Okamura: Je to spor mezi zdravým rozumem a pseudoliberálním nihilismem

Vážené dámy a pánové, máme před sebou návrh zákona poslanců jiných stran, než SPD, který navrhuje uzákonit manželství homosexuálů. Hnutí SPD s tímto návrhem nesouhlasí, a hned vysvětlím proč. Spor o to, zda je manželství svazkem muže a ženy, anebo už ne, dnes rozděluje společnost bez ohledu na stranické preference. Na věk, vzdělání, bohatství nebo inteligenci.

Hnutí SPD má postoj jasný a konzistentní. Nemáme nic proti registrovanému partnerství. Nemám nic osobního ani proti homosexuálům. Ostatně můj mladší bratr je gay, mám ho moc rád, velmi často spolu komunikujeme, a často se stýkáme. Ale manželství je z našeho pohledu prostě svazek muže a ženy. Jde o spor mezi tradičním vnímáním světa mezi tradičními hodnotami. Já bych ještě dodal, je to spor mezi zdravým rozumem a pseudoliberálním nihilismem, po mně potopa. Lidské civilizace po celou dobu historie manželství kodifikují jako spojení muže a ženy, a to i v civilizacích, které homosexualitu tolerovaly, jako například antické Řecko, pederastie, tedy sex mužů s mladými chlapci dokonce preferovaly.

Důvody jsou zřejmé. Instituce manželství měla daleko zásadnější a komplexnější funkci. Zásadní přitom byly dvě. Reprodukční a ekonomická. Ekonomika stála přitom i za vznikem patriarchátů. Muž si jím vydobyl právo na to, aby jeho majetek dědily jeho děti. Děti jsou pro manželství klíčové. Už od raného středověku se křesťanské církve bránily například rozvodům, neblahému dědictví prostopášného Říma, ale uznávaly výjimku, a tou byla neplodnost. Manželství, které nebylo schopné zplodit děti, nebylo tehdy považované za platné manželství ani mezi mužem a ženou. Tento princip platil ovšem už v časech starého Říma. A platil i v desítkách jiných kultur.

Vůbec první doložený rozvedený Říman byl jistý Spurius Carvilius Ruga, který se rozešel roku 230 před naším letopočtem, s manželkou. Hluboce jí miloval a vážil si jí pro její morální bezúhonnost a dobrou povahu. Carvilius Ruga nějakou dobu zastával úřad konzula. A musel podle zákona přísahat, že se ožení pouze za účelem plození dětí. Jeho manželství zůstalo i po letech bezdětné. On se musel rozvést, a jeho kauza se stala precedentem k rozvodu.

Manželství je po tisíce let institutem, který ve všech civilizacích ze zákona spojuje muže a ženu za účelem plození dětí. Už nejstarší zákony světa ze staré Mezopotámie kodifikují, na jedné straně manželství zprávy a povinnostmi obou partnerů, a na druhé straně sankcionují například neplodný sex mezi muži. Není v tom žádná homofobie, žádné předsudky, ale chladný kalkul, kdy každý zákonodárce věděl, že pokud má země vzkvétat, musí v jejich základech být funkční rodiny, které plodí děti, dělníky, vojáky, učence, ale také matky.

Pokud zmiňuji historii, pak to primární není fakt, že manželství muže a ženy je fakticky jedna z nejstarších společenských institucí dějin a světa. Ale fakt, že pokud tak dlouho vydrželo a přetrvalo všechna náboženství, civilizace i říše, tak je to proto, že je principiálně založeno na zdravém rozumu. Je to něco, co z principu správně funguje. Muž a žena mají děti a takovou rodinu stát prostřednictvím zákonů a své moci chrání a upřednostňuje.

