Dobře, děkuji, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Jsou tady dvě věci, na které chci upozornit. To je ta spravedlnost, či nespravedlnost ve výběru pojistného a stanovení, kdo vlastně co zaplatí. Tam samozřejmě, jestli se velmi často mluví o tom, jak podpořit ekonomiku, tím nemyslím jenom dnes, ale kdykoli předtím, tak se srovnává – to všichni asi znáte – cena práce. A cena práce dneska, v ní je samozřejmě obsaženo i pojistné na veřejném zdravotním pojištění, tzn. že určité skupiny pracujících doplácejí za ty skupiny, které z veřejného zdravotního pojištění čerpají víc. A ten, kdo za ně má platit, to je stát, tak to nedělá. Jinými slovy, stát tady přenáší zatížení na některé skupiny pracujících.

Samozřejmě ti to musí zaplatit vždycky, protože pak z daní nebo z veřejných rozpočtů stejně stát potom platí. Ale jistě by bylo spravedlivější, kdyby to činil tímto způsobem. Takže ten apel, který tady zazněl od kolegů, tak si myslím, že je velmi správný, aby vláda přemýšlela o tom, jak ten systém učinit průhlednější, ve smyslu spravedlivější.

A pak bych rád upozornil na jednu věc, která je nesystémová a je tím pádem velmi špatná. A to je, že když máme veřejné zdravotní pojištění, které alokujeme do zdravotních pojišťoven, které nakupují práci, neboli objednávání tu službu u nemocnic, tak tam stát, pojišťovny tedy, ale ministerstvo zdravotnictví svou vyhláškou sice za poslední roky, to musím uznat i panu ministrovi, se snaží nespravedlnosti, které tam byly velmi očividné, tzn. že rozdíly mezi tím, kdo za stejný výkon dostává jaké peníze, tak ty rozdíly byly velké. Samozřejmě nejvíc čerpaly fakultní nemocnice. Tím si stát pokrýval to, aby jako zřizovatel je nemusel příliš možná dozorovat, či možná posléze doplácet. Protože povinností zřizovatele příspěvkových organizací je, aby sanoval jejich ztrátu.