Puntová (ANO): Kojenecké ústavy bych nechala jako pojistku

06.08.2021 13:02

Projev na 116. schůzi Poslanecké sněmovny 6. srpna, k návrhu změny zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Puntová (ANO): Kojenecké ústavy bych nechala jako pojistku
Foto: anobudelip.cz
Popisek: ANO

Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající, členové vlády. Já tedy nebudu umět mluvit tak jako mé kolegyně, ale musím říct, že vše, co tady řekla paní kolegyně Hana Aulická Jírovcová, je pravda. Protože obě jsme z Mostu a já jsem v kojeneckém ústavu v Mostě pracovala deset let, takže bych si dovolila vám říct několik příkladů z praxe.

Anketa

Kolik dle vás existuje pohlaví?

98%
hlasovalo: 18865 lidí

Naším cílem bylo nejen zajistit dítěti ochranu a péči, ale především najít náhradní rodinu. Takže paní ředitelka jezdívala do televize do jakéhosi pořadu, někdy i s dětmi, a přes televizní pořad hledala pro děti náhradní rodinu. Někdy se to zadařilo, jindy ne.

Vzpomínám si na rodiče, kteří měli již dítě v dlouhodobém pobytu a vyřizovaly se všechny ty právnické úkony, které byly nezbytné - mimochodem vždycky trvaly velice dlouho. Pak se v té rodině změnila situace a dítě nám vrátili zpátky. Vzpomínám si na mladé manžele, kteří byli natěšení, že si mohou vzít z kojeneckého ústavu dítě, ale sociální pracovnice pátrala v rodinné anamnéze a zjistila tak závažné okolnosti, že jsme jim dítě nemohli vydat. Já sama jsem na své oddělení přijímala půlroční miminko, které jsem si samozřejmě brala domů a celá rodina byla natěšená a chtěli jsme si dítě vzít do rodiny. Ale jak jsem říkala, všechny ty procedury byly velmi zdlouhavé, takže ve finále se objevila biologická matka i s právníkem a požádala o vrácení dítěte zpátky k sobě a my jsme jí dítě museli vydat.

Velice dobře u nás fungovala mezinárodní adopce, takže většina dětí, které byly řekněme jiného etnika, odcházely do zahraničí a my jsme se potom zpětně dozvídali, jak se jim daří - většinou se jim dařilo velmi dobře. Samozřejmě tam byly i děti s postižením a záleželo na rozsahu péče, kterou potřebovaly s ohledem na svůj handicap. A pokud se dostávaly do rodin, tak to byly převážně rodiny těch pracovnic, které o ně pečovaly od samého počátku, kdy k nám přišly. Mohli jsme děti ve třech letech přeložit do sociálního zařízení, ale většinou takhle mladé děti nepřijímala a nebo neměla volné místo. Takže ty děti u nás stejně zůstávaly většinou do konce svých dnů.

Nedávno jsem na Facebooku viděla příspěvek přechodné pěstounky, která popisovala situaci, že už jí končí doba, po kterou může mít dítě v péči a že vlastně se pro to dítě ještě nenašli dlouhodobí pěstouni. A tady vidím právě to riziko, co bude s těmi dětmi, jestliže tedy dlouhodobí pěstouni nebudou. Jako velký problém právě vidím nedostatek dlouhodobých pěstounů. Je nedostatek sociálních pracovníků. Třeba u nás v Mostě mají sociální pracovníci na starost tolik rodin, že v podstatě aby to stíhali, tak tomu musí věnovat i svůj volný čas.

Kojenecký ústav v Mostě jednak má akreditaci, což znamená, že v tomto zařízení mohou být děti, které jsou ohrožené, samozřejmě tam mohou být i matky, které se ocitly v tísni, my jsme jim pomáhali nejen v péči o dítě, ale samozřejmě i hledat zázemí, aby s tím dítětem mohly být. Školili jsme dlouhodobé pěstouny. A tady bych se jenom zmínila, že většinou to byly rodinné vztahy a záleželo na věku těch pěstounů. Pokud již byli starší, měli i nemoci a byl problém, aby zvládali děti, kterým bylo deset a více, měli s tím velké problémy. Pokud se jednalo o děti s handicapem, tak ty byly v péči zase příbuzných například a tam se stávalo, že tyto děti byly často zanedbané. To, že od pondělí do pátku měly stejné oblečení, to bylo to nejmenší. Ale tito pěstouni se bránili, nechtěli chodit k lékaři, nechtěli chodit cvičit. A pokud se to dítě třeba posadilo nebo postavilo, což byl pokrok u některých, tak jim to vadilo, protože se báli, že přijdou o ty příspěvky, na které měli nárok.

Velkou rezervu vidím v osvětě, v prevenci. Tam myslím, že by se všechny kompetentní orgány měly zapojit, abychom těm dětem pomohli. Myslím si, že čas ukáže, nakolik ty kojenecké ústavy jsou dobré, nebo ne. Já bych se vůbec nedívala do zahraničí, i když ano, zkušenosti tam mají. Ale jaké kroky se udělají u nás, jestliže dítě se ocitne v mimořádné situaci - pěstoun může zemřít, může onemocnět, může se tam cokoli změnit. A tohle právě mě děsí.

Proto bych ty kojenecké ústavy nechala jako pojistku, protože je to místo, kde vždycky to dítě najde ochranu a bezpečí včetně jeho matky.

Co se týče těch odměn, ano, souhlasím, ale myslím si, že většina pěstounů, pokud se takhle rozhodne, tak určitě to nedělá jenom pro ty peníze, ale je to především z lásky k těm dětem a touhou jim pomoci. Přála bych všem dětem, aby žily v milující rodině s mámou a s tátou a prožily šťastné dětství. Děkuji.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat

Operátoři

Pane senátore, dobrý den, myslíte, že je šance, že se někdy dočkáme slibovaného čtvrtého operátora a tím i levnějších cen? Kdo je odpovědný za to, že tu nemáme čtvrtého operátora? Někde jsem četl, že tu být nemůže, což nechápu. Žijeme přeci ve svobodné a tržní ekonomice nebo ne? Nevím, zda mi dokáže...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vích (SPD): Fialova vláda podporuje a schvaluje Migrační pakt EU

22:55 Vích (SPD): Fialova vláda podporuje a schvaluje Migrační pakt EU

Jak by to asi vypadalo, kdyby místopředseda jakékoli z minulých vlád přiznal, že v zahraničí odsouhl…