A to proto, že taková rodina se mu vyplácí. Každé dítě je do budoucna v dospělosti daňový poplatník, který pracuje, nebo je třeba voják, který za svou rodinu, ale i stát, bojuje a umírá. Budování rodin s dětmi musíme preferovat i dnes, protože na nich závisí přežití společnosti, civilizace i národa. Jak už mnohokrát opakuji, to, že se normální rodiny rozvádí a to ve vysokém procentu, není důvod k tomu, abychom normální rodinu s tátou a mámou likvidovali a postavili na roveň registrovanému partnerství. Ale je to naopak důvod takovou rodinu zvýhodňovat. Chtěl jsem říci zvýhodnit ještě více, ale jednoduché počty ukazují, že ti, kdo mají děti, jsou naopak díky nákladům na jejich výchovu ekonomicky diskriminovaní oproti bezdětným.

A v časech, kdy potřebujeme každou slušnou a pracovitou rodinu s těmi, tu poslanci z jiných politických stran - a budu konkrétní, je to hnutí ANO, jsou to Piráti, je to hnutí STAN, je to TOP 09 a je to KSČM - tak poslanci těchto stran přichází s nápadem sebrat rodinám s dětmi i ta malá, víceméně nedeklarativní zvýhodnění. Takže ještě jedno zopakuji, kdo pod tím návrhem je podepsán. Jsou to poslanci hnutí ANO, KSČM, ČSSD - pardon, to jsem zapomněl, ČSSD - pak je to hnutí STAN, Piráti a TOP 09. Takže přichází s nápadem sebrat rodinám s dětmi i ta malá, víceméně deklarativní zvýhodnění.

Všichni občané jsou si před zákonem rovni. To už platí, takže tu nemluvme o jakékoliv diskriminaci kohokoli. Faktem je, že stát některé činnosti zvýhodňuje nebo alespoň eticky povyšuje nad jiné. Zvýhodňujeme dárce krve a je to správně. A je také nespravedlivé, že zdravotní stav neumožňuje darovat každému, ale má právo být někdo, komu příroda nedovolí darovat krev, titulovat se dárce krve a případně mít stejně čestné postavení nebo výhody? Ano, je to nemilé, ale zatím ani dnes by nikoho nenapadlo prosazovat právo být čestný dárce krve každému bez ohledu na to, zda krev daruje či ne. Ale pokud půjdeme stejným směrem, jaký tu dnes ukazují někteří poslanci z jiných stran, pak ano, i toho se asi dočkáme.

Jeden z nejhlasitějších argumentů těch, kteří tady prosazují uzákonění manželství stejnopohlavních párů je, že chtějí adoptovat děti z dětských domovů. A že prý - a ten argument zní... a ten argument ní, že prý dětem z dětských domovů bude lépe, když bude mít homosexuální rodiče než by zůstaly v dětském domově. Je to ta největší a nesprostější lež, kterou jsem kdy slyšel, protože když se ptám těch aktivistů, kdo z nich tedy vyrůstal v dětském domově, zdali zažil tu osobní zkušenost, když jsem se ptal zde v Poslanecké sněmovně, kdo z vás vyrůstal v dětském domově, ti, kteří tady ten nesmysl tady říkají, tak jsem zjistil, že v podstatě asi nikdo zde v Poslanecké sněmovně z vás v dětském domově nevyrůstal - na rozdíl ode mě - a nikdo z těch aktivistů, kterých jsem se ptal, tak tuto zkušenost také nemá.

Je to jedna velká lež lidí, kteří nikdy v dětském domově nevyrůstali. Já jsem část dětství v dětském domově vyrůstal. Ten dětský domov je tam dodnes. Je to v Mašťově u Podbořan v Ústeckém kraji. A můžu vám říci, že kdyby mě jako malého kluka, který se nemůže bránit a nikdo neposlouchá jeho názor, adoptoval stejnopohlavní pár, tak radši skočím z okna, protože já bych radši byl na tom pokoji pro patnáct dětí - to byly úplně jiné dětské domovy (než) dnes - protože jsem vždycky chtěl mít maminku a tatínka. Takže znova říkám, je to jedna z nejodpornějších a nejhnusnějších lží, že dětem z dětského domova - paušálně, že to tady říkají ti aktivisté - bude lépe, když budou mít stejnopohlavní rodiče než v dětském domově.

