Vážené dámy, vážení pánové,

chtěla jsem mluvit především k panu premiérovi, bohužel však jeho místo je tady prázdné, nicméně doufám, že třeba alespoň ze své kanceláře sleduje, co se tady odehrává, když už se jedná tedy o důvěru jeho vládě, tak si přesto dovolím ten projev adresovat jemu.

Vážený pane premiére, v minulosti jste v rámci svého pohrdání institucionální tradicí této země již několikrát zmínil, že je Parlament obyčejná žvanírna. Příliš se tu mluví a vy nemáte čas makat. I kdyby zde bylo dnes hrobové ticho, jsme v těchto dnech svědky situace, kdy zaznívá hlas mnohem hlasitější; hlas, který ani vy nemůžete jen tak ignorovat a pohrdat jím; hlas aktivní občanské společnosti. Příčiny současného stavu, a koneckonců i naší snahy vyslovit vaší vládě nedůvěru, vidím především ve dvou faktorech. První z nich je založený na ekonomické výkonnosti a má poměrně malý poločas rozpadu, o to však je v současné době intenzivnější a více o něm mluvíte. Druhý je pak založen na morálních hodnotách, má dlouhodobější charakter a troufám si říci, že je pro budoucnost této země ještě důležitější.

Faktor první je velmi často zpodobněn do normalizačně materiálního vnímání současné společnosti, do vašeho manažerského vidění tohoto světa a do kultury, kde se jako jediný správný ideál české středostavovské domácnosti snažíte vštípit režim efektivního blahobytu, kdy je více důležitý obsah spotřebního koše než to, jakými prostředky a za jakou cenu ho dosáhneme. Nutno však říci, že kromě plamenných rétorických cvičení se vám dlouhodobě nedaří naplňovat ani tento úkol. Ekonomika roste, stejně tak v souhrnu však roste i zadlužení země, což není přirozená přímá úměra v civilizované vyspělé zemi, která dobře hospodaří. A můžete zde klidně ukazovat vývojové grafy, statistické údaje vydané vašimi ministerstvy, při kterých s trochou štěstí nebudete popírat sám sebe, a oficiální prohlášení jednotlivých úřadů vedených ministry za hnutí ANO. Pravda je však ta, že se vezete na vlně mimořádného ekonomického růstu, který je promarňován mimo jiné i velmi štědrými dary pro vaše hlavní voličské skupiny, například ve formě slev na jízdné. Vše je ale za cenu kontinuálního zadlužování této země. Občas se v rámci volebního pragmatismu znovu snažíte oslovit skupiny, u kterých byste tolik chtěl uspět, například malé živnostníky. Sám ale cítíte, že se vám při apelu na tyto lidi vrací ozvěna vašich vlastních frází.