Nacher (ANO): Volám po politické kultuře. Většina nesmí válcovat menšinu

Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Já jsem původně měl v plánu tady přednést pět návrhů, ale nakonec přednesu tři body a stručně je odůvodním. Mají nějakou elementární logiku.

Jako první bych chtěl zařadit bod s názvem Politická kultura, protože i vám chodí maily, to co se tady děje poslední dva dny, mimochodem i to co se dělo při tom minulém projednávání pandemického zákona. Jenom bych chtěl tady připomenout, že ten pandemický zákon bychom tady neměli, kdyby to nezamítl Senát hlasy koaličních senátorů. Aby se na to nezapomínalo, ale to si asi připomeneme při něm.

K té politické kultuře určitě patří, jako první bod tedy, jako první bod toho jednání. K té politické kultuře určitě patří to, že menšina nevydírá většinu, ale že většina zároveň neválcuje menšinu. A já když jsem se tady podíval, protože se všichni diví, jak dlouho ta jednání tady běží, minule pandemický zákon 35 hodin. Tak já když jsem se podíval, třeba stavební zákon jsme v minulém období projednávali 31 a půl hodiny, ale přitom to trvalo 306 dnů. Čím je to dáno? Je to dáno tím, že prostě ty jednací dny končily v těch sedm hodin, maximálně v devět. Že nedocházelo k tomu válcování té většiny ve vztahu k menšině, že prostě tady budeme do té doby, dokud tady budeme a dokud se to neprojedná. Když se podíváte, Dukovany se projednávaly vlastně jenom 14 hodin, přitom to trvalo 400 dnů. To znamená, že my jako většina tehdy jsme respektovali to, že jste si vzali pauzu nebo že tady někdo mluvil a ten bod skončil. A pak se to uměle neprodlužovalo, že by se jelo půlnoc non stop jeden den, jedna noc, dvě noci. Tady jsme několikrát děkovali zaměstnancům Poslanecké sněmovny, já bych jim chtěl poděkovat, ale oni tohleto všechno podstupovat nemuseli. EET dvacet sedm a půl hodiny. A víte, jak dlouho se to projednávalo? Čtyři sta padesát sedm dnů, téměř rok a půl. Ale přitom ta samotná délka toho jednání je kratší než jsme tady jednali o pandemickém zákonu. Tahleta čísla prostě tady musejí zaznít, protože to je o tom přístupu, že buď tady budeme do usnutí nebo já bych řekl do bezvědomí a tím ta většina potrestá tu menšinu, anebo se prostě budou elementárně dodržovat některá pravidla.

Já jsem vám tady dal nějaké příklady. Nechci zdržovat. Rekord je novela zákona o potravinách. Ta se sice projednávala 8 a půl hodiny v součtu, ale trvalo to 678 dní, to jsou dva roky. Takže kdyby se to dělalo tímto způsobem, tak je všechno tohle schváleno, jak vidíte, během jednoho, dvou dnů.

Takže jsem to nazval politickou kulturou. Budiž důkazem, že naší snahou je, abychom ty věci projednávali, ty důležité, abychom opakovaně navrhovali, aby třeba rozpočet byl jako první bod. Když jsme neuspěli, takže bude mimořádná nebo řádná schůze v pátek od devíti, kdy budou jenom dva body, harmonogram rozpočtu a rozpočet. Tolik tedy první bod.

Jako druhý bod bych chtěl zařadit, nazval bych to debata nebo informace o porušení jednacího řádu, abychom si tam probrali vlastně to, co se včera odehrálo a to, co my jsme chtěli večer říct a navrhnout, aby se vlastně ten včerejšek restartoval. Ono už to začalo totiž tím, že by vlastně ta schůze, pokud jste tam chtěli zařadit tu senátní vratku jako první, což je legitimní, vždycky byla v úterý. Ale tam je termín deset dnů. Deset dnů není termín, když je stav legislativní nouze. Ale pozor, stav legislativní nouze podle § 99 budu citovat: Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním návrhu pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Dojde-li k závěru, že podmínky pro jeho vyhlášení pominuly, stav legislativní nouze zruší.

Když bych si tady vzal ten podrobnější popis, o který jste to opírali i vy minule, tak my vlastně na každé schůzi musíme potvrdit, že ten stav legislativní nouze trvá a pak podle něho jedeme. To se ale včera nestalo. To se včera nestalo. Stejně tak jako hlasování, jako procedurální hlasování. Když se podíváte na § 60, tak procedurální návrh spadá, za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh, který se týká způsobu projednání některých bodů pořadu, což implikuje to, že procedurální návrh musí zaznít na mikrofon. Nedá se tam dávat aplikace, že to je stejné jako když je veto, jak jsem tady slyšel, protože to veto může přednést předsedající, jakkoli většinou to vždycky ten předseda toho klubu stejně tady řekne na mikrofon. Ale to je přece úplně jiná věc, to je nějaká administrativní záležitost, to je veto. To není vybízení k hlasování. A tady je jasně napsáno, že procedurální návrh se považuje za faktickou poznámku, ke které se my všichni tady normálně hlásíme. Takže tolik jako bod číslo dvě. Jak vidíte, nebudu to prodlužovat, nic tady nečtu. Ale přijde mi, že to jsou důležité věci, které by bylo dobré, abychom si my tady vyjasnili a aby i navenek bylo zřejmé, co včera proběhlo.