Není to pravda. Říkají to lidi, který dětský domov osobně nezažili. Já jsem neslyšel jediného z těchto aktivistů, že sám vyrůstal v dětském domově. Je to výmysl. Je to lež a já jsem toho příkladem. Nikdy bych nechtěl být adoptován stejnopohlavním párem, přestože jsem byl na pokoji pro patnáct dětí, kde jsem zažíval šikanu - bylo to i v Třinácté komnatě v České televizi - neměl jsem tam dobré podmínky, bylo to opravdu velice dávno, bylo to za hlubokého komunismu tenkrát, bylo to v sedmdesátých letech minulého století, ale nikdy, nikdy bych nechtěl být takto adoptován.

To znamená, to, že se paušalizuje tento argument, mně připadá, že tady nějací aktivisté dělají z malých dětí zvířátka nebo nějaké věci, není to tak, i malé děti v dětském domově jako jsem byl já, jsme lidi a není možné bez toho, aby se ty děti vyjádřily, aby měly možnost říct svůj názor, tak jen tak si někoho adoptovat. To není možné. Takže tuhle lež, kterou já slyším dokola, omlouvám se, že to tady opakuji už potřetí, protože takhle nehoráznou lež, kterou říkají ti aktivisté, to je snad jedna z největších lží, kterou jsem kdy slyšel za svoje působení vůbec v politice. Říkají to lidi, kteří nikdy v dětském domově nebyli. Nikdy nebyli v dětském domově a opakují tuto nesmyslnou lež.

Takže toto jsem chtěl říci. A když jsem se těch aktivistů ptal - kteří za mnou chodili, už nechodí, protože ví, že SPD nezlomí v tomto našem pevném postoji - zdali mají nějakou studii, studii dopadů, co se stane, když například dvouleté nebo tříleté adoptuje tedy stejnopohlavní pár a to dítě, když přijde v nějakém věku k rozumu - v nějakém - tak najednou zjistí, že vlastně chce mít maminku a tatínka, co se stane. Co se stane?

Protože malé dítě nikdo neposlechne, neumožní mu se vyjádřit, nikde nemá zastání, jenom to cítí. Ano, to je hororová situace doslova. Jedinou situací podle mě je spáchat sebevraždu pro takové malé dítě, jako jo... No tak, vy tady říkáte "ježíš" a říkají to právě ti, co v tom dětském domově nebyli nikdy, tak říkají "ježíši", protože mně bez toho, abych se mohl bránit, malé dítě, na které se nikdo, nikdo neptá na jeho názor, kdyby mě adoptovali a já bych se nemohl bránit, protože proč by se někdo ptal malého dítěte, na co by se ho ptali, a najednou bych zjistil, že nemám maminku a tatínka a nemůžu s tím nic dělat, já bych v té dané době, já jsem nad tím mnohokrát přemýšlel, protože jsem v tom dětském domově byl, vzpomínám si na to, já bych skočil z okna prostě. To by bylo vše, co bych mohl udělat, protože bych nikde neměl zastání.

Pochopitelně v dětském domově jsou lidé, kteří buď nemají rodiče, nebo mají rodiče, ale ti se o ně nestarají, nebo v mém případě měli dětské zdravotní problémy, takže se o mě maminka nemohla starat. Takže to je můj názor na tuhle problematiku, co se týče adopcí. A když jsem se ptal, zdali mi to někdo vyvrátí z těch aktivistů, výsledkem bylo, že přestali za mnou chodit, protože na to odpověď prostě nemají.

