Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Já jsem původně měl v plánu tady přednést pět návrhů, ale nakonec přednesu tři body a stručně je odůvodním. Mají nějakou elementární logiku.

Jako první bych chtěl zařadit bod s názvem Politická kultura, protože i vám chodí maily, to co se tady děje poslední dva dny, mimochodem i to co se dělo při tom minulém projednávání pandemického zákona. Jenom bych chtěl tady připomenout, že ten pandemický zákon bychom tady neměli, kdyby to nezamítl Senát hlasy koaličních senátorů. Aby se na to nezapomínalo, ale to si asi připomeneme při něm.

K té politické kultuře určitě patří, jako první bod tedy, jako první bod toho jednání. K té politické kultuře určitě patří to, že menšina nevydírá většinu, ale že většina zároveň neválcuje menšinu. A já když jsem se tady podíval, protože se všichni diví, jak dlouho ta jednání tady běží, minule pandemický zákon 35 hodin. Tak já když jsem se podíval, třeba stavební zákon jsme v minulém období projednávali 31 a půl hodiny, ale přitom to trvalo 306 dnů. Čím je to dáno? Je to dáno tím, že prostě ty jednací dny končily v těch sedm hodin, maximálně v devět. Že nedocházelo k tomu válcování té většiny ve vztahu k menšině, že prostě tady budeme do té doby, dokud tady budeme a dokud se to neprojedná. Když se podíváte, Dukovany se projednávaly vlastně jenom 14 hodin, přitom to trvalo 400 dnů. To znamená, že my jako většina tehdy jsme respektovali to, že jste si vzali pauzu nebo že tady někdo mluvil a ten bod skončil. A pak se to uměle neprodlužovalo, že by se jelo půlnoc non stop jeden den, jedna noc, dvě noci. Tady jsme několikrát děkovali zaměstnancům Poslanecké sněmovny, já bych jim chtěl poděkovat, ale oni tohleto všechno podstupovat nemuseli. EET dvacet sedm a půl hodiny. A víte, jak dlouho se to projednávalo? Čtyři sta padesát sedm dnů, téměř rok a půl. Ale přitom ta samotná délka toho jednání je kratší než jsme tady jednali o pandemickém zákonu. Tahleta čísla prostě tady musejí zaznít, protože to je o tom přístupu, že buď tady budeme do usnutí nebo já bych řekl do bezvědomí a tím ta většina potrestá tu menšinu, anebo se prostě budou elementárně dodržovat některá pravidla.

Já jsem vám tady dal nějaké příklady. Nechci zdržovat. Rekord je novela zákona o potravinách. Ta se sice projednávala 8 a půl hodiny v součtu, ale trvalo to 678 dní, to jsou dva roky. Takže kdyby se to dělalo tímto způsobem, tak je všechno tohle schváleno, jak vidíte, během jednoho, dvou dnů.