Jako poslední bod mi dovolte předřadit tisk 41 - vy chcete vždycky to pořadové číslo, je to tak? - tak to je bod 51 Novela živnostenského zákona, to je ten návrh hlavního města Prahy, jako třetí bod. Já jenom připomenu, že my jsme tenhle návrh tady už jednou schválili, pak byl přerušen do této schůze a on je někde úplně vzadu, v pozadí. Vy, zejména poslanci za Prahu, zejména za koalici, která v Praze vládne - STAN, Piráti, TOP 09, KDU-ČSL - jste to podpořili, já za to děkuji, protože to jsou vaši kolegové, kteří to schválili na Zastupitelstvu hlavního města Prahy, a zejména je to pirátský primátor, který tohle chce řešit. A proto mi přijde úplně zvláštní, že potom kolegové z pirátské strany, byť jich není tolik, nejsou schopni se mezi sebou domluvit a nakonec se řekne, že to zas tak dobře napsané není. A já jenom říkám nebo připomenu, že já jsem v Praze v opozici a je to návrh, který připravila rada, zastupitelstvo to schválilo jednomyslně. Takže si mohli kolegové, primátor, předseda klubu, případně ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš to domluvit a nedělat ze všech kašpary, že my něco projednáváme, pak to tady předneseme, jede sem Hana Kordová Marvanová jako radní, my to přerušíme úplně zbytečně. Stejně ta schůze skončila, to si pamatujete, v pátek, ani jsme to nedoprojednali, ale těm lidem v centru Prahy vlastně vůbec nepomůžeme. Já tady připomenu, že tady jsou volby na podzim a hrozně se těším na to, až budeme zase někteří, kteří to nechtějí podpořit - a já rozumím, že někteří jsou konzistentní jako kolegové z ODS, to já respektuji - jak potom na té ulici budete vysvětlovat: my bychom to rádi přijali, změnili, my bychom vám rádi pomohli, ale to víte, je potřeba to udělat koncepčně, je potřeba se na tom shodnout napříč apod. A to už těm lidem se říká tři nebo čtyři roky. Takže tento tisk už jsme jednou schválili, předřadili, je tam, je přerušen. Bylo by fér se s tím popasovat i třeba tím, že ho zamítneme, ale je to za mě férová věc, na kterou ti lidé čekají. I zamítnutí, i rychlé ne je pro ně lepší než že to tady budeme zase natahovat s příslibem, že Ministerstvo pro místní rozvoj - které mimochodem se na tom podílelo i tady - tak že přijde s něčím geniálním. A zase uplyne půl roku a zase se to řešit nebude. Takže já vás o to prosím, podtrhuji - vidíte, není to žádný obstrukční návrh ani tady obstrukčně nereaguji. Už jenom to, že tady člověk musí takhle obhajovat, mi přijde úplně bizarní. Mohl bych tady číst důvodovou zprávu a to, co to pro lidi znamená. Já to dělat nebudu, ti, co to znají, tak to znají, ti, co to neznají, ti mimopražští, tak ty to až tak nepálí. Jenom vás prostě poprosím o férovost. Pojďme to tam zařadit, pojďme to projednat, pojďme to třeba zamítnout, ale bude to prostě férové vůči těm lidem, kterým tohle dlužíme. S respektem, že mimo Prahu to ty poslance až tak nezajímá.

Já jenom připomenu, že v minulém volebním období jsme takhle díky dohodě koalice - opozice prosadili některé věci, které se také týkaly jenom Prahy. Připomenu směnárny, připomenu taxikáře, připomenu odtahy autovraků. To jsou všechno věci, které se zejména týkají Prahy nebo velkých měst, ale nějak jsme se dohodli. Takže ono to souvisí s tím prvním bodem té politické kultury. Pojďme nastavit novou politickou kulturu a zařadit něco, co prostě bylo jenom technicky přerušeno předsedou klubu STAN s tím, že chtěl projednávat korespondenční volbu, kterou jsme stejně ani nezačali, a pojďme to doprojednat.

Já vám děkuji za pozornost a děkuji za podporu. Byl by to tedy třetí bod jednání po těch dvou, které já jsem řekl, případně po nějakých dalších bodech v případě, že ty dva body neprojdou. Děkuji.