Co se týče druhého bodu dnešní schůze, tak je to ústavní zákon, abychom explicitně stanovili manželství jako vztah muže a ženy. Při jeho čtení mě jako první napadla myšlenka, že zoufalá doba nás nutí dělat zoufalé činy. A tak v rámci obrany základních hodnot se naprosto standardní a samozřejmé pravdy snažíme uzákonit, a to zdánlivě nejvyšším zákonem, tedy Ústavou.

Jde tu například o práva občanů bránit sebe a svou zemi se zbraní v ruce nebo tak primitivního a samozřejmého faktu, že manželství je vztah muže a ženy. Jako v případě zbraní připomínám krutý fakt, že nejsme suverénní země - zbraní, to mám na mysli to, jak jsme tady jednali, že do Ústavy implementujeme právo na to bránit se se zbraní v ruce - takže připomínám v této souvislosti krutý fakt, že nejsme suverénní země, ale fakticky porobená země, kde naše ústavní zákony nemají žádnou sílu vůči Bruselu a i nejhloupější směrnice EU má z pohledu práva vyšší moc než české zákony.

Navzdory tomu je dobře jít u touto cestou, tedy pokusit se zakotvit do naší Ústavy základní pravidla. Ne proto, že bychom právo z Bruselu jakkoliv vrátili, to zvrátíme jenom návrhem SPD, už jsme čtrnáctkrát tady navrhli referendum o vystoupení z Evropské unie a vy jste nám to tady všichni zamítli - ale proto, aby někteří lidé otevřeli oči a viděli skutečný stav, v jakém se naše státoprávnost nachází, a začali přemýšlet, nakolik je takový stav správný a zda není čas přemýšlet nad změnami. I suverénní Česká republika totiž může být organickou a funkční součástí Evropského společenství. My v hnutí SPD jsme jediní v této Sněmovně, kdo jako celek - tedy celé hnutí včetně prostých členů i našich voličů - bezvýhradně zastáváme názor, že rodiče jsou táta a máma, že manželství je samozřejmě institucionalizovaný vztah muže a ženy a že jde o institut, který musí stát ve všech možných ohledech upřednostňovat, a to v zájmu národa, který potřebuje slušné, pracovité rodiny, které plodí a vychovávají slušné a pracovité děti.

Když se vrátím úplně na začátek, tak když to krátce shrnu: hnutí SPD je přesvědčeno, že sexuální orientace je soukromou záležitostí každého člověka. A nemáme žádnou ambici řešit tady v parlamentu, kdo co dělá doma v ložnici ve svém soukromí. Ať si každý řeší své osobní vztahy dle vlastního uvážení, včetně osob z komunity LGBTI, s limity danými platnou legislativou. Pro sňatky osob stejného pohlaví už byl v roce 2006 vytvořen institut registrovaného partnerství právě proto, aby se nezasahovalo do institutu manželství. To by jednoznačně mělo zůstat svazkem mezi mužem a ženou.

A znovu zdůrazňuji pro ty aktivisty a různé lidi, kteří schválně překrucují návrhy SPD a názory moje, že my ani SPD nemáme vůbec nic osobního ani proti homosexuálům. Ostatně máme je i mezi našimi členy. Ostatně můj mladší bratr je gay. Mám ho moc rád. Velmi často spolu komunikujeme a často se stýkáme. (Reakce v levé části sálu.) Proto... Jinak tady výkřiky zase prolhaných některých poslanců, já mám dva bratry, protože tady má někdo hloupé poznámky, staršího a mladšího. (Opětovné reakce v levé části sálu.) Proto hnutí SPD podpoří... Jako a to tykání, ať si tam taky někdo odpustí. Jako já vám z ČSSD nebo tamhle zleva taky netykám.

Já bych rád, aby na mě tamhle zleva zoufale nekřičeli. Jako já vím, že balancujete na hranici 5 %, tak jste zoufalí, ale já na to fakt nejsem zvědavý.

