Nedávno jsem četl vyjádření jednoho finančního analytika, v němž stálo, že "ceny bytů nemají kam klesat". Utkvělá představa, že ceny nemovitostí nemohou klesnout, mne nepřestává překvapovat. K extrémním cenám, kdy si za roční průměrný plat člověk v Praze koupí leda kousek sklepa, jsme se dopracovali kombinací brždění nabídky, levnými penězi, tolerancí peněz nejasného původu na trhu s nemovitostmi, shovívavostí k nedanění některých pronájmů a též vírou v to, že koupě nemovitosti se "vždy vyplatí".
Sociální důsledky odtržení cen bytů od příjmů drtivé většiny lidí jsou však citelné. S cenou bytů jsou totiž spojené i ceny pronájmů, a tak pro zahájení samostatného života mladých lidí je třeba práce s velmi vysokým platem. A i pokud mladý člověk vysoký příjem má a rozhodne se pro nákup bytu na hypotéku, budou ho čekat dlouhá desetiletí velmi citelných splátek (úroky kolem 5 % totiž hrají, spolu s vysokými cenami pro určení výše splátek, zásadní roli).
Zdá se být jasné, že ceny bytů jsou extrémně nafouklé. Mám za to, že střednědobě se musí stát jen jedna ze dvou možností. Buďto ceny nemovitostí citelně klesnou, aby lépe odpovídaly příjmům lidí, nebo budou příjmy dohánět jejich ceny. Druhá cesta znamená, mimo jiné vyšší inflaci a s ní zřejmě i vyšší úroky, které nákup nemovitosti komplikují. Různým lidem se může zdát lepší první či druhá cesta, ale divil bych se, kdybychom se po jedné z nich, či kombinaci obou, docela rychle nevydali.
Více se dočtete v mém blogu ZDE.
RNDr. Luděk Niedermayer
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
