nikdy nedohnalo.