Proto hnutí SPD podpoří poslanecký návrh ústavního zákona, který zakotví manželství jako svazek muže a ženy přímo v ústavním zákoně, konkrétně v Listině základních práv a svobod. Jenom dodáváme, že v době schvalování institutu registrovaného partnerství vystupovali zástupci LGBTI komunity s vyjádřeními, že jim tato právní úprava vyhovuje. Tím se i do budoucna vyhneme zpochybňování úpravy manželství, která je nyní obsažená v občanském zákoníku.

A hnutí SPD říká jasně: rodina na prvním místě. Více informací je na www.rodinanaprvnimmiste.cz.

V této souvislosti tedy SPD naopak nepodpoří novelu občanského zákoníku, kterou tady navrhují poslanci Pirátů, hnutí ANO, ČSSD, STAN, TOP 09 a KSČM, která jde přesně opačným směrem a hodlá rozvolnit manželství, udělat z něj manželství dvou osob, tedy jakýchkoli dvou osob. Novela navíc směřuje k osvojování dětí takovými páry.

Nám i našim voličům jde o to, zachovat manželství jako exkluzivní institut, který spojuje muže a ženu, vytváří nejlepší rámec pro výchovu dětí a je základním kamenem struktury naší společnosti.

A mimochodem, jak jsem tady zaslechl někdy včera v médiích ty výtky homosexuálních párů v registrovaném partnerství, že nemůžou mít další společná práva. Ale přeci nic nikomu nebrání, aby tady novelizoval stávající legislativu o registrovaném partnerství. Proč s tím nepřijdou? Vždyť se může rozšířit ta legislativa tak, abychom tady projednali, třeba když je tam nějaká starost, když onemocní, aby se mohli vzájemně navštěvovat, nebo další práva. Ale může to být v rámci toho registrovaného partnerství. Ale vidíme tady, jak se nás tady snaží někdo natlačovat do toho, že budeme v podstatě oslabovat institut toho manželství muže a ženy. Takže místo, aby tito lidé, přestože v minulosti říkali, a všichni si na to pamatujeme, že jim ta úprava ohledně registrovaného partnerství vyhovuje, tak teď najednou je tady porušen ten slib z minulosti a tlačí se to jinam.

Ta práva, která by chtěly stejnopohlavní páry posílit, můžeme přeci řešit v rámci registrovaného partnerství. My se té diskuse rádi zúčastníme. Uvidíme, co z té diskuse vzejde. Ale přeci to je taky mediální, jak to ti aktivisté říkají, je to velká nepravda a je to velká manipulace, když říkají, že těch rozšířených práv můžou dosáhnout pouze, pakliže se to dá na roveň manželství. To přeci není pravda. A víme to tady úplně všichni.

Můžeme diskutovat o rozšíření práv v rámci registrovaného partnerství. Té diskuse, jak říkám, se rádi zúčastníme. Ale manželství ponechme manželstvím. A myslím, že jsem to tady jasně vysvětlil. A nic nemáme ani proti homosexuálům. Já vím, že se tak člověk narodí. Někdo tak či onak. S tím přeci nikdo problém nemá. Jak říkám, mám to v nejbližší rodině. A není s tím vůbec žádný problém. A nijak to nevnímáme. A je nám to celkem úplně jedno. Každého člověka bereme jako je člověk jako každý jiný. To je přeci úplně v pořádku. To nemá s těmito postoji nic společného.

A úplně na závěr musím říct, že mi taky dost vadí, že mi vadí to, jak někteří aktivisté z této LGBTI komunity to zbytečně přehánějí. Zbytečně to přehánějí. To znamená, my, kteří máme rozumný postoj k tomu a nijak se nevymezujeme, máme na to svoje názory, tak se zbytečně snaží útočit. Samozřejmě jsou to zoufalé útoky, protože nás stejně nikdo nepřesvědčí. Ale rozumná debata bez nějaké mediální šikany, bez nějakého osočování by myslím celé záležitosti vzájemně prospěla, abychom se tomu mohli věnovat věcně, v klidu a abychom vzájemně dosáhli svých různých cílů.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.)