Dámy a pánové, pěknou skoro půlnoc. Já se přiznám, že jsem chytil druhý dech, protože jsem zvyklý z pražského zastupitelstva jednat tady společně s docentem Svobodou až do sedmi do rána. Nicméně paní poslankyni Hyťhové jsem slíbil, že budu mít příspěvek do osmi minut, tak se ho pokusím držet.

Zaprvé bych chtěl říci, že my jsme tady dneska celý den schvalovali různé změny a podpory v této mimořádné situaci pro lidi, kteří prakticky, nebo aspoň teoreticky mohli tvořit různé rezervy. Teď o půlnoci jsme se dostali vlastně do fáze, kdy tady mluvíme o budoucnosti lidí, kteří si z definice věci prostě ty rezervy tvořit nemohli. Nemohli, protože kdyby si je tvořili, tak po nich půjde okamžitě exekutor, insolvenční správce, věřitel a podobně. To znamená, že naše opatření musejí být úměrná této disproporci, která tady nastala, a této mimořádné situaci.

My jsme tam navrhli několik pozměňovacích návrhů, které by se dali rozdělit, aby to bylo přehledné, do dvou skupin. To jsou ty jednorázové, které budou platit do 30. 6., pokud to schválíme, to jest dočasný zákaz mobiliárních exekucí, dražeb u nemovitostí, dočasný zákaz požadovat úrok z prodlení nad rámec zákonné výše, případně dočasný zákaz zahájení exekuce do 30. června.

Pak jsou tady opatření, s kterými jsme kalkulovali už dlouhodobě a které byly na spadnutí a které v tuto chvíli opět jako ty předchozí některé zákony, tak budou řekněme prevencí, abychom to neřešili ex post, když ten problém nastane. Tím mám na mysli vyloučení daňového bonusu z exekuce, úprava exekuce odstupného, která pro mě nepochopitelně dneska funguje tak, že když člověk dostane odstupné na tři měsíce, tak mu zbude jenom to jedno nezabavitelné minimum, jedna nezabavitelná částka, místo aby mu zbylo tolik nezabavitelných částek, na kolik měsíců je koncipováno to odstupné.