Vážení přátelé, na potemnělé chodbě u zdi sedí docent muzikologie. Oči za skly brýlí mu nervózně těkají, ale vždy se znovu a znovu vrací k měděné cedulce na protější stěně u masivních dubových dveří. „Zbyněk Stanjura – ministr financí,“ stojí na ní. Docent si trochu povolí kravatu, už tady čeká přes hodinu. Napětí a nuda zároveň jsou nesnesitelné, a tak sáhne do kožené brašny na klíně a vytáhne čtivo na uklidnění.

Jaroslav Durych

Žebrácké písně

Podle ohmataných stránek to vypadá, jakoby šlo o původní vydání z roku 1925. Docent postaví útlou knížku na hřbet a rozevře ji na náhodném místě:

Básníku, básníku,
jdi zpívat na hnůj,
na všivém slamníku
jezdi a panuj,
nežádej haléře,
kdopak tě zval,
kliď se jen za dveře,
o číslo dál!